Doktor Walter Freeman cestoval Amerikou se svým „ledovým hrotem“ a během minut navždy měnil lidské životy. Bývala to slavná medicínská metoda oceněná Nobelovou cenou, dnes je považovaná za symbol barbarského přístupu. Lobotomie se využívala k léčbě depresí, úzkostných stavů i jako forma trestu. Honba za zázrakem se změnila v nešťastnou kapitolu moderního lékařství.
Oběti systému i nedostatku informací
Rozmachu lobotomie zásadně nahrály ekonomické poměry. Státní nemocnice byly chronicky přeplněné a nedostatečně financované. Končili v nich především chudí a lobotomie byla vnímána jako levnější řešení než dlouhodobá péče.
Situaci nahrávala také naprosto absence informovaného souhlasu. Stalo se normou, že pacienti obvykle nevěděli, co je čeká, a mnohdy ani nebyli schopni samostatného rozhodování. Rodiny často souhlasily s operací bez plného pochopení jejích dopadů.
Na snímku je nemocnice Lakin State Hospital.