Ne každý výlet slavného amerického režiséra a scenáristy do Evropy dopadl dobře. Tentokrát však Allen natáčel s francouzskými herci ve francouzštině a výsledkem je okouzlující variace na známá témata jeho nejslavnějších děl jako Zločiny a poklesky z roku 1989. Tedy zkoumání toho, že monstrum se může ukrývat v ledaskom.
Když Fanny v úvodní scéně narazí na Alaina, bývalého spolužáka z lycea, každému Allenově divákovi je jasné, že nezůstane u letmého setkání. Idealistický mladík, který se snaží prosadit jako spisovatel, dívku nejprve vytáhne na oběd. Pak setkání přibývá.
Fanny přitom už s podobným bezstarostným bohémem žila. A po rozvodu se rozhodla vydat jinou životní cestou. Její manžel Jean je pozorný, elegantní a poněkud majetnický. Tento vytížený byznysmen zahrnuje svou ženu láskou, od první chvíle je ale cítit napětí. Podobnou láskou by možná mohl opečovávat i oblíbené ferrari či jiný nablýskaný klenot, jejž vlastní.
Woody Allen často hledá představitele postav, které by dříve hrával sám, tak, aby se mu v nějakém ohledu podobaly. Jen těžko si ale představovat, že by tím alter egem byl právě šarmantní, entuziastický Alain ztvárněný Nielsem Schneiderem, sice spisovatel a intelektuál, ale pravý opak uzlíčku tiků a neuróz, jimiž tak často trpěli autorovi hrdinové.
Francouzské prostředí a jazyk s sebou přinesly trochu jiný tón. Ten zprvu umožňuje vykreslovat s nadhledem i potutelností milostný trojúhelník, v němž přibývá napětí a lží. A který nemůže dopadnout dobře. Až přichází zvrat, jenž všechny postavy ukáže v trochu jiném světle.
Opět se potvrzuje, že Woodymu Allenovi v posledních dvou dekádách více sluší drama než komedie. Neurotické gagy a vtípky jeho předchozích filmů už mnohdy nepůsobily tak svěže a originálně. Když ale v Zásahu štěstím s přibývající stopáží navyšuje tenzi, skvěle mu to vychází. Jakmile do snímku pronikne kriminalistická linka a z některých postav se nečekaně stávají samozvaní detektivové, Allen mistrně osciluje na hraně nadsázky a skutečného pnutí, v němž jde o život.
Mezi řádky přemýšlí nad pravidly romancí, povahou lásky, nad konfliktem rozumu a citů v milostném vztahu. A zároveň si užívá konstruování zápletky, místy nepravděpodobné, což v jeho filmech bývá celkem běžné. Bylo by však hloupé například přemítat, zda by se některé informace důležité pro tento příběh v době internetu objevily mnohem dříve.
Allen natočil snímek, který do internetové doby ostentativně nepatří. Spíše se potýká s kánonem francouzských kriminálek a romantických filmů, hledá nabízející se i nečekaná pojítka mezi těmito dvěma žánry, které k sobě nemají tak daleko, jak by se mohlo zdát. A síla jeho novinky leží v tom, jak jsou všechny postavy přehnané, ale přitom uvěřitelné, lidské.
Manžel Jean hraný Melvilem Poupaudem by snadno mohl být karikaturou byznysmena, který se neváhá namočit v největším bahně pro osobní prospěch. Jenže jeho vztah k ženě je upřímný, v jeho žárlivosti jsou jak ego, tak patřičná porce bolesti.
Fanny v podání Lou de Laâge působí jako romantická duše. Byť v životě učinila řadu pragmatických rozhodnutí, odmítá se vzdát svých pocitů. A její matka posedlá detektivkami i detaily se z chodícího vtipu stává záhy aktivní postavou, jejíž konání rychle přestává být komickým doplňkem.
Byť tentokrát Woody Allen natáčel ve francouzštině, kterou dle vlastních slov nijak zvlášť neovládá, podařilo se mu po dlouhé době stvořit silné živoucí protagonisty, kteří přitom zároveň trochu vypadají jako z románu či nějakého snímku francouzské nové vlny.
Neustále je patrné, že scenárista a režisér jako potměšilý loutkař vede hrdiny po nečekaných, ale jasně promyšlených trasách. Právě samozřejmost, s jakou se tu stávají i ty nejmorbidnější skutky, činí ze Zásahu štěstím tak pozoruhodnou podívanou. Díky tomu Allen překvapuje nikoli jen zákrutami děje, ale nutí publikum klást si morální otázky.
Francouzský režisér Jean-Luc Godard v 60. letech minulého století řekl, že jediné, co potřebujete k vytvoření filmu, je žena a zbraň. Allen s těmito "základními" ingrediencemi kinematografie pracuje s radostí, umem i vtipem.
Tyto proměny vážného v nevážné, náhody v nehodu, vtipu v drama jsou důvodem, proč je padesátý a dost možná poslední snímek Woodyho Allena víc než důstojným zakončením plodné kariéry.
Film
Zásah štěstím
Scénář a režie: Woody Allen
Bioscop, česká premiéra 4. ledna.
