Praha -  Přijede cirkus, a ne ledajaký.  V sobotu se na ploše Sazka Arény rozvine projekční plátna a ukotví visutá hrazda, vybuduje víceúrovňové pódium a instalují reproduktory. V Praze poprvé vystoupí mistři světových zábav Cirque du Soliel s projektem Delirium.

Jejich první představení určené nikolii  pro stany, ale pro obdobné arény víc spoléhá na hudbu než na tradiční akrobacii hvězd nového cirkusu.

Páteř tvoří dvacet písní;  elektronika, pop i world music. Spoluzakladatel kanadského souboru Guy Laliberté tuhle směs označuje městský kmenový beat. V jeho rytmu se odehrává spektakulární příběh o samělém jedinci. Před příjezdem do Prahy poskytl Aktuálně.cz rozhovor Shawn Kent, jeden z choreografů Deliria.

Ráda bych se zeptala na dobu, kdy Cirque du Soliel vznikl. V bývalém socialistickém Československu to zrovna nebyly veselé časy. Jaká byla tehdy v Kanadě atmosféra? Jak diváci reagovali na bláznivé kousky pouličních performerů?
Většina z oněch zakladatelů, na něž se ptáte, cestovala v té době Evropou a ostatně i celým světem, jako pouliční umělci. V té době se vedly, tak jako odedávna, velké  politické diskuse o vztahu Quebecu a Kanady. Ale my jsme se jako skupina i jako jednotlivci, víc starali o to, jak pobavit lidi novými nápady. Pro nás to byla krásná doba byli jsme mladí, energičtí a naprosto jsme netušili, že někdy Cirque du Soleil bude tím, čím je dnes.

Foto: Produkce

Vaše první show pomohly rozšířit povědomí o moderním cirkusovém umění, o žánru označovaném pojmem cirque nouveau, nový cirkus. Co ho charakterizuje pro vás ?
Když jsme začínali, existoval už ve světě cirkusu proud cirkusové tvorby bez zvířat. Tvorby, která sledovala trochu jiné aspekty než klasický cirkus. Jezdili jsme tenkrát po Evropě, nejvíc po Francii, abychom se poznali a spřátelili se slavnými cirkusovými skupinami a rodinami, jako např. rodina Fratellini, s níž jsme na začátku hodně spolupracovali, nebo švýcarský cirkus Knee a další. S nimi jsme trávili hodně času, učili jsme se a vyměňovali zkušenosti.

Někdy si lidé myslí, že jste nový cirkus "vynalezli"
Tak to samozřejmě není: my jsme jenom našli a sledovali vlastní cestu v hnutí, které je jako nový cirkus označováno. Samozřejmě, že jsme neměli žádná zvířata, protože jsme ani netušili,  jak s nimi pracovat. Přišli jsme z ulice a na ulici žádná zvířata nebyla, takže jsme se snažili dělat představen založená pouze na lidských schopnostech. Respektovali jsme a milovali nový cirkus z Evropy a Francie a byli jsme rádi jeho součástí. Díky okolnostem a štěstí se naše skupina rozrůstala, stala se mezinárodní a taky čím dál víc proslulejší. Většina cirkusových souborů tvoří ve své zemi.

ČTĚTE TAKÉ: FENOMÉN NOVÉHO CIRKUSU: ŽÁDNY SMRAD, ANI CUKROVÁ VATA

Úspěch skupiny není jenom věcí uměleckou, ale i úspěchem kreativity marketingu a managementu. Jak vaše skupina funguje?
Je to trochu legrační, protože my jsme se za ta léta tak rozrostli, že hlavním rysem naší skupiny, nebo toho jak pracujeme, je fakt,  že se pořád měníme. Jako druhý aspekt bych označil snahu se pořád inovovat, to znamená, že se snažíme o co největší flexibilitu, kreativitu Což je, upřímně řečeno, velmi těžké, když jsme teď ta big company. Je třeba organizovat tolik lidí a tolik věcí.  Ale myslím, že flexibilní a kreativní jsme pořád. Každý z nás je natolik energizován společnými projekty, tím co děláme; je radost tu energii společně sdílet.

A co ten marketing?
Samozřejmě, že máme strategie, kampaně a plány! Ale a to bych označil za třetí aspekt -  pořád jsme spíše tvůrci než byznysmeny a manažery. To znamená, že jednou z možností jak uspět, je spolupracovat s partnery. Pro nás jsou to velká kasina v Las Vegas, na Floridě, nebo společnost Disney  a řada dalších. Ti partneři nám nabídli místo, kde můžeme hrát, přinesli investice a samozřejmě podstoupili jisté riziko

Foto: Interkoncerts

aby vy jste mohli zůstat kreativní.
Přesně tak. My  jsme se tím pádem mohli zaměřit pouze na tvorbu. Volá nám hodně lidí a chtějí, abychom pro ně udělali show. To předpokládá hodně velké investice. My je vyslechneme a někdy se stane, že to vyjde a my uděláme nové představení, čímž objevíme i nové teritorium.

