O úmrtí informoval web Echo24. Opelík byl za svou činnost vyznamenán Cenou F. X. Šaldy či Cenou Toma Stopparda, kterou mu udělila Nadace Charty 77. Stal se rovněž spoluautorem rozsáhlého Lexikonu české literatury, jenž roku 2009 získal Magnesii Literu za přínos české literatuře.
Jiří Opelík se narodil 21. října 1930 v Olomouci. Vystudoval češtinu a němčinu na tamní Univerzitě Palackého, kde byl posléze asistentem na katedře bohemistiky. V letech 1959 a 1960 pracoval nuceně jako pomocný dělník ve slévárně Moravských železáren. Od roku 1961 do roku 1998 působil coby vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.
Od 50. let se z pozice literárního historika a editora zabýval českou moderní literaturou. Výbor svých kritik reflektujících v rozmezí let 1957 až 1968 soudobou poezii a prózu soustředil v knize Nenáviděné řemeslo.
Od počátku 70. let se Opelík věnoval výhradně literárním dějinám, lexikografii a edičním pracím. Vydal monografie o Josefu Čapkovi, edičně připravil díla Josefa Čapka, Karla Čapka, Václava Řezáče, Jiřího Weila, S. K. Neumanna, Josefa Kainara, Jana Skácela či Jaroslava Seiferta.
Výbor ze svého dlouholetého literárněhistorického zkoumání Opelík publikoval roku 2000 u nakladatelství Torst v souboru Milované řemeslo. V roce 2017 s literárním historikem Jiřím Brabcem získali Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní práci zaměřenou na moderní písemnictví.
