Její středeční "vernisáž" v pražském Uměleckoprůmyslovém museu byla jednou z mnoha překvapení v předvečer Designbloku, největší přehlídky designu ve střední a východní Evropě. Její pětadvacátý ročník zve návštěvníky také do Veletržního paláce a Míčovny v Královské zahradě Pražského hradu.
Každý z 227 vystavujících designérů, studií, školních ateliérů i firem se snaží oslnit, občas doslova. Efektní nasvícení leckdy způsobuje, že i uvnitř přijdou vhod sluneční brýle.
Designblok je krátký a intenzivní, potrvá jen do neděle 8. října. Hlavní výstavy doplňuje 16 módních přehlídek ve Veletržním paláci a tamtéž přednášky či panelové diskuse, stejně jako program pro studenty nebo dětské workshopy.
Tématem letošního ročníku je Cesta, což překvapivě naplňuje i klika Evy Le Peutrec: návrh, který má počátek před několika lety, autorka nazvala Nomad. "Inspirací mi byla cesta z Prahy přes Helsinky do Ósaky a dál do jižního Pacifiku, kde žiji. Považuji se za novodobého nomáda a to se otiskuje do názvu," říká architektka o svém prvním produktovém designu.
Nad podobou a funkčností drobné, ale důležité části všech dveří a oken se začala zamýšlet na popud české manufaktury z Dobrušky, firmy M&T. "Trochu jsem se obávala, jak spolupráce kvůli velké vzdálenosti dopadne, ale ukázalo se, že design lze dělat skvěle i na dálku," konstatuje Eva Le Peutrec, která to označuje za srdeční záležitost. "Pocházím z východních Čech a líbila se mi ta možnost, že podpořím region. Ode dneška můžu používat vlastní kliky na svých projektech a dostat je tak do světa," doplňuje.
Po klice přijdou na řadu další návrhy. Pod touto značkou hodlá Eva Le Peutrec vytvořit také světla a nábytek, jimiž doplní vlastní architekturu.
Podobné příběhy českých návrhářů a výrobců, kteří uspěli také v zahraničí, představuje výstava nazvaná Rodinné stříbro v prvním patře Uměleckoprůmyslového musea. Ze stoleté truhlárny v jihočeských Miroticích se stala Kozel Fabrica, jejíž klientelu tvoří i francouzská šlechta. "Zakázky získáváme často na doporučení. Třeba když se šlechtici setkají během honu. Navzájem se chlubí svými sídly, například jaká mají okna," říká s úsměvem Petr Kozel, jehož otec na začátku 90. let minulého století zrestituoval dílnu po pradědovi Adolfu Kozlovi.
Syn ji přejmenoval na Kozel Fabrica a začal se specializovat na restaurátorské práce či poradenství. První zakázku ve Francii získal náhodou během studií na Sorbonně, kde se vzdělával v oboru dějiny architektury a památkové péče. V Paříži se tehdy zúčastnil výstavy fotografií, kde si ho někdo všiml.
Od té doby Kozel vedl restaurátorské práce na více než 50 zámcích, palácích a církevních stavbách po celé Francii. Klienty má ale také v Česku. "Nejsou to ti největší boháči, ale lidé, kteří mají vztah k historickým stavbám. Myslím, že naopak ti extrémně bohatí většinou dobrý vztah k památkám nemají," krčí rameny energický čtyřicátník.
Podle něj se nicméně věci mění k lepšímu. Má zkušenosti s domy, které byly nešetrně opravené v devadesátých letech a nyní jejich majitelé usilují o návrat k původním architektonickým detailům. "Je to víc než ozdoba. Staré prvky a původní technologie mají i dobré funkce," dodává Petr Kozel, přesvědčený, že historicky poučená rekonstrukce se časem zhodnocuje.
Při svých zkušenostech může srovnávat českou a francouzskou památkovou péči. "Ve Francii památkáři rekonstrukce dotují, dokonce dodávají vlastní architekty. V Česku se příliš lpí na některých principech. Také proto tu jsou památkáři vnímáni často negativně," dodává majitel značky Kozel Fabrica, jednoho z úspěšných designérských výrobců na přehlídce Rodinné stříbro.
Na tuto výstavu, na níž spolupracoval magazín Forbes, navazují další dvě expozice. Jsou dravější, nesvázané ohledy výrobců a rozvíjejí ekologické myšlenky.
Monografická přehlídka hvězdy současného nizozemského designu Ineke Hans se zaměřuje na její projekt Rex. Designérka tu na fotkách v životní velikosti a kulisách evokujících edukační program pro předškoláky názorně představuje první nizozemskou zálohovanou židli.
