Představte si, že byste se přenesli v čase a vyfotografovali, jak žili pravěcí lidé. Jak lovili, jak vypadaly jejich obřady a svatby a pořídili byste dokonce i neobyčejné snímky z válečných bitev mezi kmeny v době kamenné. Právě to se povedlo antropologovi Leopoldu Pospíšilovi v padesátých a šedesátých letech uplynulého století.
Pospíšil se řídil zásadou, že život kmene může dobře poznat jen tak, že s ním bude delší dobu žít. V září 1954 tedy odešel k papuánským Kapaukům a pobýval s nimi až do listopadu 1955. Ve výzkumu pak pokračoval v letech 1959, 1962, 1975 a naposledy v roce 1979.
Kapauku maa mana? Jak se to řekne kapaucky?
Když se Pospíšil ke Kapaukům vydával poprvé, neuměl samozřejmě jejich jazyk. Ve vesnici daleko od civilizace ho přijali vřele, dokonce mu nabídli kus země, aby si tam vybudoval svůj dům.
"Pro mou blízkou budoucnost a pro mé přežití nabyla zásadní důležitosti otázka Kapauku maa mana? Jak se to řekne kapaucky?" popsal své začátky v knize Adventures of the "Stone Age" (Dobrodružství v době kamenné, vyšla pouze v angličtině). Zkraje mu alespoň trochu pomáhal slovník základních slov a frází podobného kapauckého dialektu, který dříve zpracovala lingvistka a misionářka Marion Dobleová.
"Kapaucký jazyk je neuvěřitelně komplikovaný, zvláště pak slovesné tvary," poznamenal si. Dal si cíl naučit se deset nových slov denně. Po třech měsících už dokázal poměrně plynně konverzovat o věcech každodenního života.
Jizva po operaci slepého střeva mu zvedla prestiž
Kvůli barvě kůže Kapaukové zpočátku považovali Pospíšila za bytost, která se vrátila z onoho světa. Zapůsobilo na ně i to, když si svlékl košili a uviděli jeho ošklivou jizvu po operaci slepého střeva. Okamžitě to zvýšilo jeho prestiž. Měli ho totiž za tvrdého válečníka, který přežil takovou ránu v břiše, na kterou by každý z Kapauků zemřel.
Přestože jizvu nezískal v boji, pověst neohroženého muže si Pospíšil zasloužil. Potvrdila se třeba v době, kdy propukla válka mezi znepřátelenými konfederacemi kapauckých kmenů a on dokumentoval boje přímo na bitevním poli, s filmovou kamerou a fotoaparátem v ruce.
S chutí vyvrátil omyly marxistů
Olomoucký rodák Leopold Pospíšil neměl v lásce komunisty, byl dokonce jedním ze studentských vůdců, kteří po únorovém komunistickém puči v roce 1948 organizovali pochod vysokoškoláků na podporu prezidenta Beneše. Brzy poté emigroval a žil v USA.
Leopold Pospíšil: Obchodníci z "doby kamenné"
Leopold Pospíšil: Obchodníci z "doby kamenné". Papuánští Kapaukové z Nové Guineje. Vydalo Nakladatelství Pavel Mervart v edici Antropos. Pevná vazba, 240 stran, 23×23 cm. Více informací na stránkách nakladateství pavelmervart.cz.
Proto byl rád, když jeho výzkum Kapauků vyvracel marxistickou představu o rovnostářské prvobytně pospolné společnosti bez soukromého vlastnictví. Kapaukové byli v době Pospíšilových výzkumů zhruba na materiální úrovni mladší doby kamenné. Přesto však mezi nimi byly obrovské majetkové rozdíly. Někteří jedinci disponovali nesmírným bohatstvím (počítalo se v prasatech a mušlích kauri), jiní zase neměli takřka nic. Od velikosti majetku se navíc odvíjela moc lokálních autorit.
Významnou součástí Pospíšilovy práce byl také výzkum práva u Kapauků. Prokázal, že na všech úrovních tamní společnosti existovalo právo i zákony (i když samozřejmě nepsané).
Jak získat padesát adoptivních synů
Když Pospíšil poprvé přišel do kapaucké vesnice, která ho přijala za svého, mnoho chlapců a mladých mužů mu nadšeně pomáhalo vybudovat dům a zahradu.
