Recenze - "Můj poslední vynález dokáže proměnit diamanty na želé bonbóny. Ale mám z toho radost?" pokládá zlý mužík řečnickou otázku ve filmu Ghost Gog. František Skála z podobných vynálezů radost evidentně má.
Zakládající člen Tvrdohlavých a člen hned několika dalších skupin včetně hudebních, malíř, ilustrátor, sochař a mimo jiné i proslulý tanečník už tři dekády vyrábí podivné objekty, instalace, sochy, obrazy či hračky, což zdaleka nevyčerpává šíři jeho záběru. Do jeho portfolia patří i divadelní hry (Skála je "Sklepák"), akce či ručně ilustrované deníky (kupříkladu z máchovské cesty do Benátek).
Aktuální komorní výstava Zájmová činnost v pražské Galerii Návratil, která zároveň křtí nově získaný prostor v Karlíně, sestává z téměř dvaceti instalací a menších objektů, jejichž společným jmenovatelem je neuvěřitelná hravost a až obludná fantazie.
Beyond the Duchamp
K výstavě dostanete hned po příchodu leták, na kterém najdete pár řádků ke každému artefaktu, vitríně či objektu. Rozhodně však přesahují rámec pouhého komentáře, spíš se jedná o vtipné či poetické dovětky, které vystavená díla opylují jak včely rozkvetlou kytku. Není divu, že si návštěvníci údajně navýsost rádi brali letáky domů, takže je na ně momentálně dvacka zálohy.
Posuďte sami: "Beyond the Duchamp - v dynamičtější, méně barokní formě jsem s nimi pracoval v piktogramu druhé skříně, ve které je instalovaná proslulá sbírka známek s erotickou poezií. V tomto případě je genderová problematika ignorována a naplňuje beze zbytku název výstavy. Opět se jedná o systematizaci přírodního tvarosloví."
Aby bylo jasno - do skříně, která skutečně evokuje Duchampovo poslední veledílo Étant donnés, můžete nakouknout malou dírkou. Za ní se vám zjeví desítky <i> (sprostí nebudeme a medicínské pojmenování je vlastně perverzní). Jako kdyby člověk hleděl do hodně bizarního holubníku nebo do dosud nevydaného taxonomického atlasu.
Anebo: "Krabice na duše - nejsou podstatné nástroje, kterými duše chytáte, neboť se v nich dlouho nezdrží, takže je nemohou poškodit. Duše však utrpí, pokud je delší dobu v prostoru, který má špatné proporce." Tohle by klidně mohlo a snad i mělo viset na fakultách architektury.
Zaklínání hrnce
Výtvarný Darwin by asi řekl, že prostřední ze tří generací Františků Skálů (jak otec, tak syn jsou též výtvarníci) má v sobě něco z dada, Duchampa, Salvadora Dalího, Davida Cronenberga, ale i z vetešníka, kabaretiéra, kutila, Frankensteina a Dr. Moreaua.
Na výstavě najdete křenícího se Skálu za maskou z motorky, zvětšenou vzpomínku na frajery z osmdesátek s hřebenem v zadní kapse, cosi za způsob kytar ve tvaru divných hlav s choboty, pár vyloženě nepojmenovatelných divností ve vitrínách, peněženky v klícce nebo třeba obraz na dece, která si jej "vyprosila". Skála věci nachází, kloubí je do sebe, nechává je srůstat nebo vyrábí fantastické ojedinělé objekty, které si až říkají o křestní jméno. Popřípadě si hraje a v silném slova smyslu poeticky zaklíná technologické vymoženostmi od mobilů až po mikroprocesory.
Zní to sice strašně, ale Skála dost často dělá vlastně něco podobného, jako když čarodějník v libovolné pohádce promění někoho ve strom nebo v hrnec, jenže něco se pokazí a ten hrnec pak má uši. Bůhví, co by se stalo, kdyby chtěl někdo podobným způsobem zaklít naopak hrnec. Jaký hybrid a z principu ojedinělý hybrid by vznikl. Skála by to vědět mohl.
Ochočená monstra
Skálovy artefakty (ať už jsou z přírodních materiálů, nebo ne) skutečně často nesou stopy jakéhosi organického či rovnou tělesného, byť nesrozumitelného záměru a účelnosti, nebo rovnou vypadají jako bizarní tvorové, brouci nebo kříženci. Ne nadarmo se sám Skála označil za "porodního asistenta".
Dost často disponují právě takovou jedinečností, jakou přisuzujeme živočichům, a ještě lépe - jakou přisuzujeme monstrům. Tedy takovým tvorům, jež vypadávají z taxonomie zvířat jako zmetkové, příšery nebo ojedinělé výstřelky, jimž lze sice dát jméno, ale kterým už nejde dát příjmení (nechme teď stranou, že i monstra či obludy nemusí nutně stát stranou jistého řádu).
Každý z rozmanitých Skálových objektů právě na tenhle způsob rozpoutává řeč po svém a vyžaduje svůj vlastní svébytný komentář; tedy ne že by ho potřeboval. Anebo ještě jinak: ke každému artefaktu jako by patřil rodokmen, ve kterém jsou pouze předci, ale žádní žijící příbuzní.
Je vlastně příznačné, že pár vystavených artefaktů se na výstavě ocitá ve skleněných vitrínách, kde spočívají jako přišpendlený hmyz stojící mimo štafetu evoluce. Spíš než pomyšlení "tohle je dobrý" se tak mnohdy vnucuje otázka "odkud se to vzalo".
František Skála: zájmová činnost. Galerie Navrátil (Vítkova 15, Praha 8). Otevřeno pondělí - pátek, 12 - 18 hodin. Výstava se koná do 25. června.
