Zlatě zářícím středobodem je pražský orloj. Výstava narovnává představy o Mánesovi

Zlatě zářícím středobodem je pražský orloj. Výstava narovnává představy o Mánesovi
Josef Mánes: Josefina, 1855. Její portrét malíř nikdy neprodal, jeho pokoj zdobila až do autorovy smrti.
Na snímku z výstavy děl Josefa Mánesa je obraz Při čtení, po roce 1850.
Josef Mánes: V létě (Červené paraplíčko), 1855.
Na snímku z výstavy děl Josefa Mánesa je obraz Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327, 1845 až 1846. Zobrazit 14 fotografií
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
3. 4. 2023 11:47
Má být klasik spokojen s tím, že jeho umění pochopily a rozvíjely dvě generace následníků, i když ty další jej zneužily pro své politické fráze a současníci ho považují za překonaného? Valdštejnská jízdárna hostí velkou výstavu děl malíře Josefa Mánesa, kterou připravila Národní galerie v Praze.

Přináší obvyklý četný výběr kvalitně prezentovaného umění s erudovaným informačním pozadím, jak jsou návštěvníci monografických přehlídek na tomto místě zvyklí. Projekt nazvaný Josef Mánes: Člověk - umělec - legenda ukazuje významného autora 19. století v celistvosti a narovnává zjednodušenou představu malíře vesničanů v krojích, ryzího vlastence, jenž stvořil obraz slovanství.

Najít oživující způsob, jak proměnit Mánesovo dílo v inspiraci, se ale kurátorkám Markétě Dlábkové a Veronice Hulíkové nepovedlo.

Podobizna Josefa Mánesa s bičíkem a rukou založenou na prsou, kolem roku 1850.
Podobizna Josefa Mánesa s bičíkem a rukou založenou na prsou, kolem roku 1850. | Foto: Fotoateliér Jan Maloch

Josef Mánes psal německy, pookřával na panských sídlech svých mecenášů, pro které maloval biedermeierovské portréty, vytvořil erotické obrazy pro veřejný dům a jeho polonahá Josefína patří k nejsvůdnějším českým portrétům 19. století. Opravdu nebyl jen chudým vlasteneckým malířem, jak zdůrazňovali umělci generace Národního divadla a jak si jej přisvojovali ideologové první republiky. A už vůbec nehodlal mluvit v zájmu pracujícího lidu, jak mu to ve své filmové prvotině z let 1951 až 1952 podsouval režisér Břetislav Pojar v souladu s dobovou komunistickou propagandou.

Josef Mánes se narodil roku 1820 v rodině krajináře Antonína Mánesa. Jako patnáctiletý začal studovat na pražské akademii, v době, kdy byl prozatímním ředitelem jeho strýc Václav Mánes. Později se učil v Mnichově. Toužil po cestě do dalších uměleckých center Evropy, do Londýna a Paříže, dostal se však jen do Drážďan. Ke konci života mu mecenáš Vojtěch Lanna zaplatil cestu do Říma, která ale skončila fiaskem. Psychicky nemocný umělec se v cizím prostředí zhroutil, po necelém měsíci pro něj musela přijet jeho sestra Amalie. Ta se starala o domácnost obou svých bratří, vedle Josefa také nejmladšího Quida.

Všichni tři sourozenci, z nichž ani jeden nevstoupil do manželství, malovali. Amalie jako žena nesměla studovat akademii, i tak založila uměleckou školu pro dívky. Školné bylo důležitým příjmem domácnosti.

Na snímku z výstavy je obraz Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327, 1845 až 1846.
Na snímku z výstavy je obraz Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327, 1845 až 1846. | Foto: ČTK

"Amalie bývá interpretována jako ničitelka Josefova soukromého života," říká kurátorka Veronika Hulíková. Odkazuje tak na skutečnost, že sestra nedovolila Josefovi, aby se oženil se služebnou Františkou Šťovíčkovou, která porodila nemanželskou dceru Josefínu.

Kurátorka dodává, že Amalie to s mladšími bratry neměla snadné. Josef byl bohém, dobrý společník, akorát občas nervózní a deprivovaný. Neměl by nouzi o zákazníky, kdyby se každému obrazu nevěnoval s posedlou pečlivostí. Pak by neměl problémy s termínem dokončení.

"Zahoď k čertu všechny hadry, abys nemohl dále smazávat, jinak nikdy za svého života nebudeš hotov," píše Amalie v jediném dochovaném dopisu Josefovi do Mnichova. Tam odjel s rozpracovaným obrazem Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327. Jímavé, romantické plátno, zachycující fiktivní shledání renesančního básníka s krásnou, vdanou ženou, je jednou z dominant pražské výstavy. Mánes na něm pracoval čtyři roky. Ve Valdštejnské jízdárně je přiloženo i několik studií dokládajících pečlivost až posedlost, se kterou autor vybrušoval detaily a kompozici.

