reklama
 
 

Grafik Pravoslav Sovák ve svých krajinách času dokumentuje, jak se dá přežít mimo domovinu

28. 2. 2018 8:00
Velkou výstavu v České republice nepříliš známého grafika Pravoslava Sováka (91), jenž v roce 1968 na protest proti okupaci odešel z Československa, připravilo pražské Museum Kampa. Retrospektiva je pozoruhodná nejen rozsahem Sovákova díla, ale také množstvím výtvarných technik a způsobů, kterými se autor vyrovnává s plynutím času a s tématem ztraceného domova. Výstava potrvá do 27. května.

V roce 1970, dva roky po emigraci na Západ, vytvořil Pravoslav Sovák barevný lept pojmenovaný Návrat.

Postava k divákovi otočená zády má zdviženou levici a kyne na pozdrav jiné postavě. Vedle sedí skupinka mužů, která ovšem příchozímu nevěnuje žádnou pozornost. Ani adresát pozdravu se nezdá být emocí příchozího zasažený. Situaci nezúčastněně podtrhává vedle ležící balvan; působí, jako kdyby se do obrazu dostal zcela náhodou a celou situaci musel sledovat z donucení. 

Tento grafický list o velikosti 50 x 59 centimetrů velmi dobře vystihuje celou podstatu Sovákova širokého a různorodého díla. K vidění je nyní v rámci první tuzemské retrospektivní výstavy, již Sovákovi uspořádalo Museum Kampa.

Pravoslav Sovák odešel z Československa den po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Bylo mu dvaačtyřicet, přes Rakousko a Německo se dostal do Švýcarska, kde žije dodnes. Jak jedenadevadesátiletý výtvarník prohlásil před několika dny na tiskové konferenci, o návratu domů neuvažoval. Téma domova, času, paměti a nalezení nového útočiště je však pro jeho vrstevnatou, soustředěnou a rozsáhlou práci zásadní.

Sovák podle svých slov "netvoří, ale pracuje". Ve své práci se často věnoval experimentu: kombinaci grafiky, kresby tužkou, akvarelu, tisků na bázi fotografie a koláží. Výsledná díla působí melancholickým, nostalgickým dojmem, často jimi ale prosvítá i nadsázka a sebeironie.

Více než 180 Sovákových děl v Museu Kampa, z nichž poslední pochází z roku 2012, prezentuje kurátorka výstavy Helena Musilová v tematických sériích.

Výrazný, ale křehký figurativní cyklus barevných leptů Indirect Messages, v nichž Sovák po odchodu z Československa zpracovává pocity člověka v situacích daných novými začátky a do kterého patří také Návrat, záhy po jeho vzniku zakoupilo newyorské Museum of Modern Art.

"I Sovákova raná díla se tematicky zaměřují na osamělého člověka uvrženého do existence. Poměrně pozdní začátek jeho kariéry je rovněž důsledkem zániku předválečného světa a evropské zkušenosti z války a holokaustu. Takový zpožděný začátek, respektive nutnost začít znovu, jsou zásadními prožitky generace těch, co přežili, jak podotkl i dávný Sovákův přítel Milan Kundera," píše v katalogu v úvodní eseji Sovak on the Beach maďarská spisovatelka a literární historička Zsófia Bánová o výtvarníkově inspiraci. V textu zkoumá autorovo místo v kontextu střední Evropy. 

Velkým tématem bylo pro Pravoslava Sováka i město: od první návštěvy Paříže - drobná grafika pojmenovaná U Eiffelovky z roku 1959 působí jako z katalogu Skupiny 42 - až po zdánlivě abstraktní, barevnou sérii Walls, která reaguje na světové metropole.

Pravoslav Sovák

  • Narodil se v roce 1926 ve Vysokém Mýtě
  • Před odchodem do emigrace po okupaci Československa v roce 1968 studoval tři roky pražskou UMPRUM.
  • V roce 1947 pracoval jako asistent Jana Zrzavého, v roce 1960 spolupracoval s divadlem Semafor
  • Od 70. do začátku 90. let učil na Kunsthochschule v Kolíně nad Rýnem. Vystavoval po celém světě včetně benátského bienále či víděnské Albertiny, jeho práci má své sbírce newyorské MoMa i pražská Národní galerie. 
  • V roce 1978 se usadil ve švýcarském městě Hergiswil, v 90. letech žil a tvořil v Paříži.
  • Je ceněný pro dokonale zvládnutou techniku grafiky, ale i kresby či koláže.

Poprvé jsou v České republice vystavené Sovákovy mnohovrstevnaté kresby, na nichž po bližším pohledu zaujmou drobné, pečlivě vyvedené geometrické struktury. Pozornost přitáhne i cyklus leptů Museums. Autor v nich parafrázuje a ironizuje do sebe zahleděný mikrosvět výstavních síní, galerií a muzeí.

Kombinaci všech Sovákových výtvarných postupů včetně citace sebe sama pak představuje asi nejsilnější série výstavy Beauties. Vznikla v 80. a 90. letech 20. století a Sovák v ní s melancholií a zároveň precizností sobě vlastní kombinuje techniky i vzpomínky a představy.

"Soubor můžeme chápat jako zhmotnění imaginárního ideálního místa, jež v nějaké podobě existuje v každém člověku a jemuž dal Sovák nádhernou, i když trochu nostalgickou podobu," říká kurátorka Helena Musilová.

Zsófia Bánová v této souvislosti mluví o tom, že Sovákovo dílo dojemně odhaluje jednak to, co chybí, ale i proces, kterým se dá chybějící zaplnit. "Sovák tak dokumentuje svoje umělecké přežití, které je současně přežitím jako takovým."

autor: Hana Slívová | 28. 2. 2018 8:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama