Pietní akt v Národním divadle začal v jedenáct hodin; smuteční hosté však přinášeli květiny a klaněli se u rakve už od půl jedenácté.
Národní divadlo bylo naplněno k prasknutí. S Rösnerem se přišli rozloučit mimo jiné herečka Simona Stašová, Miroslav Donutil, Vlasta Chramostová, Josef Vinklář či Ivan Trojan. David Matásek a Richard Krajčo se neubránili emocím a slzám.
FOTOREPORTÁŽ Z POHŘBU NAJDETE ZDE
U rakve se střídala osmičlenná stráž z hereckých kolegů. K jeho rakvi se přišli poklonit Jan Hrušínský, David Prachař, Radovan Lukavský, Iva Janžurová, Viktor Preiss a další.
Smuteční akt zahájil šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. "Boris patřil k hercům, kteří byli oporou Národního divadla, můj otec o něm říkával, že je to Pan Herec," vzpomínal Dočekal.
Poté svůj vzpomínkový projev pronesl Rösnerův dlouholetý kolega a přítel - herec František Němec. Za studenty DAMU promluvila rozrušeným hlasem herečka Vanda Hybnerová. "Vedl jste nás k profesionalitě a vášni. A my vám za to děkujeme," řekla.
Svůj projev přednesli i profesor Milan Lukeš, docent Miloš Horanský či člen činohry Slovenského národního divadla Juraj Slezáček. "Bolest a smutek se těžko skrývají, celé Slovenské národní divadlo už týden truchlí, vzpomínáme na tebe, Borisi! Na tvoji lásku k divadlu, školu i na úctu k nám," uvedl ve smuteční řeči Slezáček.
Se vzpomínkou přišla i herečka Národního divadla Taťjana Medvecká. "Představuji si, co bys mi řekl, kdybys mě teď viděl. Jistě bys prohodil několik na veřejnosti nepublikovatelných slov a pak mi řekl: Nebuď patetická, pořádně dýchej a hlavně buď stručná," poznamenala.
Závěrečná řeč patřila řediteli Národního divadla Danielu Dvořákovi. Během pietního aktu zazněla zvuková nahrávka z představení Cyrano z Bergeracu, v němž si Rösner zahrál roli De Guicheho.
Diváci se dočkali i videoukázky z představení Lakomec, kde herec ztvárnil Harpagona, svou poslední velkou roli, za kterou posbíral velká ocenění. Takřka všechny Rösnerovy divadelní role připomněla obrazová projekce; a v tu chvíli jen málokdo nedal najevo dojetí.
Během pietního aktu zazněla například Astor Piazzolla: Violentango, živě se představil Kontraband Milana Svobody s baladou Touhy nebo s blues Stíny. Svým zpěvem se s hercem rozloučil i sólista opery Národního divadla Luděk Vele.
Poté přišli na jeviště všichni Rösnerovi kolegové,a v závěru zazněla píseň Louise Armstronga Wonderfull worl s volným překladem části textu v podání Borise Rösnera. Lidé na jeho počest povstali a následoval několikaminutový aplaus.
Herečtí kolegové pak vytvořili koridor a z budovy byla za mohutného potlesku vynesena Rösnerova rakev. Matásek, Donutil či Krajčo se jí ještě naposled dotkli.
Smuteční atmosféra zasáhla i veřejnost na ulici. Tramvaje stály, lidé před Národním divadlem postávali a tleskali odjíždějícímu pohřebnímu vozu.
"Civilní pohřeb mít herec nebude, toto je jediný pietní akt pro zemřelého," dodala pro deník Aktuálně.cz mluvčí činohry Národního divadla Kateřina Ondroušková.
