Praha - V Česku je hodně hudebních festivalů; ale těch nezastupitelných, které mají jasný profil a přinášejí něco osobitého, je málo. Prezentace soudobé vážné hudby je po několik let v obtížné situaci - a to i v Praze.
Možná, že se velké instituce obávají ztráty publika nebo neochoty interpretů se na takových koncertech podílet. Každopádně vývoj hudby po válce okázale přehlížejí, anebo jej prezentují v nepatřičném či rozpačitém kontextu - a současná hudba si hledá alternativní sály a příznivce jinde.
Není třeba kolem této hudby chodit v rukavičkách; vše záleží na kvalitní interpretaci a jasném dramaturgickém rámci. Ale i tak je soudobá hudba vytlačena na okraj a z koncertních síní se uchyluje do jiných prostor, zvláště do alternativních divadel, kde má své publikum i technické zázemí.
Zatímco Ostrava má už deset let své Ostravské dny a v Brno Expozici nové hudby, v Praze po několik let vládne chaotická situace. Cestu se snaží ukázat festival Contempuls, který začíná právě v pondělí v prostorách holešovického divadla La Fabrika,
Aspoň naděje na změnu
Soudobá vážná hudba je v Praze od revoluce uváděna, ale ne na úrovni, jakou by hlavní město mělo mít. Evropské metropole přitom mají slavné festivaly s mnohaletou tradicí a trvalou finanční podporou let.
V Praze byla situace vždy nepřehledná. Sice tu dlouho fungoval Maratón soudobé hudby, jeho konec byl ale ve znamení boje s financemi i čím dál více vyčerpanou dramaturgií. Nebýt cyklu Krása dneška vybraných členů Pražské komorní filharmonie, kteří fungují i pod hlavičkou souboru Prague Modern, na několik let by zde hudební život přinášející aktuální dění ustrnul.
Z pohledu na kulturní politiku města je to možná situace pochopitelná - a o to smutnější. Contempuls je třeba sisyfovským kamenem, ale aspoň dává naději na změnu.
Přestože startuje teprve druhý ročník, je zřejmé, že už existuje přehlídka soudobé hudby s jasným profilem a paletou významných i začínajících skladatelů ve skvělém interpretačním provedení.
Letos se představí u nás už známí britští Arditti String Quartet, Prague Modern, prvotřídní německý soubor ensemble recherche, trombonista Mike Svoboda s ansámblem anebo belgický klavírista Daan Vandewalle.
Loňský ročník měl jako vymezení splátku dluhu jak českému publiku, tak skladatelům. Přestože dluhů v uvádění klíčových skladeb poválečné hudby je ještě spousta, dramaturgie se rozhodla vykročit jinam. Letošek se nese v duchu odklonu od modernismu k postmoderní stylistice - i s uměním a ozvuky kultury DJ-ingu, reinterpretace, remixu, undergroundu a minimalismu.
Ještě heroičtější čin
Drtivá většina skladeb opět bude uvedena v české premiéře. Tři koncertní dny představí široký záběr od high-tech avantgardy přes prezentaci americké experimentální hudby mladých skladatelů v podání The Kenners - až k citování a uchopení odkazu baroka a klasicismu v současném jazyku polského skladatele Pawła Szymańského nebo tzv. hardcoreové avantgardě.
Contempuls přišel i s tím, co je na západních festivalech samozřejmou praxí. Objednal si skladbu od slibného skladatele Jiřího Kadeřábka. Letos bude mít svou premiérovou skladbu Michal Nejtek známý nejen ze spolupráce s Agon Orchestra, ale hlavně díky osobitému jazyku slučujícímu výboje soudobé hudby, jazzu a rockové hudby.
Čtěte také:
Ostravské dny zase omlátily o hlavu odkaz 20. století
Organizátoři Miroslav Pudlák a Petr Bakla jsou sami skladateli, zároveň se soudobé hudbě věnují v reflexi; proto jsou schopni vybudovat program, který je nekompromisní - ale ne nepřístupný nebo neposlouchatelný.
Puristický Contempuls je další důkaz, že v Praze vzniká síť nezávislých promotérů, kteří vědí, co chtějí, a dokážou si nalézt publikum bez větších vazeb na oficiální struktury. V případě soudobé hudby je to ještě heroičtější čin než v případě rockové a elektronické hudby nebo hip hopu; aspoň se dozvíme, jak silný tep soudobá hudba má.
