Instalace Audire Fluctus Kryštofa Brůhy ukazuje něco, co je běžně neviditelné – neustálý tok elektromagnetických signálů a dat, které kolem nás proudí v dnešní digitální době. Instalace používá tekuté médium, které na signály reaguje v reálném čase a proměňuje je ve světlo a zvuk. Návštěvníci nejsou jen pozorovateli: jejich přítomnost, a dokonce i jejich mobilní telefony nebo další zařízení, se stávají součástí díla. Instalace tak dává tušit, jaké „neviditelné“ technologie a sítě tvoří pozadí našeho každodenního života i volného času. Dílo si navíc z nedávné mezinárodně uznávané soutěže LIT Lighting Design Awards odvezlo ocenění v kategorii Conceptual Lighting.
Foto: HN
Boční fasádu zámku rozzáří laserová instalace GW181122 od Karima Tarakjiho. Autor seinspiroval gravitačními vlnami – tedy jemným „chvěním“ prostoru, které vědci dokáží zachytit speciálními experimenty. Pomocí čtyřiceti laserových paprsků a odrazů na pohyblivém prstenci z reflexní látky vytváří na fasádě i v prostoru kolem ní světelnou hru, která připomíná vlnění. Instalace se přitom pořád mění podle toho, odkud se na ni návštěvník dívá a jak se kolem ní pohybuje. Výsledkem je živý světelný obraz, který vzniká až v okamžiku setkání s divákem.
Foto: HN
Instalaci Kláry Horáčkové Time Line tvoří řada reflexních skel, která v tmavém prostoru vytvářejí jemnou světelnou linii. V odrazech se objevuje okolí i samotní návštěvníci a všechno se propojuje do jednoho plynoucího „proudu“. Dílo tak působí jako tichá stopa času, který kolem nás stále plyne.
Foto: HN
Tomáš Ullrich v kinetické instalaci Horizont u zámecké kašny zkoumá hranici mezi hmotným a digitálním prostorem. Simuluje čtyřstěnný objekt, který se nečekaně deformuje a vytváří iluzi vznášejícího se obrazu bez rámu, čímž otevírá otázku vnímání prostoru a jeho virtuální podoby.
Foto: HN
U dolní brány zámeckých zahrad je Skleník vezdejší autorek Hany Mirbauer a Kláry Pavlíčkové, který navazuje na tradici barokních kaplí jako míst zastavení a ztišení. Vytváří uzavřený prostor věnovaný vděčnosti a všední přítomnosti a přenáší princip haiku do současného veřejného prostoru.