Recenze - Je divná doba. Média průběžně zaplavují zprávy o šílených střelcích ve školách, na ulici i u soudů. Střílí se všude - v Evropě stejně jako v Americe, z pistolí i automatických pušek.
Lidé si sice vyřizují svoje účty se světem, ale protože je svět veliký, stačí jim pálit naslepo do anonymního davu. Za jejich pocit ukřivděnosti pak zhusta zaplatí životem nevinní, jejichž jediným prohřeškem je to, že se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Přestože má skoro každé "zlo" svou konkrétní tvář a každý čin svého vykonavatele, na pořádný adresný atentát skoro nenarazíš. A v Čechách už vůbec ne.
Jak pronesl komisař Ledvina v podání Rudolfa Hrušínského směrem k Nicku Carterovi v kultovní parodii na detektivky konce 70. let Adéla ještě nevečeřela: "My se tady fackujeme." Ostatně ne tak dávno to před celým národem přesvědčivě demonstrovala dvojice Miroslav Macek a David Rath.
Postupujte směr kurvy
Alespoň trochu změnit tuto skutečnost se rozhodla umělecká skupina CZAKRA, která vystavuje v pražské galerii NoD svůj projekt "já bych to…". Tvoří ji dva studenti ústecké katedry výtvarné kultury UJEP Tomáš Čáp a Michal Kraus, kteří se snaží od loňského roku programově upozorňovat na věci, které se jim nelíbí. Jejich řešení jsou často stejně tak břitká a přímočará jako vtipná.
Mají za sebou třeba akci Kurvy, kterou tvořila projekce tohoto slova na fasádu domu doplněná šipkou odkazující tím "správným" směrem. Jindy pro změnu na oplátku převáželi plastikové pytle s pravým českým odpadem do německého příhraničí. Teď se poprvé představují v Praze.
Za pozornost stojí už název jejich instalace. Za prvé je tu pro češtinu netypicky zdůrazněný podmět ve formě osobního zájmena "já", který vytváří pocit individuální zodpovědnosti za své činy každého, kdo se zúčastní. Za druhé je to aktivní, byť podmiňovací forma sdělení - tak málo, ale přitom tak moc vzdálená typicky českému "já bych se na to…". A v čem tedy jejich projekt spočívá?
CZAKRA vytvořila v prostoru NoD obdobu pouťové střelnice. Balónky na gumě a růže z krepáku ale nahradily podle abecedy seřazené portréty všech dvou set poslanců českého parlamentu v plexisklových krytech. V určité vzdálenosti před nimi je stojan se vzduchovkou.
Návštěvník galerie na vyžádání obdrží zdarma plastikový pytlíček se třemi diabolkami a pak už je to jen na něm. Jak umělci prohlásili, projekt byl otázkou okamžitého nápadu, který se zrodil v období vyslovování nedůvěry vládě, ale má samozřejmě přesah k celkovému fungování naší nejvyšší politické garnitury.
Návštěvník galerie má u nás asi poprvé možnost dát prakticky najevo, co si o působení toho kterého politika myslí. Ale nejen to: také si zpětně uvědomit váhu slov, jejich odloučení od významů i činů - a nejen těch, které se skrývají častým "toho bych fakt zastřelil".
A aby to nezůstalo jen pod galerijní pokličkou, po skončení výstavy budou příslušné portréty/terče zaslány příslušným poslancům.
Zlikvidovaná vzduchovka
Už v den vernisáže před střelnicí stála permanentní fronta. Bylo zajímavé sledovat, jak pečlivě zaměřují křehká děvčata, s jakou grácií pálí dredaři i mladé maminky, které na chvilku předaly mimino kamarádce nebo tátovi. Sem tam soustředěně zacílil i muž v padnoucím obleku.
Co se oblíbenosti terčů týče, suverénně vedli hlavní lídři obou největších stran, na paty jim pak zdatně šlapal novopečený středočeský hejtman. O nesexistickém přístupu a rovných příležitostech svědčí i zásahy přítelkyně bývalého premiéra nebo první dámy strany zelených.
Ale výstava teprve začala a skóre se ještě může změnit. I když, kdo ví. Už po pár hodinách zbraň nápor střelců nevydržela a přestala fungovat, což ovšem také o něčem vypovídá.
CZAKRA: "já bych to…". Prostor NoD, Praha. Výstava se koná od 10. do 29. dubna 2009.
