reklama
 
 

Lidé zapomněli chodit. Proto je bolí ramena, krk nebo hlava, říká zkušená fyzioterapeutka Hanušová

16. 4. 2017
Naučte se vnímat nohy, radí fyzioterapeutka Šárka Hanušová. Po operaci endoprotézy kyčelního kloubu rozcvičovala tehdejšího prezidenta Václava Klause. Byla žačkou a poté dlouholetou kolegyní profesora Karla Lewita, mezinárodně uznávané osobnosti v rehabilitačním lékařství. Od něj se naučila dívat se na tělo v souvislostech. „Fyzioterapie je práce pro zvídavé. Musí vás bavit luštit tajenku,“ říká spolumajitelka pražského Centra fyzioterapie, která Lewitovy zkušenosti předává a dál rozvíjí.
Doporučujeme

Pacienty vyšetřujete hmatem. Kdy má ruka navrch před drahým přístrojem?

Vyšetření na CT zobrazí, co ve vás je. Hmatem ale zjistíte napětí tkáně a můžete přijít na obtíže, které přístroj neodhalí. Když ale nemáte znalosti z anatomie, neurofyziologie a dalších medicínských oborů, je vám palpační (pohmatové - pozn. red.) vyšetření k ničemu.

Medicína většinou stojí na medikamentech a léčí jeden problém, ne celého člověka. Jaká je vaše zkušenost?

Vzít si prášek je jednodušší. Když chcete najít lékaře, kteří se na vás dívají jako na celek, většinou najdete unavené přetížené lidi. Je jich málo a obrací se na ně spousta pacientů. Dnes se už lidé naučili hledat zdravotníka, kterého bude pacient zajímat.

Zřejmě i proto nemáte nouzi o klienty. Kdo u vás hlavně hledá pomoc?

Škála je široká. Chodí k nám pacienti s vrozenými vadami, migrenici, diabetici, lidé s roztroušenou sklerózou, po autonehodách a různých úrazech. Těch, co by k nám rádi docházeli jako do wellness, je minimum. Snažíme se jim vysvětlit, že potřebujeme pomáhat lidem, kteří mají opravdu problémy. Časté jsou po úrazech. Dnes si můžete zaplatit jakýkoliv adrenalinový zážitek. Ale člověk si neuvědomí, že na něj fyzicky nemá.

Šárka Hanušová

Šárka Hanušová

  • Vystudovala fyzioterapii na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, kde také absolvovala postgraduální doktorandské studium.
  • Působila na klinice rehabilitace ve Fakultní nemocnici Motol, poté jako vedoucí fyzioterapeut na Rehabilitační klinice Malvazinky. Před šesti lety založila s kolegyní Ditou Hudečkovou společnost Centrum fyzioterapie, která má dvě pracoviště v Praze.
  • Od roku 2003 je školitelem Společnosti myoskeletální medicíny, vede odborné kurzy Diagnostika a terapie funkčních poruch pohybového aparátu. Vyučuje na 2. Lékařské fakultě UK. Vloni obnovila tradici mezioborových klinických seminářů Lewitace, které vedl profesor Karel Lewit.

Po jakých extrémních zážitcích dáváte lidi do kupy?

Měla jsem třeba pacienta, který chtěl zabavit děti a šli do trampolínového světa. Čtyři hodiny skákal, a tím, jak se nekoordinovaně pohyboval a spadl, obrovsky si zhmoždil dva segmenty v oblasti páteře. Nemohl zvednout rameno, ani řídit auto. Člověk celé dny prosedí v kanceláři a pak jde bez přípravy na takovou akci.

V jakém povolání si tělo nejvíce huntujeme?

Nejhorší je neměnná poloha. Žádná není zdravá, pokud trvá dlouhodobě. Je špatně, když dlouho sedíme nebo stojíme. Dost mě pobavilo, že v Americe prý vymysleli, aby lidé neseděli u počítače, tak u něj chodí na páse.

Pohyblivé pásy u počítačů k nám ještě nedorazily. Jak předejít potížím z dlouhého sezení před monitorem?

