Budapešť - Helmut Newton (1920-2004) byl nesporně novátorem módní fotografie a legendou erotické fotografie. Feministky na něj útočily, i když se sám považoval za feministu. Čímkoli se zabýval, v tom uspěl, přesto byl na konci života nespokojený a znuděný.
„Dvě slova v mém slovníku znamenají nadávky: umění a dobrý vkus," prohlásil Newton, který proslul zejména svými akty. Mnozí experti jej pokládají za génia, revolucionáře módní fotografie, ovšem jiní za pouhého sexistického skandalistu.
Největší a snadno dostupná komplexní výstava Newtonova díla právě začala v Uměleckém muzeu v Budapešti. K vidění je tam na 250 Newtonových snímků, včetně nejslavnějších.
V maďarské metropoli Newtonovo až nestoudné množství obnažených ženských ňader střídá nahé muže, kteří před nedávnem obsadili Ludwigovo muzeum.
Ke slávě vedla přes Austrálii
Newton se narodil v roce 1920 v dobře zajištěné rodině v Berlíně jako Helmut Neustädter. Jeho otec vlastnil knoflíkárnu, ale ta syna moc nezajímala.
Bylo mu šestnáct let, když vstoupil do služeb fotostudia Yva, které vlastnila tehdy nejznámější fotografka v Berlíně. Po dvou letech ovšem musel Yva ateliér zavřít kvůli židovskému původu své majitelky, kterou zavraždili nacisté.
Newton zamířil do Singapuru, kde ale zůstal jako fotoreportér pouhé dva týdny. Brzy totiž zjistil, že tento druh práce není pro něj, protože s radostí dlouze vybíral záběry, což nešlo moc dohromady s reportážní praxí.
Odstěhoval se do Austrálie, kde poznal svoji manželku June Brunell, modelku a herečku, která se stala jeho nejdůležitější spolupracovnicí.
Brunell sama také fotografovala pod jménem Alice Springs. Později pak prohlížela a posuzovala před publikací všechny Newtonovy práce.
V padesátých letech odstartovala Newtonova kariéra módního fotografa. Nejdříve pracoval pro australský Vogue, později dostával víc a víc zakázek z významnějších německých, italských, anglických a francouzských vydání tohoto magazínu. V Londýně si jeho práce oblíbili natolik, že mu nabídli roční smlouvu, ale odstěhoval se ještě před jejím vypršením - necítil se v Anglii dobře, chybělo mu světlo. Do roku 1970 pracoval v Paříži jako velmi úspěšný módní fotograf. Později - po srdečnímu záchvatu - změnil svůj styl a začal tvořit čím dál odvážnější fotky, často již na pomezí pornografie, i s prvky SM estetiky.
Následovaly výstavy a knihy, Newton se stával stále populárnějším a bohatším, měl mimořádný vliv na reklamu, módní fotografii, videoklipy i film. Svá poslední léta prožil v Monaku, jak sám říkal, kvůli počasí a daním. Zemřel v Los Angeles při autonehodě ve třiaosmdesáti letech.
Newton uznával, že jsou fotografové, kteří jsou zároveň umělci, ale sám takový nebyl. Pokud jeho fotky vystavili v muzeu, budiž, ale on je proto nedělal. „Jsem placený střelec (snímků)," říkal o sobě.
V Uměleckém muzeu v Budapešti jsou k vidění tři fotografické cykly a název jednoho z nich je právě: Placený střelec. Patří sem jeho módní fotky od šedesátých let až do roku 2004. Jsou zde vystaveny i fotografie, které sám Newton neviděl, protože vyšly až po jeho smrti. Fotky, které udělal pro firmy Chanel, Yves Saint-Laurent, Versace nebo Mugler jsou odvážnější než tradiční módní snímky.
Vidíme na nich neobvyklá místa, zvláštní pózy, znepokojivé detaily. Obrázky neukazují jenom oblečení, ale „říkají" mnohem víc. Například na obličej jedné modelky nalepili polaroidový snímek, který zobrazuje rovněž onu modelku. Monica Belluci se dívá do kamery prázdným pohledem, nejvýraznější částí jejího dokonalého těla jsou chodidla, která díky záběru vypadají obrovská. Beztak velmi vysoká Nadja Auermann se na patnácticentimetrových vysokých podpatcích vyvyšuje nad Monako.
„Existují takoví tvůrci, kteří pracují na rozhraní užité a umělecké fotografie. Jedním z nich je právě Helmut Newton," řekl Péter Baki, kurátor výstavy.
Feminista, sexistický buran, nebo umělec?
Druhá část výstavy vybírá fotografie z magazínu Helmut Newton's Illustrated. Časopis vydával, aby mohl pracovat nezávisle a publikovat takové snímky, jaké chce. V těchto časopisech najdeme nejvíce akty a portréty (například David Bowie, Kim Basinger, monacká princezna Karolína, Andy Warhol).
Největší zájem vzbudí pravděpodobně ta část, která se jmenuje Soukromé vlastnictví v deskách a sestává ze 45 slavných erotických fotek. (Newton sám to slovo nenáviděl a řekl, že o sexu ví hodně, ale o erotice nic!) Tam můžeme vidět černobílé snímky se svázanými ženami, se zavázanýma očima a pusou. Podvazky, jehlové podpatky, lak, kůže a prádlo v jakémkoli množství.
„Přijímám hledisko Newtona, který se považoval za feministu. Zobrazil ženy v dominantních pozicích, muži u něj byli sexuální objekty, kterým ženy vládnou... I když jsou ženy nahé, na jeho snímcích nemají podřadnou úlohu," říká Baki.
Na Newtonových fotkách nejsou nejisté, ovládané modelky. Ženy na snímcích jsou vysoké, hrdé, až trochu zmužnělé. „Dívky jsou stále vyšší, silnější, protože to, co jedí, je lepší jakosti, obzvlášť v některých zemích. Například Francouzky byly v padesátých letech ještě malinké, útlé, a teď už jsou větší a úplně jiné. No a móda … víte, móda, to je vývoj: byla taková doba, kdy na oblečení nebylo nic zbytečného, a ženám taky nic nepřebývalo - to je hodně zajímavé. Prostě móda a tělo žen, to všechno souvisí," řekl Newton v roce 2002 při návštěvě Maďarska.
Nikdy si nedával pozor na jazyk a ke konci života už byl obzvláště upřímný. V jednom interview si stěžoval na to, že kvůli práci musí být pořád mezi hloupými modelkami.
„Jsou tak hloupé, že jen sedí, nemluví, koukají nikam prázdnýma očima, nebo mi lezou na nervy, protože nejsou schopné přestat žvanit. A pak jsou ještě takové, které si myslí, že co říkají je důležité. Ty jsou nejhorší."
Také prohlásil, že jeho život je taková nuda, že ke svým vzpomínkám, které vylíčily jeho život do roku 1982, už nemůže přidat nic nového. „Co mohu napsat o svých posledních 20 letech? Že jsem se setkal s mnoha ohromujícím způsobem nudnými hollywoodskými courami, vydělávam ještě víc peněz a cestuju jen první třídou? Nic víc už jsem nezažil."
Výstava v budapešťském Uměleckém muzeu se koná ve spolupráci s Nadací Helmuta Newtona a je otevřena do poloviny července.
