Zase tolik lidí netuší, jak špatný převod to tehdy byl, říká Viktor Janiš, autor nového překladu jednoho z nejslavnějších příběhů světové fantastiky vůbec.
Proč se Nadace dočkala nového vydání a překladu?
Když se nakladatelství Mladá fronta rozhodlo znovu vydat trilogii Nadace, muselo se rozhodnout, zda v překladu Jarmily Pravcové z roku 1990, nebo zda pořídí nový. O Smékalově překladu, který vyšel jako samizdat těsně před revolucí v nákladu sto kusů, tehdy nevěděli. Rozhodování to nebylo těžké, už jen proto, že nakladatelství AG Kult - později Classic, And Classic, Classic And a v poslední inkarnaci Banshies Books - má v branži děsivou pověst.
Za posledních deset let čtyřikrát získalo cenu Koniáš...
Koniáš je trofej za nejhorší překlad roku a oni se zpravidla neobtěžují ani redakcí přeložených děl, ba dokonce ani korekturami. Podrobný rozbor tohle podezření prokázal. Pokud se čtenář namísto věty "Lidé toho za války dokážou hodně překousnout" dočte "Lid bude intenzivně pokračovat ve válce", případně když jedna postava "propadne zlomyslnému humoru" namísto aby "odešla celá navztekaná", pak si prostě dílo nový překlad zaslouží.
Proč se cyklus jmenuje opět Nadace, a ne Základna?
Jsem si vědom, že na Slovensku vyšla Foundation jako Základňa, jsem si vědom, že Smékal v ineditním překladu pro AF 167 rovněž zvolil pojmenování Základna. Na začátku 90. let to ostatně bylo velké téma v diskusi milovníků Isaaca Asimova. Celý cyklus Foundation ovšem vyšel v Čechách pod názvem Nadace a proti takové síle překladatelské tradice se těžko bojuje. Ostatně Tolstoj také napsal Válku a mír, nikoli Vojnu a mír a známý Stendhalův román se má jmenovat Červená a černá, a ne Červený a černý.
