Astrologie vznikla ve starověké Mezopotámii, kde ve 2. tisíciletí př. n. l. vznikl první systematický přístup k této praxi. Babylonští kněží začali pozorovat pohyby nebeských těles a spojovali je s pozemskými událostmi. Kulturní přenos mezi civilizacemi se urychlil, když Alexandr Veliký dobyl Asii. Kolem roku 280 př. n. l. se babylonský kněz Berossos usadil na řeckém ostrově Kos, kde učil astrologii a šířil babylonskou kulturu. Řekové poté tento systém zdokonalili a položili základy západní astrologie, jak ji známe dnes. Až do 17. století zůstávala astrologie uznávanou akademickou disciplínou. Babylonští astrologové svými výpočty přispěli k pokrokům v geometrii a astronomii. Díky nim vznikl například astroláb, vědecký nástroj, který se používal po celá staletí.