Jak píše agentura AP, experti z nizozemského muzea Stedelijk v pátek představili výsledky pětiletého výzkumného projektu, který analyzoval devět Chagallových pláten. Autor byl známý tím, že modernistické styly jako kubismus, impresionismus, surrealismus či fauvismus kombinoval na obyčejných plátnech, v keramice, při malbě na okno, na strop operního domu či dokonce na ubrus.
Restaurátorka uměleckých děl Meta Chavannesová říká, že ji zarazilo, "jak "konzistentní" byl Marc Chagall ve výběru materiálu. "Za těch 35 let si vystačil s osmi pigmenty. To je pozoruhodné, zvlášť vzhledem k tomu, kolik za tu dobu cestoval," uvádí.
Přestože Chagallova díla, plná odkazů na židovskou lidovou kulturu a obrazů krav, oslíků či dojiček, mohou působit rozmarně až snově, podle Chavannesové autor často jen pragmaticky pracoval s materiály, které měl k dispozici.
Například jeden ze svých nejslavnějších obrazů, Šumaře na střeše, vytvořil na kostkovaném ubrusu. "Překvapilo nás, jak postupoval pragmaticky. V případě tohoto ubrusu využil jeho strukturu, některé čtverečky zamaloval. Nevyprávěl pomocí nich příběh, ale zjevně cítil potřebu je zaplnit," uvádí odbornice, podle níž je ubrus v částech díla s tenčím nánosem barvy stále patrný.
Chagall vytvořil Šumaře na střeše v letech 1912 až 1913, po přestěhování do Paříže, kdy měl nedostatek peněz. Zřejmě si nemohl dovolit koupit plátno, a tak využil ubrus. Ten, na který obraz namaloval, připomíná ubrusy utkané v běloruském Vitebsku, kde se Chagall narodil a kde v té době pobývala jeho žena Bella.
"Měl tehdy tak málo peněz, že kupoval plátna na bleším trhu. Řekl, že v té době maloval, na co se dalo. Na prostěradla, noční košile, dokonce i ubrusy," upozorňuje restaurátorka.
Jiná technika, která vědcům pomocí infračerveného světla dovoluje dívat se na různé vrstvy obrazu, ukázala, že pod plátnem znázorňujícím synagogu v izraelském Safedu se nachází jiný výjev. Pokud jej člověk otočí o 90 stupňů, spatří pod ním náznak kresby podobnou Idě u okně, Chagallově známému portrétu své dcery.
Podle další restaurátorky Madeleine Bisschoffové bylo pro Chagalla typické, že kontrastní barvy, které z jeho pláten tak ostře vystupovaly, většinou soustředil na jedno dvě klíčová místa malby. Ta vyvedl do detailu, zatímco jiným se tolik nevěnoval. Týká se to například ženy a dítěte na obrazu Těhotná žena z roku 1913. Detaily krav, domů nebo tváří zde malíř několikrát předělal, posouval nebo dodělával.
Podle muzea Stedelijk mohou výsledky výzkumu, které budou publikovány v odborném německém časopisu Zeitschrift für Kunsttechnologie und Konservierung, sloužit kunsthistorikům i restaurátorům, kteří by s Chagallovými díly chtěli dál pracovat.
Výzkum byl první, který na Chagallova díla aplikoval nejmodernější technologie a pátral, zda jsou si v něčem podobné.
Devět Chagallových pláten, která byla předmětem výzkumu, amsterdamský Stedelijk od 21. září vystaví na přehlídce nazvané Chagall, Picasso, Mondrian a další: Uprchlíci v Paříži. Muzeum spravuje zhruba 40 Chagallových děl, v tomto ohledu jeho sbírka patří k nejlepším na světě. Nadcházející výstava bude po téměř 70 letech první, na které veřejnost spatří naráz většinu Chagallových děl vlastněných Stedelijkem.
Marc Chagall, vlastním jménem Mojša Šagal, žil v letech 1887 až 1985. Narodil se v městečku Ljozna u Vitebska, které je dnes součástí Běloruska, a vystudoval malířství v Petrohradě. Roku 1910 se přestěhoval do Paříže, epicentra tehdejšího evropského umění.
První světovou válku přečkal v Rusku, kde byl dokonce po revoluci v roce 1917 jmenován pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti. Později se však vrátil do Paříže, kde už zůstal po většinu života. Jen před nacisty jako žid uprchl ve 40. letech minulého století do New Yorku.
Chagallovy obrazy se vyznačují barevností a fantaskní atmosférou, vzpírají se jednoznačnému zařazení. Kromě slavných pláten jako Já a vesnice, Vlastní podobizna se sklenicí vína, Bílé ukřižování nebo Svatební pár před Eiffelovou věží maloval také vitráže, například návrh oken katedrály v Remeši, nástěnné a stropní malby pro pařížskou Operu i newyorskou Metropolitní operu, nebo ilustroval Gogolovy Mrtvé duše a bibli.
Vytvářel též scénické dekorace a návrhy děl ze skla. Zemřel 28. března 1985 ve francouzském Saint-Paul-de-Vence ve věku 97 let.
