Recenze - Po autobio/grafickém románu Persepolis přichází na pulty českých knihkupectví další příběh z rodinné historie iránské spisovatelky Marjane Satrapiové.
Tentokrát se dostáváme do Teheránu roku 1958, kdy za podpory Spojených států Íránu vládne šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Hlavním hrdinou je Satrapiové prastrýc Násir Alí Chán - uznávaný hudebník, hráč na nástroj zvaný tar.
Kuře na švestkách se však od Persepolis značně liší. Lokalizace příběhu zůstává, do jednoduché kresby přibyly stíny a kontury. Hlavní proměna nastává v syžetu, optice a celkovém ladění příběhu.
Tak především se začíná na konci, kdy hlavní hrdina umírá. A také hned od začátku víte, proč tak moc toužil po smrti. Alespoň si myslíte, že to víte. Všechno je samozřejmě jinak.
| Čtěte také: Jak se žila báječná léta pod psa v Íránu Jak se zařadit? V Íránu je revoluce, ve Vídni jeptišky Slavná Persepolis na plátně trochu ždímá dojetí |
Fanoušci Persepolis by z Kuřete mohli být dokonce lehce zklamáni. Na rozdíl od "Báječných let pod psa v Íránu" je totiž děj velmi minimalistický. Komiks o osmdesáti stranách není nabitý bouřlivými historickými událostmi, nemá tak silný politický podtext a ani tolik barvitého humoru.
Raději tedy na Persepolis na chvíli zapomeňte a dovolte Kuřeti na švestkách žít vlastní příběh.
Násir Alí, otec čtyř dětí, ve svém smutnění po milovaném taru, jejž mu jeho žena Náhid rozbila v hádce, dochází k závěru, že už nechce žít.
A mělo by to smysl, když vám vezmou to, co máte nejraději? Jaký tragický potenciál skrývá sňatek z rozumu? Kdo všechno se za něj modlí, aby neumřel? Na tyto otázky se snaží Násir Alí najít odpovědi, zatímco leží na smrtelné posteli a provází nás svým životem.
Jeho melancholický příběh se začíná odvíjet ve chvíli, kdy si nemůže vzít tu, kterou tak miloval. V následných kapitolách se seznámíme s klíčovými postavami Násirova života - s matkou, bratrem, sestrou, ženou i dětmi.
Vztahy se všemi kromě sestry jsou komplikované; ale to pořád nemůže být dostatečný důvod ke smrti. Nebo ano?
Satrapiová s hrdinou putuje skrze flashbacky do minulosti a pak na výlety do budoucnosti Násirových dětí, abychom se zase vrátili na úplný počátek.
Podobně jako v pohádce Tisíce a jedné noci se kniha po perském způsobu větví, odbočuje vkládanými příběhy i myšlenkami. Zničehonic k vám promlouvá biblický král Šalamoun či súfijští mystikové, dojde i na věhlasné íránské básníky.
Zároveň je ale celý příběh vyprávěn velmi úsporně; k tomu Satrapiové napomáhá i samo médium komiksu, které před očima črtá obrázek Násirova života. Smolař už od dětství, matkou upřednostňovaný bratr, nenaplněná láska, nešťastné manželství a k tomu "jen" hudebník.
Nebyla by to Satrapiová, aby i do tragického příběhu svého prastrýce přece jen nevpašovala kritiku íránského režimu. Na pozadí osudu jednoho člověka zároveň delikátně a symbolicky vykresluje příběh národa, kterému stát odepírá právo na identitu a brání mu v rozletu.
Tak jako Násir Alí nemůže provozovat hudbu a vzít si za ženu oduševnělou Irane, nemohou Iránci rozvíjet své intelektuální zájmy. Tak jako jeho žena Náhid rozbíjí nástroj, ničí autokratický režim (minulý i současný) duši národa.
Metafora je jasná: Satrapiová hořce varuje ty, kdo nepodporují vlastní kulturu a ubíjejí jakoukoli myšlenku mimo oficiální ideologii. Náhidino nepochopení touhy po umění a její výčitky, že Násir je budižkničemu, má nakonec tragické důsledky.
Jako tvůrce Satrapiová potvrzuje, že zatím tak úplně nemění své téma, ale není ani autorkou jednoho komiksu. Pomalu rozšiřuje pole působnosti a bere si prvky a techniky z východní i západní kultury, aby vyprávěla příběhy s univerzálně platným poselstvím.
I Kuře na švestkách ostatně posbíralo spoustu kladných ohlasů a cen. Stejně jako komiks Šitíčko, který mu časově předchází a jejž rovněž chystá BB art k českému vydání.
