Zemřel architekt Hubáček, autor rakety na Ještědu

Kultura ČTK Kultura, ČTK
25. 11. 2011 14:40
Zakladateli Sialu a držiteli Perretovy ceny bylo 87 let
Foto: Aktuálně.cz

Praha - Ve středu ve věku 87 let zemřel významný český architekt Karel Hubáček, zakladatel ateliéru Sial a autor hotelu s vysílačem na Ještědu. Stavba získala pro svoji eleganci i praktické využití moderních technologií v roce 1969 prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.

Zprávu o úmrtí potvrdila architektova manželka i Hubáčkův kolega Miroslav Masák. "Karel byl jednou z nejvýraznějších osobností české architektury. Byl architektem světového významu a velmi laskavým člověkem," řekl jeho dlouholetý přítel a kolega.

Čtěte také:
Vzpoura mašinistů na úsvitu hi-tech architektury

Hubáček byl jednou z ikon české architektury druhé poloviny 20. století a jeho práce měly hodně co říct i současné architektuře. Poslední rozloučení se bude konat v pátek 2. prosince od 14:00 v libereckém krematoriu.

Hubáčkův další spolupracovník, proděkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Jiří Suchomel výše než jeho stavby klade to, čím ovlivnil řadu kolegů. "Po něm zůstala spousta lidí, spousta architektů, kteří mu vděčí za velkou část následného osobního úspěchu. On totiž, jak se dnes říká, nehrabal pod sebe," poznamenal.

Ještědský vysílač
Ještědský vysílač | Foto: Michal Žák

Svou kancelář Hubáček nebral jako soukromý podnik, naopak jako prostředí pro práci dalších. "To je něco, co bylo naprosto výjimečné za takzvaného socialismu a je to naprosto výjimečné i dnes," doplnil Suchomel.

Dokončit tvar hory

Hubáček se narodil 23. února 1924; za války poznal realitu nuceného nasazení. Měl na kontě řadu dalších staveb, jeho jméno ale zůstane neodmyslitelně spojené s ještědským vysílačem. Má tvar rotačního hyperboloidu a přirozeně navazuje na tvar hory; elegantní tvar lze objevit třeba i v českých ilustracích příběhů o Neználkovi.

"My všichni jsme tehdy vymýšleli stavby dvě," vzpomínal na stavbu před lety další architekt ateliéru Sial a dlouholetý Hubáčkův spolupracovník Otakar Binar. "Jeho napadlo spojit ji v jeden celek a vlastně tím dokončit tvar hory."

"Věděl jsem, že musím prodloužit horu. A dát vysílači tvar kuželu, aby se po něm smýkaly větry," popsal Hubáček svou inspiraci. V době, kdy projektoval vysílač, měl za sebou téměř 15 let práce v libereckém Stavoprojektu, kam přišel po absolutoriu ČVUT - vlastně náhodou. Stejně tak se ostatně zapsal na architekturu, kterou koncem 40. let dokončil za pouhých sedm semestrů místo obvyklých pěti let.

Ještěd, interiér
Ještěd, interiér | Foto: www.gjf.cz

V Liberci začínal drobnějšími stavbami, zejména školami; oproti dobové praxi se ale nespokojil s typizovanými budovami. Velké zkušenosti načerpal Hubáček i při stavbě továren. Když začínal s kreslením ještědského vysílače, nebylo mu ještě 35 let. Neváhal ale jít do rizika, když ignoroval zadání soutěže, jež počítala s oddělenými stavbami hotelu a vysílače.

Sázka se mu ale vyplatila. V anketě uspořádané v roce 2000 mezi tuzemskými odborníky byla vyhlášena nejvýznamnější českou stavbou 20. století a její autor se v hlasování o nejvýznamnější osobnost české architektury minulého století umístil na čtvrtém místě; do elitní desítky se tak dostal jako jediný žijící architekt.

Humanizace techniky

Architektura, jež nezvyklým tvarem vyvolávala ve své době asociace startujícího kosmického korábu, se rychle sžila se svým přírodním rámcem a dnes je považována za symbol libereckého kraje. V roce 2005 byla vyhlášena národní kulturní památkou a Liberec i Liberecký kraj usilují o zařazení na seznam UNESCO. Přesto Hubáčkovo dílo stále marně čeká na rekonstrukci.

