Praha - Inscenací roku 2010 se v anketě Divadelních novin stal Muž bez minulosti Akiho Kaurismäkiho, jak ho v Dejvickém divadle v Praze nastudoval režisér Miroslav Krobot. Druhé a třetí místo obsadily Čapkova Věc Makropulos amerického režiséra a výtvarníka Roberta Wilsona v činohře Národního divadla v Praze a Handkeho Spílání publiku, které připravil režisér Dušan David Pařízek v pražském Divadle Komedie.
Výsledky 18. ročníku ankety zveřejnilo první letošní číslo odborného čtrnáctideníku. Hlasovalo v ní 107 divadelníků, kritiků a publicistů, kteří vybrali celkem 65 inscenací a projektů. Nejvíce jich jmenovali z Prahy - 37. Z Brna jich bylo osm a z Ostravy sedm.
Čtěte také:
Muži bez minulosti se zdá hravá přítomnost
Když se dnes publiku spílá, diváci se jen válí smíchy
Také čtvrté místo obsadila v anketě inscenace Roberta Wilsona, opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová připravená rovněž na české první scéně. Společné páté a šesté místo patří Divadlu Komedie, kde David Jařab inscenoval Weissensteina od Johannesa Urzidila, a brněnskému Národnímu divadlu za představení s názvem Korespondence V+W. Jan Mikulášek je připravil podle dopisů Jiřího Voskovce a Jana Wericha v dramatizaci Dory Viceníkové.
Sedmé až deváté místo obsadila inscenace Dejvického divadla hry Patricka Marbera nazvaná Dealer's Choice aneb Kdo rozdává, rozhodne v režii Jiřího Pokorného, loutková parodie Vítka Peřiny James Blond v režii Tomáše Dvořáka v plzeňském Divadle Alfa a Tylovy Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v režii Štěpána Pácla v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Desátá příčka patří projektu NoD Quijote, jehož autorem je na základě textů Bohuslava Reyneka a Miguela de Cervantese Egon Tobiáš. Jan Nebeský ho režíruje v Teatru Roxy-NoD Praha.
Letos se víc než kdy jindy objevily v tipech halsujících tituly z Prahy, Brna a Ostravy. "Regionální soubory jako by v čase ekonomické krize spoléhaly na divácké jistoty. Snad s výjimkou královéhradeckého Klicperova divadla, ústeckého Činoherního studia a Jihočeského divadla z Českých Budějovic si netroufají na náročnější projekty," okomentoval výsledky redaktor DN Vladimír Hulec a vyzdvihl herecké projekty Dejvického divadla a Národní divadlo s Wilsonovými režiemi.
"Všechno to tak trochu jsou hry na jistotu. V Dejvicích jsou na vrcholu a užívají si ho. A Wilson je mistr světového formátu, jaký u nás, alespoň v činohře, snad nikdy nerežíroval. Aspoň díky němu vstoupilo české divadlo do světa."
Mezi Dejvické a Národní se vklínilo Divadlo Komedie s dramaturgicky nejnáročnějším programem. V anketě se objevilo pět jeho inscenací. "Každá z nich je je událostí přesahující rámec divadla. Spílání publiku a Víra, naděje, láska jsou spolu s Bambuškovými a Honzírkovými projekty tím nejslyšitelnějším politickým hlasem, který u nás z divadel zní," dodal Hulec.
Intelektuálním směrem vykročila podle něj Nová scéna Národního divadla, která ale v anketě neuspěla. Z 65 jmenovaných projektů je skoro třetina z oblasti alternativního divadla a nezávislé scény.
V zavedených kamenných divadlech se vždy objeví silná osobnost, která na čas strhne; nyní jsou to Miroslav Krobot a Dušan David Pařízek. Starší režisérská generace podle Hulce až na výjimky (Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský) pomalu mizí, žezlo přebírá střední nebo mladá. Kromě jmenovaných jsou to Jan Mikolášek, Tomáš Svoboda, Martin Glaser, Kamila Polívková, Dan Špinar, Štěpán Pácl, Natálie Deáková či Anna Petrželková.
