Sanitka přání začala jezdit po celém Česku sice teprve od poloviny ledna, ale vyjela už celkem dvacetkrát. "V rámci úplně prvního přání jsme vezli klienta domů, kde na něj v den jeho narozenin čekala celá širší rodina. Měl obrovskou radost," vzpomíná Kytka s úsměvem. Kvalita života lidí dlouhodobě upoutaných k lůžku je pro něj zásadním tématem projektu.
Posádku sanitky tvoří vždy zdravotničtí profesionálové - záchranáři, zdravotní sestry, v týmu jsou také lékaři a lékařky. Ve vozidle si můžou klienti pouštět oblíbenou hudbu a je uzpůsobené tak, aby měli zevnitř výhled. "Chtěli jsme, aby byla zážitek i cesta, proto jezdíme pomalu," vysvětluje Kytka.
S dlouhodobě nemocnými mohou v sanitce jet dva blízcí a další lidé ji mohou doprovázet jiným vozidlem. Kytka přiznává, že plnění přání jsou někdy emočně vypjatá. "Občas tečou i slzy. Je to rozhodně náročné na psychiku, protože řada klientů je na tom zdravotně velmi špatně. Dobrovolníci s tím ale dokážou pracovat, podobné situace znají ze své běžné práce," říká.
Věří, že splnění přání pomáhá jak nemocným, tak jejich blízkým, kteří si díky tomu uvědomí konečnost života a snáze se loučí. "Pro klienty to zase může být zpestření dlouhého pobytu v instituci, na chvíli třeba zapomenou na svůj stav. Někdy nám rodiny zpětně děkují, že jejich příbuzný o tom mluvil ještě týden nebo že mu to zlepšilo náladu," říká. V paměti mu zvlášť utkvěl třeba policista, který se chtěl naposledy vidět se svými kolegy. "Druhý den napsala jeho žena, že moc děkuje a že je v noci opustil," vypráví.
Sanitka by neměla vyjíždět "za pět dvanáct"
Kytka je přesvědčený, že rodiny a blízcí poslední přání nemocným často plní, ale jen v rámci možností, které v tu chvíli sami mají. "To znamená, že si třeba chtějí naposledy přečíst noviny nebo si dát své oblíbené jídlo. My ale můžeme splnit přání typu naposledy vidět svou oblíbenou kapelu, pokud to zdravotní stav klienta umožňuje. Zkrátka něco, co v nemocnici nebo v domově pro seniory není možné," vysvětluje.
Zároveň však upozorňuje, že nechce, aby si lidé službu vykládali nutně jen jako splnění posledního přání. "Pro mnohé klienty to poslední přání opravdu je, ale nemusí to tak být. Může to být zkrátka klient, pro nějž je situace dlouhodobě složitá. Mohou se na nás obrátit lidé, jejichž babička nebo dědeček nebyli kvůli svému zdravotnímu stavu roky mimo svůj domov nebo domov pro seniory," dává příklad. Stav nemocného se navíc může zhoršit natolik, že posádka už nedokáže jeho tužbu splnit. "Je proto dobré to řešit včas, lidé by to neměli brát jako službu "za pět dvanáct". Bereme to tak, že můžeme splnit nějaké větší přání, a pak je ještě prostor na nějaká menší, ke kterým nás nebudou potřebovat," říká.
Sanitka navíc nepracuje v pohotovostním režimu i proto, aby si klient svůj výjezd užil. "Chceme přání splnit v klidu a beze spěchu, klient má na své přání vždy celý den," říká. Služba sice pracuje po celém Česku, vozidlo je ale zatím jen jedno, protože pořízení sanitky vychází řádově na miliony korun. Je proto potřeba vždy zkompletovat posádku a logisticky vyřešit přesun sanitky. Zdravotníci mají sami časově náročnou práci a Kytka spolu s druhým zakladatelem Sanitky přání Danielem Kartákem shánějí dobrovolníky, kteří mají zrovna volno.
Kytka a Karták spolupracují také s nemocnicemi, LDN, hospici nebo domovy pro seniory tak, aby splnění přání mohl iniciovat personál - buď proto, že dotyčný nemá žádné blízké, kteří by pro něj přání splnili, nebo protože o službě rodina neví. Instituce tak v současnosti iniciují téměř polovinu splněných přání.
Lidé umírají v institucích kvůli nedostatku informací
Dvojice se inspirovala obdobným projektem, který zaznamenal Karták během pobytu v Izraeli. Když si o něm zjišťovali více, dozvěděli se, že koncept pochází z Nizozemska, kde podobná sanitka funguje od roku 2007. Zakladatelé Sanitky přání pak vyrazili na stáž do Nizozemska, kde se dozvěděli, jak Sanitka přání v praxi funguje. Od nizozemského týmu si také zakoupili starší sanitku, zprvu totiž vkládali do projektu vlastní finance a nová by je vyšla na několik milionů. V Česku si následně zjišťovali veškeré informace ohledně legislativy a dalších náležitostí. "A zjistili jsme, že s realizací není žádný problém, proto nás překvapilo, že tady do té doby nic podobného nefungovalo," říká.
Momentálně mají Kytka a Karták v plánu pořízení další sanitky, aby mohli snáze plnit přání po celé republice. Finančně se spoléhají pouze na nárazové dary, přemýšlejí tedy také o udržitelnosti fungování. "Potřebovali bychom, aby bylo financování předvídatelnější," vysvětluje Kytka. Zároveň plánuje, že až se projekt více ustálí, bude se Sanitka přání věnovat také osvětě o paliativní péči a péči o dlouhodobě nemocné. "Řada lidí umírá třeba v domovech pro seniory, protože jejich blízcí nemají na péči čas nebo si nemohou dovolit nepracovat. Často ale nevědí o podpůrných službách a organizacích, které domácí péči umožňují," nastiňuje.