Na sousední přehlídce Diploma Selection pak extrémní design a nápady vypadají jako čistá provokace nebo rekvizity futuristického filmu. Bližší ohledání nicméně odhalí, že vystavující finalisté této mezinárodní soutěže diplomových prací jen berou vážně klimatickou změnu a zamýšlejí se nad udržitelností výroby všeho druhu.
Němec Janek Beau vyrobil urnu ze sójového vosku, která v sobě zahrnuje smuteční krásu i rituál. Květinová koruna obkroužená svícemi shoří a s obsahem urny sama sklouzne do hrobu.
Dvojice Julia Huhnholz a Friedrich Gerlach také z Německa vystavuje robustní židli z biocementu, který vzniká z recyklovaných cihel a uhličitanu vápenatého. Obě složky se propojí pomocí bakterií. Tento proces nevyžaduje vypalování a nevytváří oxid uhličitý znečišťující životní prostředí.
Čech Matěj Neubert zase představuje Skidder, skládací sněhové "sjíždědlo" pro děti i dospělé. Sportovní prostředek sestavil ze starých lyží a lyžařských dílů.
Součástí soutěžní výstavy Diploma Selection jsou také módní přehlídky ve Veletržním paláci. Své modely tu představí například Pola Wiślicz z Polska kombinující textil s bioplasty nebo Nizozemec Bastiaan Reijnen, který repasuje staré textilie a výšivky.
Podobný ekologický náboj má i výstava českého skla, porcelánu a keramiky v Míčovně Pražského hradu nazvaná Made by Fire. Připravila ji brněnská Moravská galerie a zahrnuje práce stovky zdejších autorů.
Do expozice se vstupuje branou pokrytou starými obrazy, na nichž malíři zachytili továrny a provozy. Komíny, haly, dým a výheň navozují atmosféru dřiny nebo znečištění, tedy odvrácené strany tradiční české chlouby - skla a porcelánu.
Zátěž průmyslu spolu s dopadem levné výroby z Asie, které ochromuje tradiční českou výrobu, je tématem řady vystavených prací. Čeští výrobci, zdá se, našli cestu, jak ve spolupráci s designéry čelit nesnázím a konkurenci. Krize oboru dává prostor nebývalé kreativitě, inovativním postupům i recyklaci.
Z efektní hromady střepů se zvedají nové výrobky porcelánek. Je tu například proslulý kávový soubor s cibulovým vzorem Bohemia Cobalt od Jiřího Pelcla. Daniel Piršč navrhl biskvitové vázy, zploštělé, jakési 2D amfory, do kterých lze ale nalít vodu a zasunout květinu.
Johan Pertl vymyslel stolky Utopia, jež vypadají jako vysekané z ledu, Maxim Velčovský tu má své sněhové vázy přenesené do porcelánu. Tereza Hrušková vytvořila obří Selfie Vases, které dekorovala malbou zachycující sebe při výrobě keramických objektů.
Zvláštní místo na výstavě Made by Fire zastává ateliér Live Longer, jenž provádí kreativní opravy rozbitého nádobí, především porcelánu.
Velkou atrakcí Designbloku je též expozice Cosmos, stříbrnou fólií potažený kontejner před hradní Míčovnou. Pojízdná galerie obsahuje deset originálních děl ze skla od desítky špičkových designérů zasazených do zrcadlového prostoru se speciální světelnou a zvukovou atmosférou. Tato přehlídka bude stejně jako Made by Fire k vidění i po skončení Designbloku, až do 15. října. Pojízdný Cosmos se pak v dubnu 2024 představí také na Milano Design Week v Itálii.
Největší provoz Designbloku proudí ve Veletržním paláci, kde se soustředí veškerý živý program jako módní přehlídky, přednášky ve spolupráci s týdeníkem Respekt či konference. V malé dvoraně je umístěna odpočinková zóna s kavárnou Designerie.
Vybrané firmy a značky lze najít v sekci Superstudia a pod označením Openstudia je možné zhlédnout díla designérů, studentů a nezávislých tvůrců. Instalace vystavujících se nachází ve velké dvoraně, mezaninu, prvním a třetím patře i exteriéru paláce.
"Zájem o vystavování na Designbloku byl letos velký, a tak návštěvníci uvidí přísný kurátorský výběr, skutečně crème de la crème evropského designu," slibuje ředitelka festivalu Jana Zielinski, podle které akci každoročně navštíví 40 tisíc lidí.
