Ten obraz není smutný, jen je z něj cítit únava. Jmenuje se Nezvaní hosté k poslední večeři, je plný zvláštních pazvířat parazitujících na džbánu s vodou a na světle modré zdi uprostřed místnosti visí sám. Je to poslední vzkaz, který grafik, karikaturista a výtvarník Adolf Born zanechal. O pár hodin později, nad ránem 22. května 2016, v pětaosmdesáti letech zemřel.
Pražské Museum Kampa mu necelý rok po skonu uspořádalo retrospektivní výstavu. Přípravy se ujal kurátor, výtvarný kritik a rodinný přítel Petr Volf. V hlavě měl představu, jak autora slavného večerníčku o Machovi a Šebestové lidem přiblížit, v Bornově manželce Emě a dceři Erice zase důvěru. "Poskytli mi rodinný archiv a nechali mě, ať si vyberu, co chci," říká Petr Volf. "Byl to vlastně rodinný projekt, Eričin manžel Tomáš Císařovský mi dokonce pomáhal obrazy instalovat," dodává s tím, že v museu visí všech 156 vybraných kousků.
Moře barev
Výstavu pojmenoval Jedinečný svět. Nejde přitom jen o Bornovu bezbřehou fantazii, nekonečné množství drobných vtipů, karikaturních přesahů, zkratek a nápadů, ale i o práci s barvami. Bornovým akvarelům a pastelům, které autor začal vytvářel v 80. letech, věnoval Volf celou jednu místnost. Sestavil je vedle sebe tak, že z dálky připomínají prales plný pestrobarevných tvorů. "Vyznačují se pozoruhodnou měkkostí, citlivými přechody i nádhernými kontrasty, zvláště mezi modrými a žlutooranžovými tóny," podotýká Volf.
Zábavnou odbočkou je pak místnost plná černobílých kreseb z cest, jež Adolf Born často podnikal se svou ženou Emou. V kresbách se snažíl dosáhnout co největší přesnosti, jeho "deníkové zápisky" jsou ale víc než běžná kopie viděného: jsou otiskem hravého, místy surreálného vidění světa. Born si do obrázků poznamenal detaily včetně různých druhů zmrzlin (italská Bordighera), koček na střeše (granadské letovisko Castel Dell Ferro) nebo bizarních postav pod často navštěvovanou švýcarskou horou Jungfrau. V kresbách navazuje na své humoristické práce pro časopisy, které opustil na začátu 70. let. Poetika ale spolehlivě funguje dodnes. Na dospělé i na děti.
Ilustrace Morgensterna jako vrchol
V Schulzově křídle musea je pak vystavený soubor raných litografií, které jako celek ještě nikde k vidění nebyly. Výtvarník se jim věnoval od 60. let, kdy k nim přešel od linorytů. Na výstavě samozřejmě nechybí ani ilustrace, ostatně sám Born se nejvíc ze všeho považoval právě za ilustrátora. Vedle příběhů o Machovi a Šebestové tu visí i obrazový doprovod k básničkám Christiana Morgensterna. "Pastely a akvarely, jimiž básně doprovází, jsou jedním z vrcholů jeho ilustrátorské práce," podotýká Petr Volf.
Výstava v Museu Kampa potrvá do 30. července. Od 5. května ji doplní reliéfy a struktury konceptualisty 60. a 70 let Tomase Rajlicha.