Nevím. Dobré je práci si dávkovat. Je-li to možné po dvaceti minutách vstát, jít se napít. Měla jsem pacientku, která pracuje v bance, kde je denně deset i jedenáct hodin. Chtěli jí operovat krční páteř, kde měla velké nálezy. Zkusila jsem konzervativní postup. Byla to práce na dva roky, ale na operaci nemusela.

Čím jste ji z obtíží dostala?

Při jedné návštěvě jsme probíraly její pracovní den a říkala, že hodně telefonuje. Především kolegům, kteří sedí na druhé straně open space nebo o patro výš. Tak jí říkám, vstaňte a běžte za nimi. Poslechla. Pracovali jsme na svalech, hodně na funkci nohou. Úplně jsem jí sundala z podpatků, které nohám škodí. S pomocí ortodontisty jsme upravili značně křivý skus. Žvýkací svaly a tahy mají velký vliv na dynamiku horní krční páteře.

Chodí k vám do ordinace hodně workoholiků?

To se nedá říct. Někteří by si nás chtěli vést jako servis. My si ale pacienty nepěstujeme jako kytičky. Snažíme se jim pomoci vyřešit problém, ale vždy je dobré, aby člověk převzal kontrolu sám nad sebou. Učíme je zacházet s vlastním tělem.

Neumíme to?

Jak kdo. Je to o celkovém přístupu k životu. Chceme vše hned a bez jakéhokoliv úsilí, přesně, jak to nabízejí reklamy. Chcete zhubnout? Tady máte pilulku. Nechcete vrásky? Přijďte si napíchat injekce. Když máte dost peněz, nemusíte vyvíjet úsilí na nic, ale tím se degeneruje nejen pohybová stránka. Teprve až člověk onemocní, začne se o své tělo starat.

Váš velký učitel, profesor Karel Lewit, se dožil 98 let. Měl tuhý kořínek i díky tomu, že věděl, jak zacházet s vlastním tělem?

Myslím, že ano. Stále mentálně pracoval, hodně četl, zajímala ho politika, sledoval dění v oboru. Utužoval se i fyzicky, ještě v 95 letech jezdil na běžkách. Hodně také chodil.

Co nejdůležitějšího jste se od něj naučila?

Potkali jsme se už na fakultě, byla jsem ve čtvrtém ročníku. Po škole jsme spolupracovali na rehabilitační klinice v Motole. Pracovně jsme si byli velmi blízko až do konce jeho života. Společně jsme dělali výzkumy, ten průlomový se týkal měkkých tkání a vaziva. Do té doby se fyzioterapie zaměřovala hlavně na svaly a klouby, které ale obalují a prostupují měkké tkáně. To on mě naučil, že v lidském těle jsou obrovské souvislosti. Říkal mi, musíš se strašně koncentrovat, když vyšetřuješ pacienta. Není potřeba ani tolik síly jako koncentrace. Musíme se hodně soustředit, a to je ve finále poměrně vyčerpávající. Když jedu na dovolenou a někdo se mě zeptá, co dělám, něco si vymyslím. Nechci, aby se mnou lidé řešili své potíže, potřebuji si odpočinout.

Čím začínáte, když k vám přijde nový pacient?

Při vstupním vyšetření kladu cílené dotazy, abych chronologicky zmapovala, jak se jeho obtíže vyvíjely. Profesor Lewit mi radil, musíš se dobře ptát, nenechat lidi vyprávět. Přijdete tak třeba na příčinu letité bolesti hlavy, která ke mně zdaleka přivedla jednoho pána. Důvodem byl komplikovaný zánět slepého střeva, který prodělal v osmi letech.

Jak to, že za celou dobu mu nikdo nepomohl?

Předtím asi nikdo nehledal souvislosti. Pacienti často přicházejí vybaveni spoustou léků, obešli různé specialisty, kteří je poslali na celou řadu vyšetření. Nedej bože, aby vyšetření něco ukázala, říkám si. Když najdou výhřez ploténky, chtějí operovat, nebo nasazovat léky. Přitom výhřez vůbec nemusí být příčinou chronické bolesti. Ta je zpravidla jinde. Ale rozhodně nechci zlehčovat. I fyzioterapeut musí umět dobře vyšetřovat.

A hledat souvislosti. Můžete uvést konkrétní příklad?

Přišel k nám kanoista s dlouhodobou bolestí ramene. Dopracovali jsme se k tomu, že příčinou byla velká jizva v přímém břišním svalu. Asi dva roky předtím dobíhal při squashi míček, natáhl se a pocítil strašlivou bolest v břiše. Absolvoval sono celého břicha, ale zaměřené na vnitřní orgány, kolonoskopii, gastroskopii a nic nenašli. Na to, jestli si sval někdy natrhl, se ho předtím nikdo nezeptal. Ztuhlou jizvu jsem protahovala a povolovala. Rameno přestalo bolet.

Stává se častěji, že jizvy způsobují bolesti pohybového aparátu?

Bývá to tak. Jednu studii jsme s profesorem Lewitem zaměřili na jizvu, která se špatně zhojila. Hnisala a vytvořila takové rezistence v tkáních, že tělo si muselo najít náhradní pohybový model, aby místo nebylo drážděné.

Jaká je péče o sportovce?

Hezká. Vědí, že tělo potřebují pro výkon a lépe ho vnímají. Připravuji je na zátěž, aby ji ustáli. Časem se to ukáže. Sportovní gymnastka, o kterou jsem pečovala, po roce a půl s výkonem vystřelila nahoru. Je to o tom, že se snažíte budovat vnitřní systém, aby byl vyvážený, a dlouhé silné svaly na povrchu mohly hodně zabrat.

V čekárně máte plakát s poděkováním od veslařky a olympijské vítězky Miroslavy Topinkové Knapkové. Jak se vám s ní pracovalo?

Velmi dobře. Má cit pro své tělo. Asi po čtyřech letech, co ke mně chodila, jsem byla na čtvrt roku pryč. Po návratu mi říkala, že ji nic nebolí, jen má pocit, že vše není úplně na svém místě. To je důležité, když cítí, že vše není, jak má být. Kolegyně se starala o Šárku Strachovou, za svobodna Záhrobskou. Chodí k nám cyklista Kristián Hynek vždy, když se zraní třeba po pádu. A další cyklisté, běžci, plavci, veslaři.

Čím se lidé ničí při rekreačním sportování?

Začíná to u dětí. Buď jsou hodně přetížení, nebo nedělají nic. Chybí zdravý střední proud, čili vylézt na strom, na skálu, udělat kotoul. Když není všeobecná průprava, obrovsky to ochuzuje pohybový aparát. A z přetížení jsou pak úrazy. Pro dospělé je vhodná svižná chůze. Na běh musíte mít připravenou nohu, ta je důležitá. U řady lidí nacházíme velké funkční změny v oblasti ramen, hlavy či krku v důsledku toho, že nestojí na nohách. Doporučuji, naučte se vnímat nohu.

Jak se to dělá?

Položit lano do trávy a jít po něm, pěkně po zemi. Když se noha dostane do kondice, můžete běhat v přírodě. Když jdete, zkuste myslet na to, že máte nohy. Všimněte si, jak lidé chodí po ulici. Nohy tahají za sebou.

Po operaci umělé kyčle jste rehabilitovala tehdejšího prezidenta Václava Klause. Jaký byl pacient?

Ať má člověk jakékoliv postavení, v momentě, kdy před vámi stojí v trenýrkách, je jako každý jiný. Je pomíjivé, jakou kdo má funkci. S Václavem Klausem se mi pracovalo velice dobře, až na ty otázky z historie, které mi dával. Ale já jsem je od něj brala, on mě také respektoval.

Jak jste se vůbec dostala k tomuto oboru?

Přes své sportovní úrazy. Od malička jsem dělala sportovní gymnastiku. Podle rodičů jsem byla nezvladatelné dítě a potřebovali mě utahat. Šla jsem ze zranění do zranění, proto jsem z gymnastiky přešla na volejbal, plavala, hrála badminton a tenis. V osmnácti jsem přesedlala na koně. Původně jsem chtěla být veterinářkou a žít v Africe. To mně tatínek rozmluvil a nasměroval na fyzioterapii.

Spotřeba antidepresiv roste, jsme ale na menších číslech než řada jiných států, stresu je stejně, jen je v jiné formě, říká lékař Martin Anders. | Video: Martin Veselovský |  16:58

autor: Táňa Králová

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama