"Překračoval jsem hranice, narušoval pořádky, rozčiloval jsem lidi s tradičním myšlením a okouzloval modernisty. Opravdu mě nebylo možné vtěsnat do jakékoliv normy, odmítala mě," napsal o sobě v životopisu Mých tisíc životů, který vyšel také česky.
"Krásně ošklivý" herec s přeraženým nosem, odstávajícíma ušima, vráskami a masitými rty ohromoval šarmem a úsměvem, svého času se stal sexsymbolem. Typické pro něho byly mužnost, světácký výraz, temperament a komediální talent, díky čemuž se od francouzské nové vlny pozvolna dostal k lehčímu žánru a akčním filmům. Jeho herecký rejstřík, charisma osobnosti, přesnost před kamerou, tón replik a nenucené vystupování z něho vedle Jeana Gabina či Michela Simona udělaly jednoho z největších francouzských herců všech dob.
Na otázku, v čem by si ho lidé měli brát za vzor, odpovídal, že v pracovitosti. "Otec mi říkával: Chlapče, pracuj, pracuj, pracuj! A já pracoval. Hrál jsem deset let v divadle. Nebylo to snadné. Lidé si myslí, že úspěch přišel jen tak. Nikoli, hodně jsem pracoval," zdůrazňoval.
Před kamerou se v hraném filmu naposledy objevil roku 2008 ve snímku Muž a jeho pes. Ztvárnil hlavní roli opuštěného muže, jemuž okolí včetně žen dává najevo, že už není nejmladší. Úloha v tomto snímku přišla sedm let po mozkové příhodě na Korsice, v jejímž důsledku částečně ochrnul.
Belmondo, fanoušky přezdívaný Bébel, se narodil 9. dubna 1933 na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine do rodiny malířky a sochaře s italskými předky. Ještě za studií mnozí pochybovali, že by mohl hrát milovníky. "Jak může člověk s takovýmhle ksichtem chtít hrát divadlo," divil se jeden z profesorů, když přijímal bývalého boxera s přeraženým nosem.
Jeho padesátiletou kariéru odstartoval v roce 1959 snímek francouzské nové vlny U konce s dechem režiséra Jeana-Luca Godarda, brzy nato účinkoval v dramatu Horalka po boku Sophie Lorenové a na spolupráci s Godardem navázal roku 1965 filmem Bláznivý Petříček. Miláčkem několika generací se pak stal zejména díky titulům, v nichž spojil akci s humorem.
K těm nejslavnějším patřil Muž z Ria, Borsalino, Muž z Acapulca, Policajt nebo rošťák, Bezva finta, Zvíře, Cartouche či Poloviční šance. Hrával ochránce zákona, gangstery, elegantní škůdce, podvodníčky i dobrodruhy. Před kamerou uskakoval před řítícími se auty nebo se vrhal přes vagony rozjetého vlaku. Ještě v pětašedesáti šplhal z jedoucího auta po žebříku do helikoptéry.
"Byl jako tajfun. Užila jsem si s ním tolik legrace i potrhlých kousků jako nikdy později," vzpomínala první Bond girl Ursula Andressová na soužití s Belmondem.
Několikrát se také vážněji zranil. Při natáčení Strachu nad městem uklouzl na střeše a zachránil si život, když se chytil za okap. Při výrobě komedie Zvíře mu tygr natrhl ucho a u filmu Bezva finta dostal ránu hákem autojeřábu.
Právě po tomto zranění zvolnil extrémní tempo, do té doby se podílel na jednom filmu ročně. I teď točil, ale méně. Například pro režiséra Clauda Lelouche ztvárnil stárnoucího muže v Cestě zhýčkaného dítěte z roku 1988, za kterou dostal cenu César, v polovině 90. let byl hvězdou Bídníků zasazených do doby druhé světové války.
Roku 2011 převzal na festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu za celoživotní dílo. Došel si pro ni s pomocí hole. "Milujeme tě, Bébeli," volali na něho příznivci. Umělecký ředitel festivalu Thierry Fremaux tehdy vysvětlil publiku, ve kterém byli Belmondovi kolegové jako Claude Lelouche, Jean Rochefort nebo Claudia Cardinalová, že trvalo mnoho let, než se herec nechal přesvědčit, aby si pro cenu došel.
Hercovým posledním snímkem je televizní dokument z roku 2015 rekapitulující jeho úspěšnou kariéru. Film Belmondo o Belmondovi stojí na jeho rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil některá svá nejslavnější díla.
Belmondo byl kromě herectví také vášnivým sportovcem. Předtím než začal hrát, boxoval, ale nezůstal u toho, protože "nerad dostával rány", řekl před několika lety v interview pro deník Le Parisien.
Sportovního ducha pak potřeboval v roce 2001, kdy utrpěl mozkovou mrtvici a částečně ochrnul. "Sport mě zachránil kvůli stavu mysli, který vyvolává, spíš než kvůli fyzickému stavu, ve kterém jsem byl. Sport vyžaduje odolnost. Je to jako v boxu: nerad jsem dostával rány, ale když už jsem je dostával, musel jsem držet klapačku a bojovat dál. V tu chvíli to byla ta samá věc," uvedl Belmondo. Ten se dále věnoval fotbalu, kdysi se zkoušel uplatnit jako brankář. Prý ho k tomu navedla matka, která trenérovi řekla, že její syn je jedna velká nula, ale ať ho postaví alespoň do brány.
Právě díky dobré fyzické kondici později Belmondo mohl odehrát většinu kaskadérských kousků před kamerou.
