Praha - Komunisti jsou svině, ale nesmí se to říkat - marketingově slavná věta z knihy a divadelní hry Hrdý Budžes, která hlavní představitelce Báře Hrzánové vynesla několik trestních oznámení, bude mít pokračování. V Dlouhé chystají na sobotu premiéru inscenace Oněgin byl Rusák.
Stejnojmennou knihu normalizačních epizod, jež je volným pokračováním Budžese, Irena Dousková vydala před dvěma lety a je i autorkou její divadelní adaptace.
Diváci se znovu setkají s Helenou Součkovou, jen tentokrát už se píšou 80. léta a z obtloustlé holčičky se stala světaznalá a rádoby drsná teenagerka, která se přes kádrové škraloupy dostává na gymnázium v Praze.
Zatímco divadelní Hrdý Budžes bylo monodrama, které sama a na zisk Thálie utáhla Hrzánová, v Oněginovi se vystřídá dvaadvacet postav souboru, který si zakládá na akčním kolektivním nasazení.
Oněgin tak bude nejen autobiograficky laděný osobní příběh, ale i tragikomická mozaika doby. V roli Heleny nastoupí typově podobná Lenka Veliká a stejně jako v předloze tu hraje velkou roli hudba, podle které se tehdy sortovala mládež.
Tvůrci vybrali písně z třiaosmdesátého, ale kdo čeká sladké normalizační mámení, tedy songy od Haničky písničky, Heleny Vondráčkové nebo Michala Davida, bude zklamán.
"Nejdřív jsme koketovali s myšlenkou, že bychom tam ty popové srágory dali, ale zjistili jsme, že se nám ty hnusy ani nechtějí učit," říká režisér Jan Borna.
"A tak jsme vybrali to, co jsme v té době poslouchali, nebo to, co jsme slyšet nesměli jako Hutku a Kryla." Diváci uslyší i Jasnou páku, Pražský výběr, Mišíka nebo Doors.
Podle režiséra se lidé budou smát, ale na konci jim z toho může být smutno. "Těším se, jak se budou mladí řehtat, té starší generaci bude u toho spíše trnout."
Takové přirovnání sedí k Hřebejkovým Pelíškům i Pupendu: socialistické kulisy jsou tu zobrazeny celkem věrně, a přitom tak, aby to zajímalo všechny generace.
Výsledný tvar, který se blíží k muzikálu, má ale už kvůli divadelnímu prostoru syrovější vyznění; aspoň podle úterní zhlédnuté zkoušky. Ani v knize ostatně Dousková necelí jizvy a komunisty smířlivě neomlouvá.
Tragikomická tresť má podle Borny oživovat paměť, ale představení není zprávou o velkých dějinách. "Jde o určitý pokus ukázat to, jak jsme nedávno žili - a nedělat to přes velké hrdiny. Devadesát procent souboru maturovalo v době, kdy se děj odehrává. Proto si zavzpomínají na mládí, zatímco ti starší ztvární hrůzné učitelky a ředitele."
Nebude chybět ani oslava 1. máje, hesla ani mávátka, diváci se dočkají i postavy Gustava Husáka. Kostýmy měla na starosti manželka Arnošta Goldflama Petra Goldflamová-Štětinová, a kostymérky prý při stovce přestaly převleky počítat.
Scéna Jaroslava Milfajta má formu otáčivého jeviště. Diváci se dočkají dvou set dvaceti světelných změn a osmdesáti stěhování na pódiu. "Je to tak trochu film na jevišti," říká Milfajt.
Ve hře zaznějí i úryvky poezie. "Snažili jsme se, aby tam zůstal ironický pohled, který je pro autorku typický - nad tím příběhem se můžete dojmout a nemáte pocit, že jste sentimentální," míní režisér.
V dalších rolích diváci uvidí Ivanu Lokajovou, Martina Velikého, Jana Vondráčka, Pavla Tesaře, Ivu Klestilovou, Arnošta Goldflama, Martina Matějku nebo Michaelu Doležalovou.
Hru doprovodí i výstava fotografií nazvaná Z let, kdy Oněgin byl Rusák.
