Instalace je hlavním dílem Ajovy nové výstavy nazvané Making Sense, která začíná tento pátek v londýnském Muzeu designu a potrvá do 30. července. Jde o největším přehlídku populárního čínského umělce v Británii od roku 2015, kdy na sebe upoutal pozornost v Královské akademii umění.
Sérii pohledů na hladinu rybníka s lekníny maloval Claude Monet v letech 1914 až 1926 doma ve francouzském Giverny. Tam si nechal vyhloubit a vysadit takzvanou vodní zahradu. Obrazů s tématem leknínů vytvořil do smrti kolem 250. Aj Wej-wej však k Francouzovu původnímu výjevu přetvořenému z Lega přidal ještě tajemné tmavé dveře, které odkazují na jeho pobyt v nuceném vyhnanství během dětství. V podzemním obydlí v provincii Sin-ťiang žil Aj Wej-wej v 60. letech minulého století se svým otcem, básníkem Aj Čchingem, který byl označen za nepřítele státu. Dnes je podobně Aj Wej-wej kritikem čínské komunistické strany. Několikrát byl zadržen a musel žít v domácím vězení. Roku 2015 mu úřady vrátily pas. Od té doby pobývá v exilu, nejdřív v Berlíně a Cambridge, poslední roky v Portugalsku.
"Otec studoval jako umělec v Paříži ve 20. letech minulého století a později jsme byli společně donuceni žít v exilu," vysvětluje Aj Wej-wej. "Do Monetových Leknínů jsem začlenil i černé dveře, protože Monet byl umělcem, kterého měl můj otec rád. Takže jde i o vzpomínku na něj," cituje pětašedesátiletého tvůrce agentura Reuters.
Instalace v Londýně je Ajovým dosud největším dílem vytvořeným z Lega. Kostičky nicméně využíval už dřív, roku 2014 z nich vytvořil 176 portrétů politických vězňů z celého světa. Při nynější parafrázi Leknínů Aj Wej-wej "kostkami Lega nahradil tahy Monetova štětce, čímž poukázal na odosobněný jazyk industriální výroby a barev", tvrdí pořadatelé.
Výstava zahrnuje 42 nových děl, jež dosud v Londýně nebyla k vidění. Patří mezi ně i další instalace z tisíců kostiček Lega, tentokrát odkazující ke kauze z roku 2014, kdy firma své stavebnice Aj Wej-wejovi krátce odmítla prodat. Někteří kritici ji tehdy obvinili, že tak činí ze servility vůči komunistickému režimu, což Lego odmítlo. Jiná práce v Londýně sestává z tisíce úlomků Ajových porcelánových děl. Ty v roce 2018 zlikvidovaly čínské úřady, když zdemolovaly jeho studio v Pekingu. O předchozí studio přišel již roku 2011 pro změnu v Šanghaji.
V jedné místnosti Muzea designu se nyní na podlaze válí 250 tisíc urvaných hubic od keramických čajových konvic a džbánů z dynastie Sung. Britský deník The Times to čte jako upozornění na nedostatek svobody slova v dnešní totalitní Číně. Aj Wej-wej úlomky kupoval nejčastěji od zemědělců v prefektuře Ťing-te-čen, kde se z místních nalezišť kaolínu vyráběl porcelán už před stovkami let. Části konvic a džbánů zdejší farmáři nacházeli při orání půdy. Když se rozkřiklo, že je umělec vykupuje, začali mu je sami nosit, vylíčil deník Guardian.
V další místnosti londýnské instituce leží na podlaze tisíce předmětů z doby kamenné, které výtvarník od 90. let minulého století nakoupil na bleších trzích. V návštěvnících mají vzbudit pokoru a připomenout jim, že design člověku původně pomáhal přežít, například když si upravoval předměty, aby je použil při lovu nebo zpracování potravy.
"Náš svět je komplexní a hroutí se do nepředvídatelné budoucnosti. Je zásadní, aby si lidé našli svůj osobní jazyk a dokázali jím vyjádřit, jak těmto čím dál těžším podmínkám čelí," říká Aj Wej-wej v průvodním textu k výstavě, ve které se pokusil promluvit právě takovým osobním jazykem. "Bez osobního příběhu je ten umělecký neúplný," myslí si.
Britský deník The Times přehlídce udělil čtyři z pěti hvězdiček. Podle něj si čínský umělec zachoval osobitý, citlivý i chytrý pohled na svět a jeho dílo nadále tvoří nápaditý komentář ke stavu společnosti. Výstava v Muzeu designu se ptá, co vyrábíme, čeho si vážíme a o co jsme kvůli pokroku přišli, shrnují Times.
List The Independent kvituje, že byť výstava reflektuje politický a kulturní rozvrat, paradoxně působí konejšivě. Ajova díla se vyznačují jakousi nadčasovou abstraktní krásou. Dokonce i ta, která mají zlověstné konotace, nakonec získávají meditativní nádech a působí na člověka podobně jako zahrady čínských chrámů. Vyzývají nás, abychom přemýšleli nad plynutím času a ptali se po smyslu bytí, dodává The Indepedent.