Čtyřiadevadesát metrů vysoký stříbřitý vysílač nahradil vyhořelou kamennou boudu. Stavba byla realizována v letech 1966 až 1973; slavnostní otevření se konalo 21. září 1973.  Její tvar a kultivovaný technicismus navozuje poetické asociace se světem sci-fi. Zároveň reaguje na krajinný kontext, jemuž dodává elegantní "aerodynamickou špičku".

Foto: www.gjf.cz

Interiéry stavby včetně veškerého mobiliáře navrhnul zmíněný architekt Binar; restauraci vybavil autorským nádobím výtvarník Karel Wünsch, který je také autorem jejích dekorativních zrcadlových příček.

Méně štěstí než vysílač měla jiná Hubáčkova stavba, která dlouhá léta utvářela podobu Liberce. Obchodní dům Ještěd v samém centru města, který byl dokončen v roce 1979, přežil jen tři dekády. Mohutnou hnědožlutou budovu veřejnost příliš nepřijala, současným potřebám prý nevyhovovalo ani roztříštěné vnitřní řešení. Proti bourání domu, který nakonec nahradila další zaměnitelná obchodní budova, tak protestovala jen část odborné veřejnosti.

Kromě vysílače na Ještědu se zachovaly i další Hubáčkovy realizace, například banka v liberecké Frýdlantské ulici, interiér Naivního divadla v Moskevské ulici, městské kino v Doksech či kulturní dům s koncertní síní v Teplicích.

Mašinisti

Na stopy Karla Hubáčka se dá narazit i v Praze (vodárenská vyrovnávací věž na Dívčích hradech nebo meteorologická věž na Libuši) - a dokonce v jemenském Adenu, pro který spolu s Daliborem Vokáčem a Zdeňkem Patrmanem navrhl další vysílač.

Obchodní dům Ještěd, Liberec
Obchodní dům Ještěd, Liberec | Foto: www.gjf.cz

Ateliér Sial založil Hubáček s kolegou Masákem v roce 1969. Získal si světové renomé a z této "školy" pak vyšlo několik generací uznávaných architektů, byť Sial de fakto existoval jen od července 1968 do prosince 1971.

Tvorba Sialu dostala i kontroverzní nálepku - „mašinismus". Pokud je podle Corbusiera dům v zásadě stroj, proč to nepřiznat? Členové Sialu se neštítili trubek vzduchotechniky a nosných stavebních konstrukcí; technologii rádi přiznávali důležité místo.

Řada architektů se snaží působit spíše jako umělci či designéři než jako konstruktéři. Sial šel jinou cestou, a to byla jeho pečeť. Vyznával technologii. Nejenže se za ni nestyděl, ale inženýrskou složku stavby považoval za páteř díla. Oslavoval konstrukci a sílu materiálu.

Své krédo Hubáček shrnul v roce 1995: „Po celou dobu svého snažení o projektování jsem usiloval o dosažení architektonického výrazu pomocí vhodné konstrukce, která je podle mne formotvorným prvkem, nejenom podpůrným prostředkem k dosažení cíle."

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Bývalý trenér Atlética, který vedl i Bejbla, zemřel ve věku 71 let

Bývalý srbský fotbalista a trenér Radomir Antič zemřel v Madridu ve věku 71 let. O jeho úmrtí bez bližších podrobností jako první informovalo na svém webu Atlético Madrid, s nímž mimo jiné slavil double. Ve Španělsku trénoval i velké rivaly Real Madrid a Barcelonu.

V Atléticu, v němž vedl i českého reprezentanta Radka Bejbla, působil natřikrát v letech 1995 až 2000. V první sezoně 1995/96 s klubem triumfoval v lize i v domácím poháru. Celkem ve Španělsku strávil 16 let ze své trenérské kariéry.

V letech 2008 až 2010 vedl Antič srbský národní tým, poté si vyzkoušel angažmá v čínské lize. Naposledy trénoval v roce 2015 tým Che-pej China Fortune.

Zdroj: ČTK
Další zprávy