Přátelila se s filmaři Orsonem Wellesem a Jeanem Cocteauem či spisovatelem Jeanem Genetem, za svůj přínos kinematografii dostala celou řadu ocenění. "Paní Moreauová byla nádherná a měla nezaměnitelný hlas, který uhranul těm největším režisérům," řekla starostka osmého pařížského obvodu Jeanne d’Hauteserreová.
Francouzskou herečku Jeanne Moreauovou na začátku její dráhy nepovažovali za dostatečně atraktivní na to, aby se stala opravdovou hvězdou. To se ale brzy změnilo, pařížská rodačka zabodovala především svojí "intelektuální ženskostí" a stala se múzou francouzské nové vlny.
Jeanne Moreauová a ceny
- Nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Moderato (Cannes, 1960)
- Nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Deníku komorné (Karlovy Vary, 1964)
- Zlatý lev za celoživotní dílo (Benátky, 1992)
- Zlatý medvěd za celoživotní dílo (2000, Berlín)
- Řád Zlaté palmy za celoživotní dílo (2003, Cannes)
- Řád Čestné legie
- Jako první žena byla přijata do francouzské Akademie umění.
- V 70. letech dvakrát předsedala porotě na festivalu v Cannes.
Jeanne Moreauová zemřela v noci na dnešek ve svém pařížském domě ve věku 89 let.
Filmová kariéra dámy s hlasem "nejcharismatičtějšího dlaždiče na světě" byla oslnivá a trvala desítky let. Rozličné filmové role, způsob, jakým vystupovala na veřejnosti, i osobité vlastní názory daly vzniknout Jeanne Moreauové jako mýtu: symbolu konvencemi nespoutané, intuitivní a pronikavě inteligentní ženy.
Herečka začínala jako studentka konzervatoře k nelibosti svého otce v divadle. Ve dvaceti letech se stala nejmladší členkou prestižní Comédie Française, v níž zůstala čtyři roky. Poté si vyzkoušela atmosféru experimentálního spolku Théatre National Populaire. Od konce 40. let začala koketovat s filmem.
Přelomové pro ni bylo setkání s režisérem Louisem Mallem, který ji obsadil hned do několika filmů. Poprvé zaujala v temném thrilleru Výtah na popraviště z roku 1957. Věhlas jí přinesla i role znuděné manželky ve snímku Milenci (1958), naopak komediální polohu si vyzkoušela ve westernu Viva Maria! (1965), v němž se o přízeň publika dělila s Brigitte Bardotovou.
Režisér François Truffaut ji obsadil do filmu Jules a Jim (1961), kde ztělesnila svobodomyslnou Kateřinu, jež uniká nástrahám milostného trojúhelníku sebevraždou. Jeden z nejhlubších výkonů pak podala v psychodramatu Michelangela Antonioniho Noc (1960).
Moreauová se časem rozhodla vyzkoušet si i režisérskou práci. V roce 1975 zaujal její debut Světlo, vyprávějící o osudech čtyř hereček, z nichž jednu si také sama zahrála. O tři roky později natočila Dospívající dívku - film s autobiografickými motivy o mladé hrdince vyrůstající těsně před druhou světovou válkou. Herečka se často realizovala i pěvecky, svým podmanivým a nepatetickým hlasem nazpívala desítky šansonů.
Moreauová se narodila 23. ledna 1928 a vyrůstala jako druhorozená dcera v bohémské rodině majitele restaurace na Montmartru a anglické tanečnice a zpěvačky. Její rodiče se ale rozvedli a budoucí filmová hvězda si z neharmonických poměrů dost možná odnesla pro její role tak typický pocit osamění, nutnosti vystačit si sama a vzdorovat okolí, které se s ní snaží manipulovat.
Osobní život herečky, jež tvrdila, že manželství pro ni není to "pravé ořechové", byl spojován s řadou mužů. Byla třikrát vdaná, syna Jeroma (nyní úspěšného malíře) měla s prvním manželem, hercem a režisérem Jeanem-Louisem Richardem.
Naposledy stála před kamerou před dvěma lety. Ještě předtím stihla použít svůj věhlas na podporu ruské punkové kapely Pussy Riot.
