Jak byste definoval termín "soft city"?

Nedokážete si představit, jak těžké bylo ten název najít. Jan Gehl (dánský architekt - pozn. red.) měl kdysi přednášku, v níž přirovnával městský život k jemnému okraji. Dá se to vztáhnout na přízemí domů, partery nebo obchody - všude můžete vytvořit jemné okraje, které ve výsledku vytvářejí město s příjemnými hranicemi. To jsou ty, které mají lidský rozměr a naplňují potřeby i společenský život člověka.

Lidé jsou velmi citliví. Prožívají věci tak, že je vidí, slyší, cítí jejich vůni, dotýkají se jich a někdy je také ochutnávají. A v neposlední řadě jsou přirozeně společensky založení. Ona jemnost může být nějaký zážitek nebo společenská událost. Je to moment, kdy jdete na dobrou večeři, na krásné místo se svými nejlepšími přáteli nebo rodinou. Na tom sousloví je ale fajn i to, že si ho každý může definovat podle sebe. Každý má na městě rád něco jiného.

Nechte mě položit vám také otázku, jak vypadá soft city podle vašich představ?

Obecně mám ráda rozmanitost. Lidskou, urbanistickou i architektonickou. Baví mě, že vedle nových budov můžete narazit na zákoutí s historickými zdmi nebo ošuntělou omítkou. Mám ale ráda i místa, kde se lidé o víkendech baví, setkávají se na brunch nebo si užívají venkovní akci. Asi nejpřívětivější jsou pro mě v Praze oblasti, kde jde jít pohodlně pěšky a neomezeně daleko. Naučila jsem se to v Bristolu ve Velké Británii, který projdete za hodinu pěšky a ještě se u toho pobavíte. Je to soft?

David Sim má se svým architektonickým studiem instagramový profil Think softer, kde dává příklady (pří)jemnějšího města. | Foto: Aktuálně.cz/ Instagram - Think softer

Ano, to je velmi soft. Chodit pěšky je ostatně nejen nejlepší druh cvičení, ale i propojení se zbytkem světa. Švédský arcibiskup kdysi řekl: "Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte ostatní lidi, přírodu, vše živé. Zkoumejte, jak je vše propojeno, jak jste toho součástí." To je základ, na nějž bychom měli neustále myslet. Že člověk je součástí přírody a nikdo mu nemůže bránit mluvit a jednat v souladu s ní, tvrdil už i římský císař Marcus Aurelius. Touhy po rozmanitosti a vzájemném propojení jsou staré jak člověk sám. Jsou to jednoduché a stále živé koncepty, na něž při realizacích míst k životu musíme myslet.

K samotnému Bristolu bych ještě rád řekl, že je to typický příklad města se silným starostou. George Ferguson byl ve své pozici velmi pokrokový. Obecně platí, že města, která mají silné starosty, jsou progresivní. Silnými starosty byli například také Pasqual Maragall v Barceloně nebo Anne Hidalgová v Paříži.

David Sim přijel do Prahy na přednášku organizovanou Centrem architektury a městského plánování v Praze. | Foto: Aktuálně.cz/ IPR Praha, Foto Malý

Ve své knize uvádíte konkrétní prvky a principy, které z města dělají přátelštější prostředí. Když si představíte mapu Evropy, je na ní místo, které se vašim představám o 'soft city' nejvíce blíží? Jsou to už zmíněná místa se silnými starosty?

Víte, ono je to těžké. Myslím, že neexistuje něco jako dokonalé město. Máme ale různé skvělé lokality a prvky, jimiž se můžeme inspirovat. Například u vás v Praze nebo ve slovenské Bratislavě mě fascinuje, jak dobrou máte veřejnou dopravu. Nebál bych se říct, že Škoda vyrábí nejlepší tramvaje na světě. Chci ukázat, že každé město má své kvality a pořád se nějakým způsobem vyvíjí.

