Většina snímků na výstavě, jež potrvá do 25. června, vznikla v posledních letech. Doplňují je starší, někdy dosud nevystavené fotografie.
Dvaašedesátiletý náchodský rodák Ivan Pinkava patří k nejznámějším českým fotografům. Díky studiu na pražské FAMU v 80. letech minulého století bývá generačně spojován s takzvanou novou slovenskou vlnou, jeho práce však míří odlišným směrem. "Byl jsem z určité logiky věcí proti své vůli přiřazován k lidem, kteří dělali inscenovanou fotografii. Jenže jsem vždy cítil, že vnitřně směřuji jinam. Oni byli hraví, apolitičtí. A mně politika tehdy velmi zajímala. Hravost naopak nikdy nebyla mou silnou stránkou, spíš naopak," vysvětlil Hospodářským novinám.
Ve svých fotografiích, z nichž nejznámější jsou stylizované černobílé portréty, hledá, jak se dotýkat lidské podstaty. Už na přelomu 80. a 90. let začal vystavovat po celé Evropě i USA, dnes jsou jeho snímky součástí sbírek Francouzské národní knihovny, londýnského Viktoriina a Albertova muzea, pařížské Maison européenne de la photographie nebo Musée de l'Élysée ve švýcarském Lausanne.
V minulosti měl Pinkava velkou retrospektivu například v Galerii Rudolfinum, v letech 2005 až 2007 také vedl ateliér fotografie na pražské UMPRUM.
Tělo s očima, které lze vidět na nové výstavě v Trafo Gallery, zaujímá v Pinkavově tvorbě ústřední pozici. A to nikoli jen jako jeden ze základních zobrazovaných motivů fotografií, ale především coby "východisko k úvahám o povaze a možnostech lidského pobývání ve světě, jako prostředek ke zkoumání fenoménů, které člověka a jeho tělesnost dalece překračují", uvedl kurátor výstavy Pavel Dvořák.
Otázky spojené s tělem a jeho symbolickými formami provázejí Pinkavovu práci od 80. let, kdy začal zachycovat zprvu především lidské tváře. Při pohledu na tvář se však Pinkavův zájem dle kurátora odvrací od konkrétní osobnosti portrétovaného, podobně jako jej při fotografování aktu nezajímá samo lidské tělo, ale předměty a jejich konstelace. "Všechny své záměry směřuje do roviny obecnější výpovědi o dlouhodobých strukturách bytí, které se sice projevují převážně ve svých konkrétních a fyzických aspektech, ale jejich smysl a význam leží jinde", napsal kurátor.
