Praha - Jan Budař coby náměstek pro problematiku uprchlíků po vzoru současných politiků profesionálně tlachá o ničem v Otázkách Václava Moravce a projde zesměšňovací kúrou u Jana Krause.
Jeho profesionálně slepičí sekretářka mezitím míří do kanceláře s plastovou miskou s mrkví na svačinu. To není nový satirický televizní pořad, ale představení Tanec přes plot v Divadle Archa.
Režisérka a autorka Jana Svobodová přizvala ke spolupráci spisovatelku Hanu Andronikovou - autorku oceňované knihy Zvuk slunečních hodin. A spolu s uprchlíky a žadateli o azyl vytvořili autentickou mozaiku o lidech, kteří byli přinuceni opustit svoji zemi - ať jsou to Kurdové, Čečenci nebo Číňané.
Prostor Archy byl pro představení rozčleněn do pěti zákoutí, v nichž probíhají performance zachycující vždy příběh jedno z pěti uprchlíků. Diváci u vstupu dostanou mapku, po malých skupinkách se přesouvají a poslouchají, jak známí hudebníci a divadelníci vyprávějí konkrétní příběh.
Oni jsou posly a nástroji sdělení, cizinci pak inscenátory vlastního příběhu. Člověk se sice zasměje trapnosti náměstka a připitomělosti jeho sekretářky, která si skartuje podobizny uprchlíků, jak se jí zachce, ale hned na to mu trne u příběhu Mariny, která utekla z Čečenska a pracuje jako uklízečka v nemocnici.
Její příběh vypráví herečka Petra Lustigová známá z Divadla Komedie nebo z filmu Příběhy obyčejného šílenství. Švýcarský divadelník Philip Schenker reprodukuje příběh o arménském kadeřníkovi z Gruzie.
Slovenský herec Daniel Raček se vyrovnává s příběhem Kasema. S taškou od Vietnamců tančí a odkrývá příběh Kurda, který byl uvězněn za to, že zpíval politickou píseň. Když prchal, převaděči ho zabalili právě do velké tašky.
Zatímco Kasem svoji performance založil na tanci a zpěvu, příběh Khippiho, který byl přinucen odejít z Barmy za loutkářskou satiru, je postaven na videoprojekci - a loutkovém divadle.
Přes vtipné scény s Budařem není představení výsměchem politikům ani úřednicím, které místo smysluplné práce sledují svého šéfa v televize. Jde o to ukázat komplikovaný systém, byrokratické papírování - a prožít autentický příběh lidí, kteří mají své sny o domově a rodině.
Scéna je vždy jednoduchá a u všech performancí má jeden spojovník - plot. Ať představuje bariéru mezi světem "tam venku" a uprchlickým táborem, taneční prostor nebo prostor pro videoprojekci.
Zpestřením mezi příběhy jsou hudební čísla kapely All Star Refjúdží Band, v níž kromě herců vystupují sami uprchlíci. Repertoár připomínající world music pod taktovkou Emira Kusturici nastudoval americký hudebník a divadelník Michael Romanyshyn.
"Nedívejte se na imigranty skrze prsty. Protože vůbec nevíte, jestli třeba za pár let nebudete v podobné situaci. Nemůžeme být tak nafoukaní a myslet si, že nám se něco podobného stát nemůže," avizuje režisérka základní myšlenku.
Přesvědčivý výsledek je v Arše k vidění do 18. března.
