Praha - Práce autorů, kteří formovali domácí výtvarnou scénu přibližně od poloviny 80. let 20. století, přináší nová výstava v Národní galerii v Praze. Dvě patra Veletržního paláce patří projektu Ostrovy odporu.Díla podle autorů expozice spojuje vzdor proti uniformitě, dobovým konvencím a nudě, který stál u jejich zrodu.
Výstava s podtitulem Mezi první a druhou moderností je výsledkem pětileté práce Vědecko-výzkumného pracoviště AVU, kde se jí zabývali kurátoři výstavy Jana a Jiří Ševčíkovi a Edith Jeřábková. Jejich snahou bylo zmapovat to nejzajímavější z české výtvarné scény uplynulých dvou desetiletí.
Znejistění pojmů a symbolů
Ševčíkovi se zmíněným obdobím zabývají dlouhá léta. "Generace, která nastupovala v 80. letech, byla nová. Ta předchozí ještě v sobě měla plno traumat, ale tahle hledala zcela nová témata, nové postupy a přístupy, ironizuje předchozí koncept, prolamuje postmoderní dobu a posouvá to (výtvarný projev) někam jinam," říká Ševčíková.
Ševčík pak připomněl, že s postmodernou v 70. až 80. letech přišla nenávratná změna ve výtvarném umění. "Došlo k vážnému znejistění pojmů a symbolů. Postmoderna je kritická k oficiální kultuře, ale i ke kultuře neoficiální, protože ta už neodpovídá jejich pohledu na svět a umění," popisuje.
Výstava ale není historickým pohledem na uvedené období. "Je to spíš výstava naznačující problémy, ukazuje autory, kteří měli formativní vliv, přinesli problémy, které proměnily celou výtvarnou scénu," uvedl.
Název výstavy odkazuje k eseji Václava Bělohradského, v níž kritizuje současnou Evropu a popisuje sféry odporu proti tomuto stavu, které nazývá ostrovy odporu.
Výstava přibližuje tvorbu více než sedmdesáti umělců, kteří se sice začali prosazovat v podmínkách postupně se rozkládajícího normalizačního režimu, ale k vrcholu své tvorby dospěli až v 90. letech minulého století. Zastoupena však je i generace, která vtiskla svůj způsob vidění světa výtvarnému umění až po roce 2000.
Cesta umění k divákovi
Kurátoři usilovali o to, aby ve výběru exponátů převažovala stylotvorná a formotvorná díla. Kromě předmětů ze sbírek Národní galerie v Praze jsou nyní ve Veletržním paláci k vidění také obrazy a plastiky z majetku Galerie hlavního města Prahy, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Moravské galerie v Brně, Muzea umění Olomouc či Galerie Klatovy/Klenová a velkého počtu soukromých sběratelů.
Titulními ostrovy byly podle Ševčíka i výstavy v době před rokem 1989; jim se také expozice věnuje, neboť byly hlavní cestou umění k divákovi.
Rovněž instalace v některých částech připomíná slavné polooficiální expozice z půli 80. let, kde se - slovy kurátorů - "tehdy poprvé veřejně prezentovali mladí tvůrci, kteří s sebou přinášeli hravost, novou formu kresby a malby, narážky na tabuizované kapitoly historie i skrytou polemiku s estetickým kánonem tehdy již zcela konvencionalizované avantgardy a abstraktního umění".
O ostrovech lze podle Ševčíka ale mluvit i v souvislosti se současným uměním, kdy zmizel pevný kontinent jednotného umění a nahrazují jej právě ostrovy pluralitního umění, které si vzájemně vyměňují koncepty a ideje.
Protože kurátoři chtějí dokumentovat také svou zatím poslední výstavu, vyjde katalog s aktuálními fotografiemi až během jejího konání. Celý projekt doplňuje ještě antologie textů a dokumentů.
Ostrovy odporu. Autoři projektu: Jiří Ševčík, Edith Jeřábková a Jana Ševčíková. Veletržní palác, Praha 7. Výstava se koná od 9. 3. 2012 do 1. 7. 2012.