Před deseti lety bych k soft city nejspíš přirovnal Barcelonu, Oslo nebo Kodaň. Ale teď už ne, hodně věcí se tam změnilo. Dnes je pro mě vzorem například Paříž. Za primátorky Anne Hidalgové se z automobilového města stalo místo přívětivé pro pěší a cyklisty. Před pár lety by nikdo nevěřil tomu, že se z ulic podaří dostat auta, jí se to ale částečně povedlo. Ulicemi, kde jsou školy, dnes řidiči vůbec nejezdí. Místo silnic jsou tam hrací prvky a zeleň, kterou se podařilo dostat i do další části města. Fascinující pro mě byl i francouzský přístup k olympiádě, kdy místo toho, aby radnice nechala postavit novou infrastrukturu, využila, co už měla, a ukázala to světu.

Do roku 1931 panovala všeobecná představa, že město nejlépe funguje v blokové zástavbě. Pak ale přišli modernisté, kteří dosavadní paradigma změnili podle idejí Le Corbusiera (otevřené prostory, monotematická zástavba). Řekl byste, že města, která svůj urbanismus neměnila podle plánů modernistů, jsou nyní pro život přívětivější než ta, která jej realizovala?

Velmi obecně řečeno, ano. Pro mě je důležité říct, že musíme oddělovat modernistickou architekturu a modernistický urbanismus. Spoustu věcí na budovách z minulého století je totiž opravdu dobrých. Mají velká okna, tehdy inovativní materiály a zajímavé prostory. To, co je mnohem škodlivější, je urbanismus, v němž se oddělovaly jednotlivé funkce města. Tady se spí, tady pije káva a sem se chodí do práce. A to je problematické, protože objíždíte půlku města. Problém také vidím v tom, že budova jako samostatný objekt s velkým prostorem ve skutečnosti nemá ulici, protože mezi tím je volný prostor. To, co je na historické Praze tak krásné, je počet vjemů a fakt, že všude dojdete pěšky. Když se pak zastavíte a podíváte se na telefon, který vám hlásí, že jste ušel 15 tisíc kroků, nechápete, jak jste to dokázal. A to je také ta jemnost.

Možnost se přepravovat na kole je jedním z jemných prvků ve městě. | Foto: Aktuálně.cz/ Instagram - Think softer

Praha má ale i svá problematická místa. Největší výzvou do budoucna se zdají být panelová sídliště - architekti roky řeší, jak je udělat k životu lidí přátelštější a udržitelnější. Řekl byste, že je to typický problém postkomunistických měst?

Trefila jste se do tématu mé další knihy. Tradiční město s bloky, dvory, ulicemi a chodníky funguje dobře, a pokud mu nějaké prvky chybí, dají se docela snadno opravit. Podobně snadné je to také v případě, že děláme nový projekt například na brownfieldu. Ale v oblasti s panelovými bloky a vším tím otevřeným prostorem, kde ve skutečnosti není žádná jasná struktura ulic, to je mnohem větší výzva.

Sídliště mají ten problém, že jsou monofunkční a jakákoli změna je pro tamní obyvatele velmi nepříjemná. Každé zlepšení je těžké uskutečnit a myslím si, že musíme najít cesty, jak to lidem lépe vysvětlovat. Ukázat jim ty benefity změny - může to být větší klid, lepší mikroklima nebo zkvalitnění obchodů a větší frekvence autobusů. To jsou ve skutečnosti reálné dopady diverzifikace a zahuštění sídliště. V odborných kruzích je takový pomyslný cíl mít patnáctiminutové město. Tedy, že v tomhle čase se všude dostanete. A to je, samozřejmě, na panelových předměstích nemožné. Můžete urazit čtvrt hodiny a jste stále na tom samém monofunkčním místě. Chci se proto zabývat tím, jak můžeme tuto rovnici uvést do praxe.

Chápete tedy, že v tomto kontextu se váš recept na dokonalé město může zdát utopický. V postkomunistickém městě víme, jak jsou lidé vůči změnám obezřetní. A platí to zejména v oblastech panelových sídlišť, kde se na soukromé vlastnictví dívá většina obyvatel jako na svatý grál.

