Přes Bretaň domů na Vysočinu. Museum Kampa vystavuje obrazy Jana Zrzavého ze soukromých sbírek

Foto: Jakub Plíhal
Hana Slívová Hana Slívová
26. 3. 2018 7:00
Jan Zrzavý rád maloval v noci, jeho vidění světa totiž světlo nepotřebovalo. Nápady si často načrtával, některého obrazy dělal dokonce dvakrát, protože měl strach, že se mu za války ztratí. Jeho první byt v Praze na Novém Světě byl vymalovaný růžově se zelenými a bílými pruhy, ve stáří nosil bambusovou hůl zdobenou slonovinou, která pocházela z pozůstalosti jeho oblíbence Julia Zeyera. Zkrátka hipster, řeklo by se dnes. Pražské Museum Kampa nyní vystavuje Zrzavého práce ze soukromých sbírek. Ukázat mají autorův talent a schopnost reagovat na společenské i soukromé změny.

Když bylo Janu Zrzavému jedenadvacet, měl sen, v němž mu domů do Okrouhlice na Vysočině poštou přišly pastelky od milovaného Leonarda da Vinciho. Sen mladému muži potvrdil správnost rozhodnutí stát se malířem.

Žádnou z uměleckých škol však nedostudoval a po roce 1949 musel odejít z postu učitele malby na olomoucké Univerzitě Palackého, protože pro vládnoucí struktury nebyl jeho rukopis dostatečně akademický.

Ačkoliv Zrzavého melancholické a posmutnělé ilustrace Erbenovy Kytice či Máchova Máje české publikum dojímaly, nelze k tomuto malíři přistupovat jako k dalšímu z řady "českých" autorů typu Josefa Lady nebo Mikoláše Alše.

"Jeho obrazy a kresby jsou zastoupené i v expozicích věnovaných exotismu, expresi, duchovnosti, dekadenci nebo divočině," připomíná v katalogu, pojmenovaném stejně jako současná výstava v Museu Kampa Jan Zrzavý: Ze soukromých sbírek, kurátorka Martina Vítková.

Mezi válkami Zrzavý často pobýval v Paříži, kde se přátelil například se skladatelem Bohuslavem Martinů nebo malířem Josefem Šímou. Lze ho proto považovat za člena takzvané pařížské školy; ta se nepřikláněla k žádnému z tehdejších -ismů.

Zrzavého vztah k rodné zemi navíc nebyl tak idylický, jak by se na první pohled mohlo zdát. "Česká země má syrové barvy, zelená je zelená, černá je černá modrá je modrá a jiná barva tu snad ani není. Smutné je to všechno, je to tragická krajina. Tady ve mně vznikl v dětství pocit, že Čechy jsou země, která nemůže být šťastná," prohlásil. 

Idylický nebyl současně ani jeho vztah s otcem, kterého mu v lecčems nahrazoval o pouhých šest let starší kubistický malíř Bohumil Kubišta. S ním se seznámil v roce 1911. Kubišta Zrzavého naučil chodit mezi lidi, do kaváren. Představil mu také perspektivu nebo pravidlo zlatého řezu a nutil ho své práce znovu a znovu promýšlet. 

"Hned napoprvé mu k časným pokusům řekl: Není to moderní a už vůbec to nejsou obrazy. Po Kubištově lekcích se ze Zrzavého stal malíř zcela odlišného charakteru," poznamenává Vítková. Nepřebíral ale vše, co mu zkušenější kolega radil: ke svým obrazů například nikdy nepřistupoval vědecky.

Cestu k někdejšímu Československu - na Kampě je reflexím venkova věnovaný celý jeden blok - si Zrzavý paradoxně našel až během opakovaných pobytů v Bretani, kam dojížděl ve třicátých letech. Tehdejší záznamy krajiny, barev přírody, domů a bezčasí patří podle kurátorky Vítkové k tomu nejlepšímu, co kdy Zrzavý namaloval.

"Jako kdyby ho zajímal konec světa," říká před bretaňskými obrazy. "Dost možná, že mu sugestivní krajina Bretaně v něčem připomínala právě domovskou Vysočinu," dodává.

Spíše než retrospektivní přehlídkou je výstava v Museu Kampa ukázkou všech poloh, jimiž si Zrzavý prošel: ranou expresí, inspirací biblickými, mytickými i  fantaskními motivy a představami, fascinací Bretaní, Benátkami a pohupujícími se loďkami, vlivem kubismu, krajinářstvím bez postav a litografickou i malířskou tvorbou, v níž se naopak postavy objevují.

Kurátorský tým chtěl výstavu původně otevřít spolu s retrospektivou Pravoslava Sováka, jenž chvíli pracoval jako Zrzavého asistent na olomoucké škole. Dát dohromady zamýšlená Zrzavého díla ze soukromých sbírek byl ale nakonec těžší úkol, než se zdálo, proto je k vidění až nyní.

Což je nakonec dobře: rozsáhlá a v České republice nepříliš známá tvorba Pravoslava Sováka, kterého se Zrzavým pojí i mistrovské zachycení zdánlivého bezčasí a také všudypřítomná melancholie, si po vernisáži zasloužila netříštěnou pozornost.

Jan Zrzavý bude k vidění do 1. července, Pravoslav Sovák do 27. května 2018.

 

Právě se děje

před 15 minutami

Na východě Ukrajiny byl zastřelen voják, další tři utrpěli zranění

Jeden ukrajinský voják byl zabit a další tři utrpěli zranění při sobotním ostřelování pozic vládních vojsk v Donbasu na východě Ukrajiny "ozbrojenými uskupeními Ruské federace" z minometů a dalších zbraní, uvedl v neděli na své internetové stránce list Ukrajinska pravda s odvoláním na komuniké velení ukrajinské armády. Podle něj "ruská okupační vojska" v sobotu desetkrát porušila příměří, v neděli zatím jednou.

Separatisté v neděli naopak obvinili ukrajinskou armádu, že během uplynulých 24 hodin dvanáctkrát porušila dohodnuté příměří ostřelováním vsí ovládaných povstalci. O případných ztrátách se povstalecká agentura DAN nezmínila.

V pondělí se v Paříži mají poprvé setkat prezidenti Ruska a Ukrajiny Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj, aby za účasti německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jednali o míru v Donbasu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy