Praha - Po dvou úspěšných výstavách z oblasti art brut - sbírka ABCD (2006) a Prinzhornova sbírka (2009) - se v Domě U Kamenného zvonu koná monografická výstava jednoho z nejpozoruhodnějších umělců 20. století, jehož dílo dalece překračuje umělecké kategorie.
Švýcar Adolf Wölfli (1864-1930) strávil většinu života v léčebně pro duševně nemocné. Svoji sociální izolaci a duševní nemoc transformoval v nesmírný kreativní potenciál. Stvořil komplexní paralelní vesmír, pro nějž vymyslel novou geografii, historii i nové řády číslovek.
Zobrazení všeho
Jeho celoživotní dílo "Obří Stvoření Svatého Adolfa" sestává ze 45 sešitů o 25 000 stranách textů, hudebních partitur, číselných záznamů a především pak 1600 kreseb a 1640 koláží. Přestože Wölfliho ikonografie vychází z kulturních prvků, překračuje je a naplňuje novým významem platným v jeho osobní mytologii.
"Co se týče obsahu, můžeme říci, že je zde reprezentováno naprosto vše - ne pouze to, co přímo vidíme, ale obecně vzato vše, na co můžeme pomyslet nebo to pocítit," napsal psychiatr Walter Morgenthaler, který Wölflimu zasvětil knihu Duševně nemocný jako umělec (1921). Vůbec poprvé tu byl psychiatrický pacient označen za umělce a nebyl představen termíny z chorobopisu, nýbrž jménem a příjmením.
První retrospektiva Adolfa Wölfliho v České republice představuje na 100 děl ze všech jeho tvůrčích období. Instalace je doplněna ukázkami z jeho textů a hudebním doprovodem, který na motivy Wölfliho tvorby zkomponovali Petr Nikl a Miroslav Černý Provodovský.
Od kolébky ke hrobu
Výstava postupuje chronologicky. Po prvních, ještě černobílých kresbách, představí monumentální epos Od kolébky ke hrobu (1908-1912), který čítá 9 knih o 3000 stran textu s více než 750 ilustracemi. Wölfli zde formou cestovního deníku líčí vyfabulované nádherné dětství a nastiňuje skvostnou budoucnost. Objevuje svět a vytváří jeho inventář.
V následujících Zeměpisných a počtářských sešitech (1912-1916) opanovává celou Zemi a expanduje do vesmíru. Roku 1915 se Wölfli stává Svatým Adolfem II., vládcem Všehomíra. Jeho gigantické dílo je pak opěvováno v Sešitech písní a tanců (1917-1922) a Sešitech-sbírkách písní a pochodů (1924-1928), kde jsou navzájem se prolínající skladby zaznamenávány v solmizační stupnici (do - re - mi).
Wölfliho dílo vrcholí Smutečním pochodem, na kterém pracoval od roku 1928 až do své smrti roku 1930. Hudba je zde převedena do formy abstraktních zvuků proložených číslicemi. Vzniká tak uhrančivá zacyklená mantra, která bude na výstavě zpřítomněna ve zvukové podobě.
Adolf Wölfli se narodil 29. února roku 1864 ve švýcarském Emmentalu. Vyrůstal v Bernu a jeho okolí v zoufalých existenčních podmínkách. Jeho otec byl alkoholik a roku 1870 rodinu opustil. Matka se šesti dětmi zůstala bez prostředků.
Malý Adolf byl od ní záhy odloučen, aby pracoval jako nádeník na různých farmách. Roku 1874 Wölfliho matka umírá a on putuje mezi pěstounskými rodinami.
Musí tvrdě pracovat, je často bit a získává první zkušenosti s alkoholem. Přesto ale dochází do školy. Mezi lety 1880 a 1890 Wölfli pracuje jako sezónní pomocník na farmách. Roku 1890 je odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody za sexuální obtěžování nezletilé dívky. Po propuštění z vězení je stále více sociálně izolovaný.
Roku 1895 je opět odsouzen za stejný přečin. Následně je poslán do psychiatrické kliniky ve Waldau u Bernu, aby zde byl prozkoumán jeho duševní stav. Lékaři u něj diagnostikují schizofrenii. V blázinci Wölfli stráví celý zbytek života. 6. listopadu roku 1930 Adolf Wölfli umírá na rakovinu žaludku.
Art brut a outsider art
Dílo Adolfa Wölfliho se vymyká všem uměleckým kategoriím a stylům. Přestože Wölfli měl své sběratele a obdivovatele již za svého života, jeho tvorba došla skutečného uznání až po jeho smrti roku 1930. André Breton jeho dílo označil za "jedno ze dvou tří nejvýznamnějších děl 20. století" a Jean Dubuffet z něj učinil jeden z pilířů svého konceptu art brut. Oceňovali jej surrealisté a mezi současnými umělci jej obdivují Annette Messagerová, Hermann Nitsch nebo Arnulf Rainer.
Wölfliho díla se stala zlatým hřebem všech významných sbírek art brut a outsider art. Přestože Adolf Wölfli bývá ponejvíce prezentován právě v tomto kontextu, již roku 1972 jej švýcarský historik umění a kurátor Harald Szeemann konfrontoval s tvorbou současných umělců na mezinárodní přehlídce umění documenta 5, kde vystavil komplexní celek jeho tvorby.
Roku 1974 vznikla při Muzeu umění v Bernu Nadace Adolfa Wölfliho, která schraňuje naprostou většinu jeho díla a zasazuje se o jeho uchování a prezentaci. Wölfliho dílo bylo vystavováno po celém světě a stalo se předmětem dlouhé řady publikací.
Adolf Wölfli: Stvořitel universa. Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu. Praha, 21. 2. - 27. 5. 2012.
