Mahfúz poslední týdny strávil v káhirské nemocnici, kam byl přijat kvůli zápalu plic a selhání ledvin, ačkoliv jiné zdroje tvrdí, že důvodem byl úraz hlavy, který si způsobil doma při pádu.
Když v roce 1988 obržel Nobelovu cenu, Švédská akademie o něm mluvila jako o člověku, který s úspěchem vypráví arabské příběhy celému světu. "Nagíb vytvořil arabské romanopisecké umění s univerzální platností," uvedla o muži považovaném za jednoho z nejnovátorštějších arabských spisovatelů.
Jeho více než čtyřicet románů a stovky povídek se rozprostírají v širokém tematickém i stylovém rozpětí: mezi tradicí a vpádem moderního světa, mezi východní a západní literaturou, experimentem i klasickým vyprávěním.
Jeho díla se pohybují od historické prózy až po rozsáhlé intimní rodinné ságy. Káhira, jeho rodné město, přitom bylo místem, kde sbíral inspiraci při vytváření detailních charakterů většiny svých postav.
"Ve městě, kde vedle sebe v těsné blízkosti existuje tradiční a moderní život, pozoroval a vnímal každou formu lidské činnosti," uvedl Raymond Stock, překladatel Mahfúzových románů do angličtiny a jeho životopisec.
"Jsem člověk připravený na život," řekl sám autor v jednom rozhovoru. "Ráno vstanu a chodím hodinu po městě. Když mě napadne něco zajímavého, snažím se to napsat nejpozději do poledne. V noci radši sedím doma u televize."
Některé arabské země si znepřátelil kvůli podpoře mírové dohody mezi Izraelem a Egyptem z roku 1979 a výzvám k náboženské toleranci. Jeho nejslavnější román Děti z Gebeláví je v Egyptě zakázán.V této souvislosti se také spisovatel stal několikrát terčem atentátu.
Kvůli bodnutí do krku v roce 1994 se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav. Poloslepý, polohluchý, s ochrnutou pravou paží texty jenom diktoval. Od posledního pokusu ho zavraždit strávil deset let života především doma.
Vycházel jen nakrátko a vždy pod dohledem policie. Pokračoval však v práci, své povídky diktoval příteli. Jeho poslední dílo vyšlo minulý rok pod názvem Sedmé nebe. "Napsal jsem ho, protože chci věřit, že mě po smrti čeká něco příjemného," řekl tiše při oslavě svých posledních narozenin.
Narodil se v roce 1911 jako nejmladší ze sedmi dětí nižšího úředníka. Během studií získal hlubokou znalost středověké a arabské literatury. Za studií filozofie na univerzitě začal psát články pro specializované časopisy.
Po studiích se pustil do románů a povídek, například z prostředí faraónského Egypta. Nakonec se obrátil k sociálním tématům a napsal také několik filmových scénářů. V jednom ze snímků se objevil i známý herec Omar Sharif.
