Rodák z Prahy Jiří Traxler byl zprvu ovlivněn jazzem. Postupně se kapela, v níž s bratrem působili, přiblížila žánru skiffle. Ten má kořeny v USA a spojuje jazz, blues i folk. "Hráli jsme na kytaru a mandolínu, měli jeden buben a k tomu basu. No a tak jsme hráli takovou zvláštní muziku. Až jsme někde našli článek, že to, co hrajeme, je skiffle! Tak jsme z toho udělali název kapely, a tím ten styl zdomácněl," říkali v minulosti o své stylizované historické a pololidové tvorbě bratři Traxlerové.
Jejich skupina odehrála na 7000 živých vystoupení. Bratři například zhudebnili v představení Kytici Karla Jaromíra Erbena a Máj Karla Hynka Máchy. Ve spolupráci Traxlerů s Miroslavem Horníčkem vznikly inscenace Na vaše zdraví, pane Seifert, Dobře utajené housle, Listy z Provence a Hovory o smíchu. Přímo pro skupinu bratří Traxlerů napsal Horníček v roce 1971 hru Kantor Barnabáš a žáci darebáci. Skupina spolupracovala i s herci Otakarem Brouskem, Jiřím Bednářem, Jiřím Krampolem a Petrem Haničincem. Natočila asi 300 rozhlasových snímků, 200 televizních pořadů a osm filmů.
Už od mládí se v Jiřím Traxlerovi spojovala láska k hudbě s láskou k vědě. Skladbu a zpěv dokonce vystudoval až teprve poté, co mu za komunistické totality nebylo umožněno, aby dokončil studium etnografie na Univerzitě Karlově v Praze. Nakonec mohl studium etnologie dokončit až po sametové revoluci, v roce 1994. Od roku 2001 byl doktorem filozofie. Stal se odborníkem na písňové žánry na pomezí lidovosti, městský folklor, trampskou a kramářskou píseň či nejstarší české prameny. Pomáhal také popularizovat vědu.
Mladší bratr Jiřího Traxlera Petr zemřel již před pěti lety ve věku 65 let.