"Pracovali na jeho konstrukci, naštípali a ohoblovali prkna, poráželi kmeny stromů v lese. Za všechnu tu namáhavou práci nechtěli nic než jednu věc: abych jim dal nová jména. Považoval jsem to za snad nejlepší obchod mého života. Na oplátku za nová jména jsem měl postavený dům, zahradu, plot," napsal pak ve své knize Adventures of the "Stone Age".
Tehdy ještě neznal kapaucký obyčej, že chlapci a mladí muži se mohou nechat adoptovat bohatými členy kmene a nový otec se pak o ně musí postarat. K adopci dojde právě tím, že dostanou nová jména.
Tatínku, my máme hlad
Jedno ráno pak přineslo Pospíšilovi překvapení. Před domem se shromáždilo množství jeho pomocníků. Poté vystoupil jeden z nich, kterého si vybrali ze svého středu. "Oslovil mě: Naitai inii igapu - Tatínku, my máme hlad. Ke svému zděšení jsem zjistil, že jsem se stal otcem 48 chlapců," popsal antropolog .
Měl obavy, že o tolik lidí se jako otec nebude schopný postarat. "Naštěstí přijímali jako platidlo modré skleněné korále. Pětikilová krabice, kterou jsem si nechával posílat, stála pět dolarů a uživila moje hochy měsíc," napsal později. Adoptivní rodinu pak ještě pak rozšířil o několik děvčat a nakonec měla 53 členů.
"Tímto aktem adopce se Leopold Pospíšil, místními zván též Americaibo nebo Itoda Tuani, stal členem kapaucké konfederace Ijaaj-Pigome," píše se v nově vydané knize jeho fotografií. Je rozdělena na kapitoly, které se vážou k různým situacím v životě kmene.
Nevěsta stála ženicha celé jmění
Jedna z kapitol knihy se zabývá také svatbami. To, že si ženich odvede nevěstu, musel její rodině kompenzovat, neboť tak přicházela o pracovní sílu a o schopnost mladé ženy rodit děti.
"Náklady spojené s kompenzací za nevěstu obvykle převyšovaly v novoguinejských komunitách možnosti jednotlivců, proto se na dohodnutý rozsah movitého majetku skládalo širší příbuzenstvo ze strany ženicha. Typicky se jednalo o hospodářská zvířata, zejména prasata, a nejrůznější cennosti ze vzácných materiálů," uvádí kniha Obchodníci z "doby kamenné". Vzácnými materiály se myslí především mušlovina, mušličky kauri nebo třeba lastury perlotvorky velké.
Dnes už mají Kapaukové mobily i Facebook
Archeolog Jaroslav Jiřík a antropolog Martin Soukup nyní usilují o to, aby se na odkaz Leopolda Pospíšila a význam jeho práce nezapomnělo. Podíleli se na vydání knihy Adventures in the "Stone Age" (2021), což jsou Pospíšilovy vzpomínky na život s Kapauky, a připravili také nejnovější publikaci Obchodníci z "doby kamenné" (2024), postavenou především na Pospíšilových fotografiích. "Ty snímky jsou nesmírně cenné. Vyfotografoval je v době našich prvních kontaktů s těmito kmeny. Je to podobné, jako kdybychom dokázali filmovat a fotografovat první kontakty Hernána Cortése s Aztéckou říší," říká Soukup.
"Kniha, která se tímto dostává čtenářstvu do rukou, je patrně posledním přírůstkem monumentálního díla Leopolda Pospíšila, kterou se nám podařilo ve spolupráci s rodinou autora připravit k tisku, žel až posmrtně," píší v úvodu publikace Obchodníci z doby kamenné její editoři - archeolog Jaroslav Jiřík a antropolog Martin Soukup.
Dnes už svět odpovídající záběrům z Pospíšilových snímků neexistuje. "Jezdím na Novou Guineu už šestnáct let. Mnoho lidí si Papuánce stále představuje jako primitivy, kanibaly a lovce hlav, i když už to neplatí celá desetiletí. S Papuánci si teď píšu přes Messenger a není na tom nic divného, žijeme ve 21. století a svět se rychle mění jak u nás, tak u nich. Už dávno nenosí penisová pouzdra, mají mobily, jsou připojeni na internet a mají profily na Facebooku," vysvětluje antropolog Soukup.
Leopold Pospíšil (1923-2021)
byl americký právník a antropolog původem z Olomouce. Emigroval v roce 1948 po nástupu komunistů k moci. Vystudoval v USA Yaleovu univerzitu a také tam pak přednášel. Byl poradcem amerických prezidentů Kennedyho, Bushe a Clintona.
