Recenze - Nebývá v tuzemském divadle častým jevem, aby se na jevišti objevila neznámá hra od důkladně „zmapovaného" velikána jakým je bezesporu proslulý německý básník, dramatik a prozaik J. W. Goethe. Studenti čtvrtého ročníku činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně to pod režijním vedením své pedagožky Niky Brettschneiderové dokázali. V české premiéře uvedli hříčku Triumf citovosti tedy prvotinu proslulého génia německé literatury.
Triumf citovosti sám autor v podtitulu označil za dramatický vrtoch. V tuzemsku neznámý kus dokonce neexistuje ani v české verzi, a tak jej režisérka Brettschneiderová musela i sama přeložit. Goethe si v této zábavné hříčce z roku 1777 tropí šprýmy v romantismu a kouzelným způsobem také ze svého vlastního díla. Ústy svých hrdinů třeba vybízí ke spálení románu Utrpení mladého Werthera tedy prózy, která přepsala dějiny světové literatury a vznikla po neopětované lásce k Charlottě Buffové jen o tři roky dříve.
Není potřeba příliš rozkrývat vcelku plochý děj této prvotiny. Na romantickém letohrádku se schází vybraná společnost královského dvora, jehož členové tady nacházejí odpočinek při cestách za věštbami od Orákula. Nevzrušenou atmosféru naruší princ, který cestuje s „umělou přírodu". Je totiž příliš přecitlivělý na projevy reálné přírody jako je mlha, déšť či ataky nejrůznějšího hmyzu. A dokonce v těchto umělých tretkách ukrývá své největší tajemství, dámu svého srdce, která je - jak jinak - také pouhou umělou figurínou, v jejímž vycpaném břiše se skrývá „literární brak" třeba v podobě vzpomínaného Werthera.
Bretschneiderové inscenace sází právě na rozkrývání a nenásilné obnažování dramatikovy ironie a lehce potměšilého humoru. Nejde tady o žádné prvoplánové scénické aktualizace, ale postupem času se víc a víc bavíte a zjišťujete, že podivíni libující si ve všemožných náhražkách a až tupě sázející na nejrůznější jalové a nesrozumitelné věštby zdaleka nejsou jenom reprezentanty časů, v nichž Goethe svůj Triumf citovosti psal.
Dlužno dodat, že k této lehce čechrané a přitom velmi výmluvné zábavě z velké části slouží také hudební výbava bezmála dvouhodinové inscenace, která je místy až jakýmsi písničkálem. O muziku, která je dílem Ondřeje Hájka z kapely Poletíme, se tady stará kapela složená přímo z aktérů, kteří střídají nástroje a jejich schopnost multiinstrumentalisty je samostatnou kvalitou zajímavé večera.
Pochvalu v talentovaném ročníku ovšem zaslouží zejména mladí herci, kteří prokázali schopnost balancovat svoje výkony na hranici jemné grotesknosti a vlastního nadhledu, kterým svoje figury navrch i nenuceně komentují a vykládají. Za všechny lze jmenovat robustního krále Andrasona, kterého Jan Jedlinský pojednal jako hřmotné dobrotisko i v kostýmku lehce karikovaného reka Hérakla v publiku vyvolává salvy smíchu. Ještě dále šla Iveta Austová jako jeho manželka Mandandana, která se na jevišti uvede zábavně hystericky usmýkaným monologem, v němž perlí její zajímavé komické schopnosti.
Do legračního odéru inscenace se tak lehce vejde také travestijní obsazení královy sestry Martinem Veselým, na kterého v obsazení zbyla ženská už jenom ženská role. O sbor mladých dvořanek se totiž také výtečně podělily Veselého spolužačky.
Triumf citovosti je v podání mladých brněnských herců JAMU nejen svěžím dramaturgickým objevem ale také příkladem inteligentní a v hereckém detailu propracované zábavy. V tomto balení si prostě i starého dobrého Goetha publikum užije.
J. W. Goethe - Triumf Citovosti. Překlad a režie: Nika Brettschneiderová. Dramaturg: Lukáš Paleček. Výprava: Kateřina Miholová. Hudba: Ondřej Hájek. Choreografie: Hana Halberstadt. Hrají: Jan Jedlinský, Iveta Austová, Martin Veselý, Paulína Labudová, Táňa Hlostová, Tereza Lexová, Kristýna Šebíková, Lukáš Černoch, Tomáš Červinek, Miroslav Sýkora, Miroslav Novotný, Dalibor Buš. Premiéra 16. září 2012. Divadelní Studio Marta, Brno.
