Lustry od Libenského a večírky pro vyvolené. Hotel Praha byl unikát, který musel pryč

Byl to jiný svět. Zatímco běžní lidé se v 80. letech pachtili za barevným televizorem, v luxusním Hotelu Praha svítily lustry od Libenského a na nazdobených chodbách se potkávali diktátoři z celého světa s komunistickou elitou. Hotel na pražské Hanspaulce byl za minulého režimu vrcholem tehdejší architektury. Jeho zlaté časy jsou ale pryč. Postupně upadl v zapomnění a nakonec ho potkala zkáza.

Na mapě už ho nenajdete, ale v pražské ulici Sušická č. 2450/20 na Hanspaulce fungoval od roku 1981 luxusní ubytovací komplex Hotel Praha. Jako manifest moci, postavený tak, aby kopíroval vrstevnice dejvického svahu a nabízel ten nejkrásnější výhled na Hrad.

„Byl to hotel postavený s neuvěřitelným důrazem na detail. Každý kus nábytku, každé svítidlo bylo originálem navrženým přímo pro tento prostor,“ uvádí historička architektury Radomíra Sedláková.

Zlaté kohoutky pro „přátele“ z Východu

Když se v roce 1975 začalo stavět, astronomický rozpočet 800 milionů československých korun vyrážel dech. Nešetřilo se na ničem. Interiéry zdobilo to nejlepší, co tehdejší československý design nabízel – nábytek Zbyňka Hřivnáče nebo skleněné objekty Stanislava Libenského.

Hotel byl uzavřenou pevností. Hostil pro komunisty výrazné postavy své doby: například libyjského plukovníka Muammara Kaddáfího či palestinského předáka Jásira Arafata. Byl to luxus vykoupený izolací – běžný smrtelník se přes bránu v Sušické ulici nedostal. Nablýskaný hotel měl sloužit výhradně pro potřeby Komunistické strany Československa a československé vlády.

Projekt byl příkladem takzvané postmoderní architektury a nesl také prvky pozdního brutalismu. Architektonická soutěž o nejlepší návrh hotelu byla vypsána v roce 1971 a vítězi se tenkrát stal čtyřlístek architektů - Jaroslav Paroubek, Arnošt Navrátil, Radek Černý a Jan Sedláček.

Na území Prahy se nenacházelo příliš mnoho větších hotelů. Hotel Praha nabízel 136 pokojů včetně 52 apartmá a prezidentského apartmá o rozloze neuvěřitelných 370 metrů čtverečních, mnoho salonků nebo konferenční místnost. Stavba začala v roce 1975 a právě v roce 1981 bylo hotovo.

Jenže - pochybné slávy v rukou komunistů si užíval vlastně krátce. Po revoluci v roce 1989 se hotel stal majetkem hlavního města Prahy. Nový majitel chvíli uvažoval, jak se stavbou naložit dál a nakonec se rozhodl zpřístupnit hotel veřejnosti.

Od Kaddáfího k hollywoodským hvězdám

Stalo se z něj pětihvězdičkové ubytovací zařízení, kde byli i nadále ubytováváni významní hosté. Zmínit můžeme třeba hudebníka B. B. Kinga nebo hollywoodské herce Toma Cruise a Nicol Kidmanovou. Radnice se také rozhodla prostor modernizovat, a tak v něm pro hosty zřídila také restauraci, bazén, tenisové kurty, kuželky, cukrárnu a restauraci.

V roce 2001 se hotel zapsal i do politických dějin, když se z něj během „televizní krize“ pod vedením Jany Bobošíkové vysílaly Události ČT. Největší mediální bouři hotel zažil v roce 2007. Po prohraném zápase s Německem (1:2) se česká fotbalová reprezentace sešla na oslavě narozenin Tomáše Ujfalušiho na pokoji 433. Bulvární deník Šíp tehdy zveřejnil fotografie hráčů s placenými společnicemi, což vyvolalo obrovský skandál.

Eskapáda fotbalových hvězd v sobě nesla paradox, protože 4-3-3 patří mezi klasická fotbalová rozestavení a také nefotbalový zápis do dějin, o který se postaral tehdejší kapitán Tomáš Ujfaluši. „Nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí,“ řekl tehdy, když se snažil skandál zamést pod koberec. Tahle věta přetrvá v lidové paměti dost možná déle, než jeho výkony na hřišti.

Původně se počítalo s tím, že budova Hotelu Praha bude velmi nákladně zrekonstruována, později od toho ale tehdejší pražské vedení dalo ruce pryč. V roce 2002 tak celý areál zakoupila firma Falkon Capital, o které se spekuluje, že byla možná napojená na gruzínskou nebo ruskou mafii. V roce 2012 zmíněný podnik hotel opět prodal, a to kyperské společnosti Maraflex, jejímž majitelem byl podle médií podnikatel František Savov.

Demoliční koule Petra Kellnera

Jen o rok později byl provoz hotelu nečekaně ukončen. Provoz tak obrovské budovy se ukázal dlouhodobě ekonomicky neudržitelný. Ve hře bylo několik možností, co s budovou mohlo být dál. První z nich počítala s tím, že bude někdejší hotel přebudován na moderní rezidenční bydlení, uvažovalo se ale také o demolici nebo rekonstrukci, která by alespoň částečně vyřešila některé z provozních potíží.

V roce 2013 bývalý hotel opět změnil majiele, když jej se svou společností PPF zakoupil dnes již zemřelý podnikatel Petr Kellner. Ten následně oznámil, že budovu hodlá zbourat a na jejím místě vystavět nový areál své školy Open Gate. Krátce předtím navíc společnost získala také sousední budovu bývalé usedlosti Hadovka, která se měla stát součástí školního areálu.

Jen o další rok - v lednu 2014 - se z demolicí začalo, a to za protestů části veřejnosti. Plánovaná výstavba školy se ale nakonec nikdy neuskutečnila, protože se ani v průběhu následujících let společnosti PPF nepodařilo získat veškerá povolení. Tam, kde dříve stála prezidentská apartmá o rozloze 370 metrů čtverečních, je dnes soukromý park. Ironický konec pro stavbu, která měla přečkat staletí.

Zdroj: Tvarchitect.com