"Poslední rozloučení se na přání zesnulé uskuteční v kruhu rodinném," sdělil Staněk.
Podmanivý hlas Bohdanové, věcný, civilní projev, ale také smysl pro tragický patos a komediálnost znali diváci z jeviště i mnoha filmů, televizních inscenací či seriálů. Svůj temperament vtiskla památným rolím - Manon Lescaut, Desdemoně v Othellovi, Leonoře v Torquatu Tassovi, vášnivé Kleopatře, panovačné Lady Macbeth či Celestině.
Herečka, malířka, výtvarnice a divadelní pedagožka se narodila 4. března v Plzni. Od dětství ji matka vedla k divadlu. Na jevišti se objevila již v pěti letech, prošla baletní průpravou a vystudovala brněnskou JAMU.
Do prvního angažmá po absolutoriu nastoupila ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde během šesti sezon ztvárnila 15 velkých rolí. Od roku 1957 působila tři roky v Městských divadlech pražských. Dalších šest sezon strávila v někdejším Divadle E. F. Buriana, pak se stala členkou první scény.
V roce 1966 ji zlákal Miroslav Macháček do Národního divadla, na jehož jevišti vyzrála v uznávanou charakterní herečku. Čekalo ji tu na 80 rolí. Ale také tvůrčí útlum v důsledku aktivit v roce 1968, což pro ni znamenalo většinou jen podružnější postavy. "Na to, že jsem tehdy byla v nejkrásnějším hereckém věku, to bylo málo," přiznala později.
S druhým manželem, o 18 let mladším režisérem Vladimírem Kavčiakem, našla odvahu mít ve 42 letech dítě. "Za mých mladých let divadelní šéfové zakazovali, aby měly herečky děti. Říkali: Já za vás angažuji jiné herečky a až přijdete, tak už ty role mít nebudete," vzpomínala.
První příležitosti před kamerou dostala koncem 50. let. Jejím prvním filmem byl roku 1958 Občan Brych, poté hrála v dramatech Romeo, Julie a tma, Obžalovaný nebo Dita Saxová.
"Herečky z milovnic rázem procitnou do matek a babiček," komentovala později svůj věkový herecký přerod. Film a televize ji začaly zásobovat postavami rozličných měšťáckých paniček, neurotických či snobských matek. Výjimkou mezi nimi byla role rehabilitační sestry ve filmu Neúplné zatmění či zahořklá hraběnka v historickém Pokladu hraběte Chamaré.
Sama herečka, známá svým šarmem, elegancí a smyslem pro humor, ráda vzpomínala na Krškovu inscenaci Odcházeti s podzimem podle Fráni Šrámka a také na Adu Herbichovou v seriálu Hotel Herbich. Posledním filmem, kde se objevila, jsou Bastardi z roku 2010.
Malování a loučení s Národním divadlem
Loni 4. března oslavila Bohdanová 90. narozeniny vernisáží svých obrazů. Malováním, jemuž se věnovala od poloviny 70. let, kdy měla z politických důvodů hereckou práci omezenou, řešila podle svých slov tehdejší problémy. "Malování mě zachránilo, když mě odřízli od divadelní činnosti, a už jsem si ho nechala. Malování je něco úžasného a svobodného, i teď mě ochraňuje ve stáří," sdělila.
Vernisáž v žižkovské galerii Azeret považovala Bohdanová za oslavu svých devadesátin. "Já nerada slavím sebe, moje oslava bude na té vernisáži a její součástí je pro mě i pomoc mé rodiny," řekla matka známého fotografa Vlada Bohdana. Její snachou je publicistka Zuzana Maléřová.
Bohdanová se v roce 2010 rozloučila s Národním divadlem. Tentýž rok uspořádala obsáhlou výstavu ke svým osmdesátinám na Novoměstské radnici v Praze. Později jako herečka působila v pražském Činoherním klubu. "Člověk má odejít, když o něho ještě někdo stojí, a ne když někde překáží," uvedla později ke svému odchodu z Národního divadla.
Cit pro slovo a podmanivý hlas přivedly Bohdanovou také do rozhlasu. Za celoživotní mistrovství v dabingu, kdy svůj hlas propůjčila mimo jiné Marilyn Monroeové coby Sugar ve filmové klasice Někdo to rád horké, získala prestižní cenu Františka Filipovského v roce 1997.