Pochopitelně, je to velké téma, které je v zemích postižených socialismem stále aktuálnější. Otázka je, co obecně můžeme udělat se všemi těmi nezahuštěnými a různorodými místy. Panelová sídliště jsou jedna věc, máme ale také spoustu předměstí s vilami, která jsou stejná a monofunkční.

Další typickou oblastí jsou velké obchodní domy s obřím, poloprázdným parkovištěm. Tyhle tři zmíněné příklady jsou ve skutečnosti nejtypičtějším druhem urbanismu, jaký na planetě máme. Hezké, jemné prostředí s ulicemi, náměstími a bloky tvoří ve skutečnosti jen 20 procent z celkového zastavěného prostředí. Zbylých 80 jsou sídliště, vilová předměstí a krabicové obchody s parkovišti. Velkou výzvou do budoucna tedy nepochybně je, jak k těmto místům přistoupíme.

Související

Vladimir 518: Transgas byl obětí obchodu s pozemky. Teď je v ohrožení hlavní nádraží

Myslím, že k přesvědčení lidí potřebujeme využívat jemné procesy, které lidem změní představu. Když říkám jemné, znamená to, že pokud nemůžeme začít radikální proměnou, měli bychom zkusit jen drobnou změnu. Začít můžeme třeba tím, že do volného prostoru mezi panelové domy umístíme na měsíc karavan s pop-up kavárnou a budeme sledovat, jestli by ta funkce byla vítaná. Možná lidi zjistí, že je to docela fajn, a tak se z měsíce stanou dva.

Říkáme tomu taktický urbanismus, kdy se změny dělají odspoda. Charakterizuje ho velmi pomalá, jemná a experimentální rychlost. K němu se pak může přidat vzdělávání lidí, jejich participace a tak podobně, kdy odborníci můžou přímo reagovat na potřeby lidí. Nevýhoda je, že je to poměrně těžká a pomalá práce. A pomalost je v dnešním světě problém, protože developer s půjčkou na realizaci projektu musí stavět a co nejrychleji prodat. Politici zase často myslí jen na příští volby. Obě strany tedy chtějí rychlý výsledek.

Mluvil jste o vzdělávání lidí. Jak na tom podle vás z pohledu architektury a urbanismu celosvětově jsou? Řekl byste, že mají dnes větší zájem na tom, co se děje v jejich městě, než v minulosti?

Ano. Myslím si, že lidé obecně věci chápou lépe tehdy, mají-li nějaké zkušenosti. V minulém století všichni chtěli nové budovy, nové město. Protože nové znělo dobře, znamenalo, že to bude lepší. Pak se ale ukázalo, že to nedopadlo tak, jak jsme si možná představovali, a díky tomu jsme ke změnám obezřetnější. Samotného mě mile překvapilo, že se kniha Soft City používá jako učebnice na středních školách. A neříkám, že je to nejlepší kniha, ale už jen to, že středoškoláci mluví o městě - jakým způsobem se plánuje a jak ovlivňuje naše životy, mě těší.

Říkáte, že vaše kniha možná není nejlepší na světě, nicméně už ji přeložili do 25 jazyků.

Ano, to mě velmi těší. Je vzrušující a naplňující vidět, že to téma lidi zajímá.

Na závěr se chci zeptat na vaši údajnou spolupráci na projektu v České republice. Řeknete mi, kde přesně se jako architekt realizujete?

Mohu říct, že se to týká jednoho brownfieldu v Praze. Využíváme tam stávající infrastrukturu, jsme blízko veřejné dopravy, a tak se automaticky připojíme ke stávající dopravní síti. Stávající budovy se, jak je naším zvykem, budeme snažit recyklovat a zahrnout je do budoucího vývoje. Spolupracujeme na tom s developerskou společností Corwin. Přesněji lokalizovat to místo mi však zatím nedovolí.

Podívejte se na debatu k tématu dokonalé město

Spotlight Public - Dokonalé město | Video: Tým Spotlight