Knihu napsala polská architektka Magdalena Jeleńska, ilustrace vytvořilo Acapulco Studio, jež založily dvě absolventky varšavské akademie Małgorzata Nowak a Agata Dudek.
Archistorie je tematicky řazenou encyklopedií pro starší děti. Jeleńska představuje zhruba 90 staveb od starověkých památek, včetně těch, které se dochovaly jen ve fragmentech, po nedávno dokončené práce. Autorka vybírala ze seznamu památek UNESCO, případně z těch označovaných za "divy světa". Také cituje nejnavštěvovanější veřejné instituce a práce věhlasných architektů, především laureátů novodobých cen za architekturu.
Hutnící sloni
Do výběru se vešlo i pár libůstek a domácích zajímavostí. Například Žďákovský most, který byl postaven roku 1967 a je z něj úchvatný pohled na Orlickou přehradu. Má stejně dlouhý popis jako na stejné stránce umístěný slavný most v San Francisku. Kolos, který je o 30 let starší a klene se nad úžinou Golden Gate, drží ocelová lana s průměrem skoro metr. V jednom místě se vozovka, po níž denně přejede 100 tisíc aut, nachází 80 metrů nad vodní hladinou.
Sesbírat zajímavosti, jako například že každou vrstvu cihel při stavbě starověké buddhistické svatyně ve starobylém městě Anurádhapura na Srí Lance ušlapávali sloni, nemusí být pro znalce problém. Těžší je všechny ty fascinující informace utřídit a ukázat na nich souvislosti či zákonitosti, se kterými se architekti a stavitelé všech staletí potýkají.
Magdalena Jeleńska postupuje od základu, tedy od materiálu, kterým je kámen, cihla, beton, sklo. Potom přidává dělení podle základního tvaru, jenž souvisí s funkcí stavby. Vyjmenovává nejzajímavější domy, věže, mosty či kopule, které opět vybírá napříč dějinami a ze všech míst planety.
Dbá také na aktuálnost. Například zmiňuje, že istanbulská Hagia Sofia, ve své době největší chrám světa, který byl nejprve křesťanským kostelem, potom mešitou a ještě později muzeem, je od června už zase chrámem pro muslimské bohoslužby.
Kniha Archistorie je díky tomu přitažlivé čtení, které ovšem počítá se čtenářem už pro architekturu získaným. Nejspíš jezdí s rodiči po památkách a lehce se nechá nadchnout například představou skleněného domu, jaký si navrhl dnes již nežijící americký architekt Philip Johnson a ve kterém jsou všechny zdi průhledné - kromě koupelny.
Do banky pro kapesné
Jeleńská, matka čtyř dětí, se ve svých textech zkušeně obrací na dětského čtenáře. Otázkami jej vtahuje do "problému" a zvláště významné informace oznamuje s vykřičníkem na konci věty, jako by chtěla zdůraznit údiv. Nicméně její styl je jinak trochu suchý a některé přátelsky míněné otázky působí neohrabaně a mimo.
"Také se vám zdá, že hala vídeňské poštovní spořitelny vypadá jako trojlodní bazilika?" začíná svůj popis stavby z počátku 20. století od architekta Otta Wagnera, jako by si každý teenager běžně chodil vybírat kapesné k přepážce ve vídeňské bance.
Větší lehkost a vtip, který chybí textu, dohánějí ilustrace. Každou z popisovaných architektonických prací vystihuje jednoduchá kresba vyvedená černou linkou.
Kolem některých se ale dějí věci: před newyorským Guggenheimovým muzeem holka venčí psa z nafukovacích balónků od současného umělce Jeffa Koonse, londýnský kupolovitý dóm Millennium Dome obkličují mimozemšťané a polonahý Herkules zvedá nad hlavu Braniborskou bránu v Berlíně.
Ilustrace jsou nicméně decentní, barvami a postavami hýřící celostrany střídají listy vzdušně sázeného textu se střídmými kresbami. Mladý čtenář si může připadat jako už nad přece jen seriózní a tak trochu dospělou knihou. Množstvím informací, byť populárně podávaným, taková Archistorie skutečně může být.
Kniha
Magdalena Jeleńska: Archistorie - Vyprávění o architektuře
(Přeložil Martin Veselka, ilustrovalo Acapulco Studio)
Nakladatelství Labyrint 2020, 94 stran, 399 korun.
