V Karlíně je teprve od léta, v Bratislavě ale funguje už šestým rokem. Lavish Vladimíry Ilavské se soustřeďuje na záchranu starého nábytku ze zahraničí, restauruje ho a hledá pro něj kupce. Od konkurence, jako je například Pelmel nebo Nanovo, se liší hlavně tím, že přináší na trh vintage solitéry ze zemí, jako je Itálie, Francie nebo Skandinávie.
"Československých věcí je zrovna v Praze poměrně dost, i když většina nábytku se vyváží ven do zahraničí. Já bych si přála, aby tady něco zbylo také pro domácí klientelu a aby měla na výběr i z jiných forem a tvarů, než je jen československá strohost a minimalismus," vysvětluje Ilavská s tím, že například italské solitéry z druhé poloviny 20. století vnáší do domácností eleganci, barevnost i neokoukané detaily.
Na dovolenou tranzitem
Starý nábytek v zahraničí shání různě. Za šest let si vytvořila síť dodavatelů, mezi něž patří například bazary, ale i truhlářské a čalounické dílny. "Když jedu do zahraničí, objíždím burzy nebo dodavatele, kteří mi dávají tipy a vybírají pro mě zajímavé kusy nábytku. Funguje to tak v Itálii i ve Francii, i když ta už je poměrně daleko na to, vzít dodávku a přivézt něco zpátky. Kontakty mám ale i v zemích Beneluxu, kde je i hodně nábytku ze Skandinávie," vysvětluje maminka šestiletého syna.
Její profesní deformace se projevuje i na dovolených. Letos v Itálii se ale podle svých slov ze řetězu neutrhla. "Když jsme vyráželi domů, otočil se na mě manžel a říká: 'Tentokrát toho máme nějak málo,'" směje se. "Většinou totiž naše kufry praskají ve švech," vysvětluje a dodává, že legraci zažívají většinou i v obchodech, kde nikdo neumí anglicky. "Dokonce i někteří moji dodavatelé ji neovládají, ale vždycky se nějak domluvíme. Posíláme si e-maily projeté v překladači."
Kromě nábytku dováží ze zahraničí i různé doplňky. Než je ale koupí, projede si zboží H&M Home a Zary Home. "To, co u nich zrovna jede, nekupuji. Aktuálně totiž čerpají ze 60. a 70. let. Minimalistické doplňky si lidé mohou koupit tam a za pár korun. Soustředím se na zajímavé tvary, zručnost a poctivé materiály, jako je muránské sklo, nábytek z exotických dýh nebo mosazi. Dnes jsou to neskutečně drahé věci, jsou-li nové. Ty starší jsou levnější, kvalitní a vypadají pořád dobře," říká milovnice designu.
"Nabízejí mi už i devadesátky"
Češi a Slováci podle Ilavské různorodý vkus, jsou mezi nimi milovníci minimalismu, ale i ti, kteří upřednostňují barvy a extravaganci. "Myslím si, že Češi mají co se týče nábytku o něco lepší přehled než Slováci. Když přijdou ke mně do obchodu, většinou dobře znají styly, značky i autory," říká.
Populární jsou teď u českých zákazníků 70. a 80. léta i zlaté šedesátky. V zahraničí se to ale podle majitelky studia už láme. "Teď mi zrovna dodavatel mimo jiných nabízel devadesátkový stolek. Z některých těch věcí jsem rozpačitá. Nicméně, je pravda, že tohle období se vrací i v módě. Například barevné šusťákové bundy nebo kapsáče. Sama sobě jsem se smála, že jsem si ve studiu nechala natřít stěnu meruňkovou barvou," vysvětluje.
V porovnání se zahraničím jsou lidé z Česka a Slovenska také háklivější na drobné estetické vady. Podle Ilavské jsou to ale hlavně ony, které nábytku dodávají kouzlo starých časů. "V zahraničí je větší tolerance na patinu. Starý nábytek tam příliš nerestaurují, pokud je funkční. Osobně mám ráda, když je nábytek šarmantní, tedy - je na něm vidět, že je starý. Někdy lidé vidí opotřebení a dožadují se slevy. Vysvětluji jim, že tu patinu si vlastně platí. Že to tam má být, protože je to stará věc," dodává Vladimíra Ilavská.
Podívejte se, jak starý nábytek dokázala uplatnit a zkombinovat s moderními prvky ve svém bytě v pražském Karlíně.
