Macke (1975) je předloňský absolvent AVU. V roce 1998 tam začal v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida, pak se mihl na malbě u Vladimíra Skrepla a končil v ateliéru nových médií Veroniky Bromové. I v jeho případě platí, že je do jisté míry odrazem svých učitelů.
A jako vždy to znamená, že jeho možnosti jsou limitované. Macke není ani geniální filozof, ani virtuózní malíř nebo počítačový grafik, natož pak apoštol supervybroušeného estetického poselství. Ale tohle všechno je vlastně jedno: těžiště jeho umění je totiž jinde a výsledek stojí za pozornost.
Umění glosovat
Mohlo by se zdát, že se Macke pohybuje jen po povrchu věcí; jenže k tomu má - tak jako u nás málokdo - schopnost vytáhnout ze společenské atmosféry to aktuální, a pak to jednoduše, ale často trefně glosovat. Ne vždy je dojem dokonalý, nicméně na naše poměry se mu to daří celkem často.
Dokázal to už několikrát. Třeba, když ještě ve škole vytvořil své ikony č. 39 a 68. Nejenže nevídaně přímočaře spojil specifický typ sakrálního obrazu a uctívání novodobých hvězd, ale zároveň povedeně okomentoval záchvat české hokejové euforie po olympiádě v Naganu, potažmo i nepřehlédnutelný národní fenomén. Lepšího vizuálu se mimochodem tato sféra do dneška nedočkala.
Nová výstava "Teror isn´t kosher" je "rychlovka" z období kolem Vánoc, přesto navazuje na to nejlepší z Mackeových dosavadních prací.
I tady působí doslovnost, jistá dávka novodobého primitivismu, ale i to nejdůležitější - nápad, schopnost zkratky, trefné glosy a k tomu celkem výrazné estetiky. Macke navíc znovu ukázal, že k umění se dá využít jakýkoli nástroj. V prvním případě jsou to z médií editované válečné detaily.
Konfiguruj a tiskni
Macke vycházel z válečných konfliktů poslední doby, ale zaměřil se na estetické vnímání skutečnosti, tak jako například u krajinomalby. "Krása" války je, pravda, jiného druhu a výsledné obrazy i komentáře tomu odpovídají, ale to na věci nic nemění.
Druhá část výstavy nese pečeť game-artu, Macke tu využívá engine bojových a strategických her. Tehdy, když v jejich průběhu vytvoří požadovanou konfiguraci - což bývá vzkaz, ideogram nebo obrázek - ,screenshot tiskne. Sdělení jsou prostá, mají jednoduchou podobu a charakter skrytých parazitů; i proto nesou nádech a působivost street artu.
První plán na druhou
Projekt Teror isn´t kosher má dvě vrstvy, v obou případech jde o násilí, jednou virtuální, podruhé skutečné; konflikty člověk většinou vnímá podle toho, v jaké pozici a na jaké straně obrazovky stojí, ale realita a fikce se mohou zaměnit, a také se to stává. To je další směr k zamyšlení…
Zjednodušený pohled, někdy blízký "karikatuře" nebo sarkasmu, je sdělný, dokáže zasáhnout na správném místě a otevřít i ty nejvážnější problémy. Macke k tomu používá přesahu, který je sice zhusta prvoplánový, ale prvoplánový na druhou.
Odlišné fenomény navzájem parafrázuje, spojí je v jeden a výsledku tak dá schopnost nové výpovědi. Zřetelný variovaný nápad tady není na škodu; cykly jsou drobné, takže míra je naplněna, ale nebezpečí nudy z opakování ještě nehrozí.
Radek Macek: Teror isn't kosher. Galerie A.M. 180, Klub Utopia, Bělehradská 45, Praha 2. Výstava se koná do 23. února.