Věnuje se pořád  zakladatel a ředitel společnosti Guy Laliberté aktivní tvorbě? Je možné jej ještě vidět na jevišti?
Guy už nevystupuje, ale rozhodně je velmi zaměstnán tvorbou projektů. Všechno sleduje a inspiruje v nové práci.  Máme hodně tvůrců i autorů a Guy dohlíží, aby udrželi tu nejvyšší možnou kvalitu.

Neumím si představit v dimenzích takhle velkého souboru vznik nového projektu.  Můžete to nějak přiblížit?
Jedna z těch nejlepších věcí, které si můžeme v Cirque du Soleil dopřát, je čas. Můžeme si dovolit pracovat na jednom projektu jeden nebo dva roky. Dlouho selektujeme nápady a hledáme ten nejlepší mix choreografů, akrobatických koučů, režisérů, skladatelů, kteří budou tvořit tým projektu. Při tvorbě nové show Guy a další formulují rámcovou představu o tom, kam bude nový projekt směřovat, mají jakousi všeobecnou vizi. A pak musejí najít umělce, kteří se do té představy budou hodit.

Stejně tak to bylo s Deliriem, které uvedete v Praze?
Pro Delirium jsme oslovili dva režiséry,  kteří mají zkušenosti z divadla a filmu - Michela Lemieux a Victora Pilona. Delirium mělo být prvním projektem inscenovaným v aréně a potřebovali jsme, aby to představení opravdu opanovalo gigantický prostor. Museli jsme najít lidi, kteří mají zkušenost  s multimediální tvorbou a velkými projekcemi. Zkrátka trávíme hodně času tím, že hledáme tvůrčí tým budoucí show. Ten pak pracuje na konceptu produkce, který prezentují Guyiovi a dalším šéfům. Následuje casting, který hledá po celém světě představitele postav, které bude show potřebovat. Tento proces probíhá jeden a půl roku. Takže šest měsíců se pracuje na námětu a jeden a půl roku casting hledá pro daný projekt umělce. Dobrým příkladem je tour projekt Varekai, který se odehrává ve velkém šapitó a je inspirován Romy, romskou kulturou. Potřebovali jsme tehdy hudebníky a umělce  spjaté s romskou kulturní tradicí. A tak jsme poslali casting agenty do Rumunska, kde cestovali po vesnicích a hledali lidi, kteří by nám mohli pomoci vytvořit tuto show.

Takže základem úspěchu je najít skvělé umělce pro danou show a vytvořit silný kreativní tým. Ne, že přijde jeden režisér, který všem řekne, co budou dělat a za měsíc je premiéra. Jde skutečně o proces spolupráce.

Vaše produkce připomínají středověká mystéria, v nichž měli pouliční baviči za úkol vyvážit seriózní náboženskou tematiku. Vy máte ambici přinášet určitá vážnější poselství, ačkoli jsou vaše produkce plné překvapení a zábavy. Jak vyvažujete poměr mezi vážným a zábavným a proč se vlastně vážná tematika ve vašich produkcích objevuje?
Hlavní  cíl je pobavit, okouzlit diváky. Ale jako umělci chceme předat divákům i nějakou "message". Proto vedou všemi našimi produkcemi příběhové linie, které ovšem nejsou nijak očividné. Například právě Delirium možná je dost lidí, kteří nepochopí, o co tu běží, Nic není řečeno prvoplánově.Vystupuje tu Bill, který žije v jakési bublině, ale děj se odehrává v tomto životě, v tomto světě.   V příběhu jde o rovnováhu, o hledání sama sebe, o komunikaci  místo trčení u televize a počítače. Naším cílem ale není kázat, nebo někoho předělávat. Chceme nabídnout myšlenky, z nich si každý vybere, co je pro něj důležité, co jej oslovuje.

Jak se těšíte do Prahy a proč uvidíme z plánovaných tří představení jenom jedno?
My se do Prahy těšíme moc. Jak už jsme řekl, Delirium je první představení vytvořené pro arénu většinou jezdíme s velikým stanem -  a tak jsme zvědaví, jak se představení v Praze povede. Doufám, že naše prezentace v Praze zvýší povědomí o tom, co děláme, a my se budeme moci příště vrátit na delší čas.

Autorka je šéfredaktorkou magazínu Taneční zóna/Dance Zone