Obraz bude mít zanedlouho literární výročí, neboť zachycuje setkání básníka se svou láskou v kostele při velkopátečních obřadech. Mánes se pro svou první velkou historickou kompozici inspiroval ilustrací pro Goethova Fausta nazvanou Markéta v kostele od německého malíře Petera Cornelia.

Josef Mánes byl současníky nepochopený a také nedoceněný. "Většinou nemaloval obrazy známých legend nebo biblických příběhů. Motivy čerpal ze svého nitra, studoval přírodu a vytvářel vlastní obrazové metafory. Maloval odraz svého duševního stavu a přírody, to bylo tehdy nové," říká druhá kurátorka Markéta Dlábková, která obdivuje jeho všestrannost. "Maloval podobizny, krajiny, kreslil, tvořil ilustrace i návrhy pro umělecký průmysl. Navrhl podobu dýmek, spolupracoval s výrobcem skleněných pohárů. Je také autorem zdobení revolveru," dodává.

Kalendářní deska pražského orloje pochází z let 1865 až 1866.
Kalendářní deska pražského orloje pochází z let 1865 až 1866. | Foto: ČTK

Zlatě zářícím středobodem výstavy je kalendářní deska pražského orloje. Na Staroměstské radnici visí kopie, originál si Národní galerie půjčila ze sbírky Muzea hlavního města Prahy. Zakázku na kalendář přijal s nadšením, i když za ni dostal mizivý honorář 600 zlatých. Dvanáct výjevů z vesnického života odpovídá práci na poli během roku. Postavy v krojích malíř umístil na pozadí českých přírodních dominant, jako jsou hrady Bezděz a Trosky.

Autorky výstavy považují kalendář za Mánesovo vrcholné dílo. "Je syntézou jeho uměleckého názoru. Ideálně propojil své realistické pozorování a idealizující nadhled s novátorským obsahem, s nímž dává starým alegorickým tématům nový vlastenecký náboj," uvádějí. Podle nich se některé výjevy kalendáře blíží náboženskému obrazu.

Podobný náboj mají také Mánesovy ilustrace Rukopisu kralovédvorského, vydaného až po jeho smrti. Právě tady stvořil idylický obraz Slovana, hrdinného ztepilého muže a rozšafné silné ženy.

Výstava ukazuje též desítky portrétů, například podnikatelky a filantropky Anny Náprstkové nebo sourozenců Amalie či Quida. Jsou tu drobné cestopisné kresby z cesty do Drážďan, akvarelové "momentky" z bytu sourozenců Mánesových nebo romantické domácí idyly z pobytů u šlechtické rodiny Silva Tarouca na Hané.

Nechybí ani Josefina, tajemná dívka s vlnitými vlasy, jejíž portrét malíř nikdy neprodal a která jeho pokoj zdobila až do smrti. Obdivuhodná je i jeho angažovaná práce pro národní spolky. Na výstavě překvapí například ohromný sokolský prapor, jehož podobu navrhl.

Mánes navrhl podobu ohromného sokolského praporu.
Mánes navrhl podobu ohromného sokolského praporu. | Foto: ČTK

Výstavě Národní galerie předcházela objemná badatelská publikace nazvaná Let s voskovými křídly, kterou loni vydalo Arbor vitae.

Přehlídku samotnou doprovází katalog a dva svazky zaměřené na mladé publikum. První se jmenuje Josef Mánes - Přítel a umělec, druhá dostala podtitul Obrazy do kapsy.

Josef Mánes: Josefina, 1855.
Josef Mánes: Josefina, 1855. | Foto: Národní galerie Praha

Pro děti je ve Valdštejnské jízdárně připravena stezka, na níž jsou vybraná díla pověšena níž, aby se snáze potkala s pohledem dětských očí. Také je tu rozeseto pět lavic se šikmou plochou uzpůsobenou pro snadné kreslení a skicování - podle úkolů dětského programu.

Ten nakonec představuje jedinou svěží linku k navázání osobního vztahu s dílem klasika českého malířství. Samotná výstava je především solidní, pečlivě vybraná a důstojná. Odtažité učebnicové texty jsou nadupané informacemi, ale mnoho nepodněcují k objevování "nového" a inspirujícího Mánesa.

Ani badatelské objevy uskutečněné během příprav výstavy návštěvníkům Valdštejnské jízdárny tolik nepřinášejí. Reprezentují je tablety s programem na prohlížení spodních vrstev a detailů zkoumaných děl. Ale nová zjištění o Mánesově technice nebo tvůrčím postupu zůstávají bez nápovědy, uvízlé v tabletech. Komu by se chtělo prohledávat digitální stránky s reprodukcemi, když jsou okolo stovky originálů? K vidění budou do 16. července.

Výstava

Josef Mánes: Člověk ⁠-⁠ umělec ⁠-⁠ legenda
(Pořádá Národní galerie v Praze)
Valdštejnská jízdárna, Praha, výstava potrvá do 16. července.

 

Právě se děje

Další zprávy