Publikaci nazvanou Untitled (Infrastructures & The Beach) v anglicko-české verzi vydala Akademie múzických umění v Praze s finanční podporou galeristky Lucie Drdové.
Obrazy výkopů jsou vyfotografované bez snahy o estetizaci. Málem by to byla nuda, kdyby fotografií nebylo tolik. Roury vynořující se z děr, křížící se kabely nebo usekané vedení nabízí bizarní, komické, a dokonce erotické asociace. V druhém plánu přichází zneklidňující tušení - co když jde o něco jiného?
Texty čtyř teoretiků to hlodání myšlenek pojmenovávají, propojují zkušenost chodce, spěchajícího pryč od špinavého a možná i páchnoucího výkopu, s novými interpretacemi. "To dobré je nahoře, kdežto to nečisté spočívá dole," jmenuje katalánsko-americká kurátorka Ángels Miraldová jednu ze zakořeněných představ a pokouší se ji změnit.
Nabízí malou exkurzi do dějin budování městských kanalizací, které se staly spásou obyvatel před nemocemi včetně nákazy moru. Používá literární motiv pokladu zakopaného v zemi, ke kterému potrubí přirovnává. Čtenář na to kouká možná jako kdysi Španělé na domorodce, kteří dobyvatelům vysvětlovali, že bájné Eldorado není prastaré zlaté město zarostlé v džungli, ale okolní divoká a plodná příroda.
"Pokud se rozevře zem, nespatříme brány pekelné… jen podhodnocené zaměstnance, dělníky, stavitele a mechaniky, kteří se starají o naši hygienu," přidává kurátorka k tématu ještě sociální rozměr.
Pláž pod dlažbou
Nejznámějším autorem Altovy knihy je dvaasedmdesátiletý Gianfranco Sanguinetti, ve Švýcarsku narozený italský revolucionář. Proslavil se v 70. letech minulého století jako představitel italské větve situacionismu, umělecko-politického hnutí, jež sehrálo významnou roli v pařížských studentských nepokojích na konci 60. let. Jedním z jejich hesel bylo "pod dlažbou je pláž".
Sanguinetti nemilosrdně kritizoval italskou politiku, za což se stal nežádoucí osobou. Od 90. let žije střídavě v Praze a Toskánsku. V českém prostředí je známý jako sběratel umění, propaguje například odkaz fotografa Miroslava Tichého.
V knize, která vedle původního textu otiskuje i jeho starší stať Západní despotismus, oceňuje, že Hynek Alt vyfotografoval to, co prý už nikdo nikdy neuvidí, protože jámy budou zasypány.
"Zachycuje nesmírně provizorní okamžik něčeho, co sice bude existovat navěky, ale už to nikdo nikdy nebude moct vidět," líčí dramaticky Sanguinetti, podle kterého se fotografie stávají nezpochybnitelným dokumentem něčeho, čehož existenci pak nebude možné viditelně prokázat.
Od zasypaného potrubí se dostává ke své hlavní, politické myšlence: nenápadnému budování vše kontrolující moci, již nazývá západním despotismem. "V současnosti se v západním světě odehrává nový experiment nadvlády na miliardách občanů, kteří jsou vězněni ve svých domovech pod záminkou probíhající pandemie," tvrdí dokonce Sanguinetti a dotýká se konspirační teorie, když předpovídá povinné očkování, při kterém bude lidem pod kůži implantován čip.
Sanguinetti se snaží demaskovat narůstající "podzemní" síť kontroly nad lidstvem, kterou přirovnává k Altovým pohledům do revizních jam. Možná by ho ale fotograf mohl uklidnit. Výkopy jsou na ulicích přítomné docela často a není zas tak obtížné pod zem hrábnout a přesvědčit se, kde je to zacpané či kde co uniká.
Město je díra
"Město je v zásadě velká díra nebo mnohost děr, jež se otevírají a zavírají," píše ve svém příspěvku Jussi Parikka, profesor anglické Winchester School of Art a také hostující lektor pražské FAMU. Je dalším autorem, jenž přispěl do Altovy knihy.
Parikka si všímá narušení městského stereotypu v důsledku pandemie. K tomu cituje novinové zamyšlení spisovatelky Olgy Tokarczukové, hlavně ale rozebírá pohledy na městskou infrastrukturu. Altovy podzemní záběry považuje za důležitý protipól fotografického zobrazení městských povrchů.
Posledním z autorů v publikaci je kurátor a současně její editor Jen Kratochvil. Svůj text otevírá úvahou o limbu, křesťanském předpeklí, kde duše spravedlivých čekají na vykoupení. Limbus je podle něj i dobrým obrazným popisem kolektivně zažívaného stavu v době pandemie a poloprázdných měst.
Fotografie Hynka Alta přirovnává k pohledům do otevřených ran těla města. Výkopy "podobně jako chirurgická operace člověka neslouží k vytvoření čehokoliv nového, ale naopak jen udržení původního," píše Kratochvil.
Texty, jež fotografickou knihu doprovázejí, mají originální layout. Mění se směr i šířka sloupců, při čtení je nutné knihou nepravidelně otáčet. Originální grafika není na úkor přehlednosti, přes vysokou gramáž fotografické části kniha v pevné vazbě působí lehce.
Letos pětačtyřicetiletý Hynek Alt se pohybuje mezi fotografií, videem a instalacemi, zajímá se o formy vnímání člověka v současné digitální éře. Mnoho let tvořil autorskou dvojici s umělkyní Aleksandrou Vajd, s níž v letech 2008 až 2016 vedl ateliér fotografie na UMPRUM. V současnosti je vedoucím Ateliéru nové estetiky na katedře fotografie FAMU.
Vystavoval v pražské Národní galerii, Fotograf Gallery, Galerii Rudolfinum, českobudějovickém Domě umění, Astrup Fearnley Museet v norském Oslu či ve vídeňském Muzeu moderního umění.
Kniha
Hynek Alt: Untitled (Infrastructures & The Beach)
(Editoval Jen Kratochvil)
Nakladatelství AMU 2020, 232 stran, 599 korun.
