Praha - Někdy se říká, že o oceánech toho víme míň než o vesmíru. Je to nadsazené, nicméně dá se říci, že o leckterém pustém kamenném asteroidu putujícím vesmírem po vypočítané dráze ví věda skutečně víc než o tom, jací živočichové žijí v mořích.
Oceány jsou prostě poslední divočinou světa, která skrývá tajemství, do nichž člověk jen pomalu proniká. Ovšem do mnoha záhad oceánů, které už vědci vysvětlili, můžeme my ostatní nahlédnout právě teď.
Nabízí nám to rozsáhlá ilustrovaná encyklopedie Oceán, kterou vydává nakladatelství Euromedia - Knižní klub. Další příspěvek do pravidelné předvánoční řady doplní tituly Zvíře, Země, Člověk, Rostliny a Vesmír.
Výpravná a přehledná kniha opět vybízí k listování i nasávání. Za 1 400 korun (členy Knižního klubu knížka stojí tisícovku) se můžete dozvědět fundamentální fakta, jako třeba že první oceány vznikly na Zemi před čtyřmi miliardami let hlavně z vody vysrážené z prvotní zemské atmosféry, ale rovněž z vody, kterou z kosmického prostoru přinesly komety.
Kniha ovšem také vysvětlí, kde se berou mořské vlny a na kterých z nich se dá surfovat. Anebo vám umožní zazářit svými vědomostmi před dětmi, pokud s nimi budete se zpožděním sledovat animovaný film Hledá se Nemo.
Můžete jen tak bokem prohodit, že klaun očkatý, korálová rybka, která se stala hlavním hrdinou filmu, v přírodě uzavírá pozoruhodné partnerství se sasankami. Žahavá ramena odpuzují všechny ostatní ryby, ale klauni se popálení vyhnou tím, že při pohybu mezi rameny vylučují chemické látky, které potlačí podráždění buněk.
Kniha rozbourá i některé představy z dobrodružné literatury. Například ničivý proud Malström u lofotských ostrovů v Norském moři zná každý, kdo měl v dětství rád knížky, které psal Jules Verne: právě v Malströmu nechal zmizet Nautilus ve Dvaceti tisících mil pod mořem.
Vědci proměřili, že popsaný "ďábelský proud, který vše strhává do zkázy" je ve skutečnosti jen slabým koloběhem vody, jenž pravidelně mění směr svého otáčení...
DALŠÍ KNIHY TÉTO ŘADY
-
Zvíře
První vydání vyšlo roku 2002,
zatím se prodalo 103 000 výtisků -
Země
Rok vydání 2004, celkem prodáno 39 tisíc výtisků -
Člověk
První vydání 2005, prodáno 27 tisíc výtisků -
Rostliny
Rok vydání 2006, prodáno 15 tisíc výtisků -
Vesmír
Rok vydání 2006, prodáno 23 tisíc výtisků
Jiné poznání zažila Yvetta Hlaváčová, světová rekordmanka mezi ženami v přeplavání kanálu La Manche. "To je až nebezpečné tu knížku číst. Když vidím, co všechno žije pod hladinou moře, tak abych se snad bála tam plavat," říkala při křtu knížky.
Encyklopedie je rovněž tradičně přeložena z anglického vydání nakladatelství Dorling Kindersley z roku 2006, jež už mezitím vyšla ve dvaceti zemích.
Protože je to knížka "mezinárodní", nezachycuje jeden podstatný fakt, na který při křtu encyklopedie upozornil známý český oceánolog docent Zdeněk Kukal. Česká republika sice neleží u moře, ale to neznamená, že moře nemá.
Málokdo ví, že Česká republika a Slovensko jsou jediné dva vnitrozemské státy, které mají právo zkoumat a v budoucnu i těžit suroviny ze dna oceánu. V roce 1987 bylo Československo jednou ze zakládajících zemí mezinárodní organizace Interoceanmetal se sídlem ve Štětíně, které OSN přidělila oblast v Tichém oceánu, ve volném moři přes dva tisíce kilometrů od Mexika.
V hloubce čtyři kilometry se na dně vyskytují takzvané polymetalické konkrece, což jsou tmavé a poměrně křehké hrudky kovů. Jejich velikost kolísá mezi třemi až dvanácti centimetry, ale co je podstatné, obsahují měď, mangan, kobalt, nikl a v menší míře také zinek a molybden.
Kukal přinesl na křest knížky pár takových hrudek ukázat. V jedné byl uprostřed žraločí zub...
Interoceanmetal může konkrece těžit ze dna o rozloze 75 tisíc čtverečních kilometrů a Česko bude mít nárok na pětinový podíl ze zisku. Samozřejmě - až bude surovin na souši tak málo, že se těžba z mořských hlubin vyplatí.
To jen na doplnění, že až tak úplní suchozemci přece jenom nejsme. A že oceán je vlastně i náš.
