Často se o něm mluví jako o nejhorším skokanovi na lyžích všech dob. Michael Edwards, britský sportovec známý pod přezdívkou Orel Eddie se stal miláčkem olympijských her 1988 v Calgary a ukázkovým příkladem anglického pojmu "heroic failure" neboli hrdinské prohry.
Měl nadváhu, nosil obří brýle a v obou olympijských závodech skončil suverénně poslední. I přesto se stal miláčkem fanoušků. Jeho odhodlanost, pozitivní přístup a pozoruhodný životní příběh z něj přes noc udělaly světovou celebritu. Teď o něm vznikl film, který promítají i česká kina.
Eddie zanechal dojem i v Pavlu Plocovi, českém skokanovi na lyžích, který v Calgary získal stříbrnou medaili. "Byl komický, měl nějaká kila navíc, na očích ty dva popelníky, prostě nevypadal jako skokan a všichni z toho byli vykulení," řekl Aktuálně.cz. "Měl ten svůj humor, nikdy jsem z něj nepoznal, jestli to myslí vážně, nebo jestli to dělá pro nějaké svoje ego nebo srandu," dodal Ploc, v současnosti poslanec za ČSSD.
Orel Eddie / Eddie The Eagle
- Životopisný / Komedie / Drama / Sportovní
- Velká Británie / USA / Německo, 2016, 106 min
- Režie: Dexter Fletcher
- Scénář: Sean Macaulay, Simon Kelton
- Hrají: Taron Egerton, Hugh Jackman, Christopher Walken, Jo Hartley
O filmu se mluví již 17 let
Edwardsův příběh logicky zaujal i filmaře. První nápad na natočení životopisného snímku padl před 17 lety, myšlenka nabrala konkrétnější obrysy po mezinárodním úspěchu filmu Kokosy na sněhu, který pojednával o jamajského bobu, což byl další z exotických příběhů olympijských her v Calgary.
Zrealizovat se ho podařilo až před rokem a půl, kdy se za Eddiem vydal producent Matthew Vaughn (Kick-Ass, X-Men: První třída) a režisér Dexter Fletcher (Divoký Bill). Věci se konečně daly do pohybu.
Filmaři za práva k příběhu zaplatili několik tisíc dolarů a Eddie se tak po 28 letech dočkal "svého" filmu. A jak ho přijal? "Popis srdce a duše skokana nemohl být přesnější, ačkoliv je pravdivý jen z pěti procent," popsal deníku The Guardian pocity z promítání, které mu vehnalo slzy do očí.
Film s názvem Orel Eddie, který ve čtvrtek 14. dubna přichází i do českých kin, z něj dělá sportovního neumětela, který byl od malička přesvědčen o tom, že dosáhne sportovního úspěchu, ale je předurčen k neustálému selhávání. S jeho sportovním talentem to bylo ale trochu jinak.
Edwards nebyl žádný sportovní antitalent
Eddie byl ve skutečnosti nadějný sportovec. Fotbal, kriket, volejbal nebo ragby, fušoval tak trochu do všeho a rozhodně nebyl žádný antitalent. Podobně je tomu i s lyžováním. Ve filmu je vykreslen jako nešikovný lyžař, přitom se v roce 1984 jen těsně nedostal do britské nominace sjezdového lyžování na olympijské hry.
Zkreslení sportovního talentu ve filmu ho neurazilo, v rozhovoru pro The Guardian řekl: "Chápu, proč to tak filmaři udělali. Ve skutečnosti jsem mnohem lepší lyžař než ve filmu, ale ve filmu to takhle dává smysl."
Skutečný Eddieho příběh je daleko temnější a krutější, než jak ho pojali tvůrci filmu. Eddie při přípravě na olympiádu živořil, neměl peníze, při mínus 25 stupních musel přespávat v karavanu, několik týdnů strávil i ve finském blázinci, jen aby mohl trénovat.
Vše se v průběhu her změnilo, fanoušci mu začali fandit a sledovali jeho příběh. Noviny a televizní štáby se o něj mohly přetrhnout, dával jeden rozhovor za druhým, doslova okouzlil celé hry. Dostal se i do projevu šéfa organizačního výboru her Franka Kinga: "Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel."
Dařilo se mu finančně i v osobním životě. Potkal budoucí manželku a matku svých dvou dcer Samanthu, vystupoval v různých show, získal sponzory. Díky nim jen na olympiádě vydělal přes 600 tisíc dolarů. Pro srovnání, Ploc dostal za stříbrnou medaili 100 tisíc korun.
Kvůli pravidlu "Eddieho orla" se nedostal na další hry
Mezinárodní olympijský výbor se později rozhodl sepsat tzv. pravidlo Eddieho orla. To zpřísnilo pravidla nominace, kdy se sportovci museli na olympiádu kvalifikovat.
"Byla to škoda, skoky díky němu získaly na popularitě. Ještě více se do toho dostala show, on dokázal sehnat ty lidi a vnést tam dobrou atmosféru. Mělo to správnou Coubertinovou myšlenku, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se," míní Ploc.
I proto se Eddie již nikdy na olympijské hry nekvalifikoval, přestože se o to ještě třikrát pokoušel. Jeho skoky končily zraněním, během kariéry mu dvakrát praskla lebka, zlomil si čelist, klíční kost, žebra, koleno, prsty na všech končetinách i obratel.
Je mu 52 let, ale klidně by znovu skákal
Žádné zranění ho nikdy nezlomilo. Vůli prokazoval dál a vlastně ji ukazuje dodnes, filmařům se sám nabídl jako skokan do filmu. "Setkal jsem se s Dexterem Fletcherem, režisérem filmu, a ten mi sdělil, že mají problém nalézt nějaké skokany, kteří by uměli skákat klasickým stylem, protože se skáče už jenom véčko. Tak jsem se nabídl, že bych to klidně i skočil," řekl dnes již 52letý Edwards BBC.
Skočit si chtěl i v roce 2013, kdy se tehdy jako čerstvý padesátník rozhodl nastoupit jako předskokan při závodu světového poháru v Ga-Pa. "Skoky na lyžích se nedají dělat jako rekreační sport. Navíc mám nějakých těch 15 kilo navíc, takže já už bych si asi skočit netroufl," oglosoval Ploc
Touha překonávat sebe sama ho nikdy neopustila, jeho vůli žádná zlomenina nikdy nezlomila. A nejspíše ani nezlomí, i když ho jednou možná bude stát život. Podobně je tomu i s filmem. Ten sice nenabídne nejpřesnější popis Eddieho života, ale zachytí v něm to, co Eddieho dělá Eddiem. Jeho odhodlání.
