Grafika jako koncept. Květa Pacovská vystavuje rané práce, které znali jen pamětníci

Květa Pacovská: Červená socha I., 70. léta.
Květa Pacovská: Středa, 1970
.
Květa Pacovská: Kruhy, 1967.
Květa Pacovská: Kovová socha, 70. léta.
Květa Pacovská: Počítadlo 5, 1965.
Foto: Galerie hlavního města Prahy
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
27. 10. 2019 13:25
„Chodila jsem do Růžové ulice kupovat odpad z oceláren,“ vzpomíná Květa Pacovská na dobu před půlstoletím, kdy tvořila experimentální grafiky. O této kapitole tvorby mezinárodně uznávané ilustrátorky, kterou teprve pražská retrospektiva v roce 2015 docenila i jako malířku a autorku soch či objektů, se dosud téměř nevědělo. Mění to až současná výstava v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.

Jmenuje se Utíkejte na konec a připravila ji Galerie hlavního města Prahy. Představuje soubor konceptuálních grafik z konce 60. let minulého století, které byly dosud vystaveny jen jednou, roku 1971 v pražském Hollaru.

"Ty desky měly už nějaký děj za sebou, přidala jsem jen kousek," popisuje Pacovská materiál, který levně získávala a používala jako matrice. Na stejnou adresu pro ocelářský odpad chodívali i jiní umělci, například nedávno zesnulý Karel Malich.

Škrábance sem taky patří

Květa Pacovská si všímala drobných rýh a jiných známek opotřebení, které zinkové desky nesly. Škrábance, jemné jako nitky, zapojila do výsledného tisku. "Měla jsem pocit, že vytištěním dávám deskám další život, další bytí," vrací se jednadevadesátiletá umělkyně ke svým začátkům.

Její grafiky zaplňují otisky předmětů, například příborů či různých tvarů. "Jsou to vlastně koláže, obkreslovala jsem tvary z různých vzorníků," říká.

Květa Pacovská: Papírová socha, 70. léta.
Květa Pacovská: Papírová socha, 70. léta. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

"To, co v těchto grafikách Pacovskou zajímá především, je formální skladebný princip přibývání a ubírání, vrstvení, prolínání a překrývání, opakování, dělení a jiné. Motivy ryté přímo do grafické desky, písmo, číslo, znak, dále proměňuje nebo kombinuje spojením s obrazovou nebo textovou koláží vlepovanou do hotového tisku," popisuje kurátorka výstavy Hana Larvová.

Vizuální podoba ale není hlavní, důležitější je v pracích Květy Pacovské významová rovina. Autorka vpisuje slova, čísla, v grafikách nechává vzkazy: "Utíkejte na konec. Lehněte si do trávy. Udělejte na obloze čáry a oblouky, které nepůjdou vymazat," stojí na jednom listu.

Na jiném přikazuje "nenahýbejte se za jízdy z oken", a v dalších jsou například vyjmenované dny od pondělí do neděle.

"Plocha grafiky se proměňuje v myšlenkové pole nabízející možnost ‚přečíst‘ skrytou, někdy jen letmo naznačenou událost," myslí si kurátorka.

Květa Pacovská: Prostor pro 11 piruet, 1970
.
Květa Pacovská: Prostor pro 11 piruet, 1970
. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

Koláž z vánočního těsta

Výrazný rys Pacovské tvorby představuje dadaistická hravost a ironie. Na zdi galerie je natištěn text Hra pro bílou barvu. Umělkyně v ní popisuje fiktivní akci rozvedenou do celého týdne. Pod nadpisem Pondělí stojí: "Postavili jsme čtyři stěny a natřeli je bílou barvou." A například v neděli: "Udělali jsme sedm kotrmelců." Připomíná to happeningy, které byly mezi českými umělci oblíbené zejména v sedmdesátých letech.

Další vzpomínka Květy Pacovské svědčí o citlivosti pro každodenní činnosti v domácnosti. "Svou první koláž jsem dělala se svou babičkou při přípravách na Vánoce v roce 1939, když jsme vykrajovaly z těsta na černý vymazaný plech starobylé tvary."

Květa Pacovská: Počítadlo 5, 1965.
Květa Pacovská: Počítadlo 5, 1965. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

Babička byla pro Pacovskou důležitým vzorem. "Byla jsem s ní ráda. Člověk nemusí být malíř, aby uměl ukázat dítěti krásu. Dala mi pocítit chuť umění, tím, že mi ukazovala to pěkné v každodenním životě."

Květa Pacovská studovala na pražské UMPRUM v ateliéru Emila Filly, kde se také poznala se svým mužem, Milanem Grygarem. V rozhovoru pro Paměť národa na svého učitele vzpomínala: "Filla sám nám dával takový recept. Říkal, že máme začít pracovat a ta inspirace potom přijde."

Z existenčních důvodů začala ilustrovat, vedle doprovodných kreseb vytvořila i desítky autorských knih, za které získala mnoho ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena v roce 1992. Letos přidala cenu Grafika roku za leporelo Ptáci (Oiseaux).

Její knihy vyšly ve čtrnácti jazycích, vystavovala po světě včetně Tokia, New Yorku, Mexika City či Sydney. Obzvláště populární jsou její ilustrace ve Francii a Německu.

Květa Pacovská v roce 2015.
Květa Pacovská v roce 2015. | Foto: ČTK

V devadesátých letech byla hostující profesorkou na Vysoké škole umění v Berlíně a na britské Kingston University. Zahraniční nakladatelé jako první ocenili její invenci a začali jí vydávat autorské knihy, jejichž náměty čeští vydavatelé nejprve odmítali.

"Pořád mi opakovali: chvíli počkejte, to je pro nás moc moderní. Až jsem si řekla: tak teď zase trošku počkejte vy, než to tady vydám," odpověděla Pacovská na otázku portálu Czechillustrators.cz, jak je možné, že zahraniční tituly donedávna převažovaly nad jejími knihami vydanými v Česku.

Součástí aktuální výstavy v Colloredo-Mansfeldském paláci jsou i objekty a sochy, jakési kresby v prostoru. K výstavě vyšel také katalog v autorské úpravě Květy Pacovské a dvě verze plakátů.

Květa Pacovská: Utíkejte na konec

(Pořádá Galerie hlavního města Prahy)
Kurátorka: Hana Larvová
Colloredo-Mansfeldský palác, Praha, výstava potrvá do 1. března 2020.

 

Právě se děje

Další zprávy