Jelikož recenzenti nemají k dispozici křišťálovou kouli, ani to nejsou osvícené světelné bytosti, o jakých tu zaníceně rozpráví herci Jaroslav Dušek či Petr Čtvrtníček, odpověď se pravděpodobně nalézt nepodaří. Diváci to mohou zkusit sami ve videotéce Voyo. Tam v pátek přibude třetí z pěti dílů této fantasy minisérie.
Za devatero pražskými satelity stojí chaloupka. A v ní hodná čarodějnice "druhé kategorie" Dagmar Havlová za pomoci manžela Jaroslava Duška a vnučky hrané hudebnicí Annet X, vlastním jménem Anetou Charitonovou, otevírají potřebným čakry, případně jim nabízejí gumové medvídky s marihuanou.
Vnučka je obdařená pozoruhodnou mocí, o níž zatím neví, a tak když nepomáhá babičce, bezstarostně s kamarádem dochází na univerzitní přednášky. V nich profesoři a historici přednášejí převážně o alchymii a jiných hermetických naukách - obvykle způsobem, jemuž by se každý čtenář, natož znalec starých ezoterických textů vysmál, neboť výklad cílí zhruba na žáky druhého stupně základní školy. Ale budiž: není to poprvé, kdy vysokoškolští pedagogové na obrazovce připomínají karikatury.
Scenáristka a producentka Adriana Kronerová s režisérem Jakubem Kronerem však v této vypravěčské říši divů pokračují. Pozemský svět se nachází v jakési konečné fázi před velikou proměnou, což ví podivná trojice bytostí oblečených v černém, které zjevně nejsou běžnými smrtelníky. Mimo jiné provozují galerii, kde z neznámých důvodů vystavují obrazy tvůrce, jenž též čerpá inspiraci kdesi mimo tento svět.
Pak o tomto zvláštním období na konci civilizace tuší naše ústřední čarodějnická rodinka a různí další lidé, kteří kvůli svému vědění obvykle končí na psychiatrii. Například Petr Čtvrtníček vykládající, že pod Blaníkem je vchod do mystické říše Šambhaly.
Vědma je nepochybně fantasy - nejen proto, že se zabývá velkými ezoterickými tématy jako transmutací, dokonce se tu občas na vteřinku objeví obličej golema. Sem tam některé postavě barevně zableskne v očích a pak se někdo díky tomuto záblesku magické energie proletí vzduchem.
Časem se navíc objeví i tajuplná Vědma z názvu. Že je to hodná bytost, se pozná, neboť chodí v bílém. Dokonce je natolik čistá, že proti zlu nesmí aktivně bojovat. Tak jen přihlíží, jak v její blízkosti umírají lidé, čeká, co si s tím počnou běžní smrtelníci. A občas manipuluje něčím vědomím, aby se dostala z nepříjemné situace.
Nový seriál Voya však bohužel působí, jako by někdo umělé inteligenci zadal vytvořit dílo, v němž se všichni budou chovat jako neživotné archetypální postavy, ezoteričtí roboti pohybující se po přesně narýsovaných trajektoriích. A s podobnou otrockostí se bude odvíjet děj coby nepodařené, doslovné znázornění toho, o čem v kódech a symbolech hovoří alchymické spisy.
Místy se zdá, že se tvůrci opravdu chtěli vydat do minulosti a místo dnešních fantasy produkcí se inspirovat obdobím, kdy česká žánrová produkce měla svébytnou poetiku. Svědčí o tom narážky na čaroděje "druhé kategorie" a snaha prkenné dění občas odlehčit. Jenže k bláznivé komice seriálu Arabela a jiné tvorbě Miloše Macourka či Václava Vorlíčka má výsledek daleko.
Polovina humoru, který se i tak objevuje v miniaturních dávkách, je navíc nezáměrná. Třeba když Petr Čtvrtníček a Jaroslav Dušek coby - jak jinak - bývalý vědec působící v organizaci pro jaderný výzkum Cernu hovoří o světelných bytostech a kvantové fyzice, která nás vystřelí až do černých děr, je už skoro nakročeno k satirickému pořadu Česká soda. Jenže tady se podobným moudrům neironicky přikyvuje.
Vědma působí až amatérsky v tom, jak kupředu posouvá děj. Jde převážně o sérii nahodilých událostí, nijak neukotvených v prostoru.
Sice se vše odehrává v Praze, Duškův hrdina se ale chodí koupat do lomu blízko Lipnice nad Sázavou. Budiž, ten jistě může hrát jinou, blíže nespecifikovanou lokaci, ale v mnoha jiných případech podobné přesuny působí čistě legračně.
Jeden z tvorů v černém, mladík Tom hraný Josefem Trojanem, předstírá, že je student. Když se po přednášce potká s hrdinkou Klárou, řeknou si, že by mohli někam zajít. Najednou stojí padesát kilometrů daleko uprostřed ruin kostela v Panenském Týnci a čerpají tu energii, jak už to tak mladí na prvním rande dělávají.
Pokud tohle vše působí jako výsměch různým klišé žánru fantasy či úšklebky na adresu mystiky, pak jen proto, že k tomu sami tvůrci neustále dávají podněty. Fantasy obvykle stojí na pečlivě budovaných světech, důkladných rešerších. A samotná alchymie pracuje s komplikovaně kódovanými texty, v nichž záleží na každém slově.
Lze jmenovat spoustu spisovatelů či filmařů, kteří s podobnými motivy zvládli pracovat napínavě, uhrančivě, či alespoň zábavně výstředně. Jakub a Adriana Kronerovi bohužel pouze nasypali do tyglíku několik hrstí fantastických a alchymistických prvků, pak jimi polili diváky a teď asi čekají, jak to dopadne.
Jako antireklama na žánr fantasy se vše povedlo na jedničku. Seriál od úmoru zachraňují někteří herci jako Trojan, který své ploché postavě dovede dát nenucené charisma. A "osvícený" Čtvrtníček tu verbálními kejklemi dokáže probudit úsměv na tváři. Jinak je ale až s podivem, jak jde příběh z alchymistické Prahy zcela zbavit kouzla.
Staří hermetici píší, že i exkrementy lze proměnit ve zlato. Tady bohužel k transmutaci výkalů nedošlo.
