Černý v plastice složil Dánům z lega proroka Mohammeda

Radek Wohlmuth
14. 1. 2009 12:55
Nálož skládačky Davida Černého ještě úplně nevybouchla
Foto: ČT

Názor - Nálož Entropy ještě úplně nevybouchla, ale už teď je jasné, že s českým současným výtvarným uměním asi přece jenom nebude tak zle, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Především ta jeho část, která neváhá přestoupit obecně sdílená pravidla, se činí určitě víc, než se mnohým zamlouvá.

Přesto není umělcům co vyčítat. Vyslovují se k tomu, k čemu chtějí, jen takovým způsobem, jaký jim oficiální struktury umožní. Ohlasy pak bývají spontánní, a dokonce na mezinárodní úrovni.

Foto: Reuters

Předloni v létě to byla výbušná akce skupiny Ztohoven v rámci živého vysílání ČT, ke které "zavelela" nezabezpečená kamera servisní organizace státní televize i nekvalitní práce zaměstnanců na odbavovacím pracovišti.

Teď je to mystifikační akce Entropa Davida Černého a jeho přátel - tedy především dalšího vizuálního umělce Krištofa Kintery a výtvarného teoretika Tomáše Pospiszyla, který je autorem Černého prvního katalogu Promrdané roky. Těm pro změnu podepsal bianko šek vicepremiér Alexandr Vondra, takže jednodušší to už mít nemohli.

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte také:
Bulhaři proti tureckému záchodu. Černý se omluvil
Česko v Bruselu odhaluje Evropě, že je plná klišé

Internacionální tvůrčí skupina, která měla krýt záda českým papalášům, se nekoná; v tomhle ohledu je jasno. Už to je důvod, proč bude u nás ohledně Entropy asi dusno a proč se téměř ihned objevily obvykle žlučovité otázky ve smyslu: co to ten "umělec" zase provedl, a hlavně, kdo mu to zaplatil?

Lehce mystifikační a lehce sebepropagační kousek Davida Černého není třeba ani podceňovat, ani přeceňovat. Ale minimálně v jednom ohledu už svůj účel splnil: předvedl jasně, jak pevně drží Češi "své věci" v rukou a prostřednictvím jednotlivých reakcí i to, jak na sebe nahlížejí.

Foto: Aktuálně.cz

To všechno se ovšem dalo vzhledem k charakteru Černého tvorby čekat. To zajímavější teprve přijde: celoevropské testování a reakce dalších států na zjednodušené a - jak se ukázalo "zvenku naordinované" -  pojetí jejich národní identity. Je horší, když se jako onanističtí fotbalisté vidíme my sami, nebo když nás tak vnímají ostatní? 

Možná se všechno naplno rozjede až po tom, co se Černého objekt rozezní a rozpohybuje. Tedy v případě, že k tomu ve čtvrtek dojde. Zatím se oficiálně ozvali Bulhaři, kteří nejsou zrovna nadšení z tureckého záchodku vepsaného do svých hranic. Podobnou věc prý zvažuje i Německo.

To je pro změnu prošpikováno stylizovaným systémem dálnic, který nenápadně nápadně připomíná hákový kříž. Dálnice byly jednou z Hitlerových specialit v rámci celé Evropy, Česko nevyjímaje.

A ani to ještě nemusí být všechno: je totiž otázka, co dalšího ještě Entropa skrývá. Všechno asi ještě nevydala, ale rozhodně vydat chce. Pro případ, že by divákova pozornost ulpěla na povrchu, po sobě autoři zanechávají návodné stopy. A to i v oficiálních dokumentech, které se k Entropě vztahují.

Dají se najít na internetu a v nich je možné se dočíst i následující: Máme dalekohledy, máme mikroskopy, z různých úhlů a s různým rozlišením pozorujeme svět. Fotografie má zrno, digitální obraz pixely. Čím více pixelů, tím přesnější obrázek. Hra se stavebnicí Lego je abstraktním cvičením ve skladbě prvků, směřuje ale ke konkrétním objektům, významům a znalostem. Vnímejme i my celkový obraz světa, nezabývejme se jednotlivými pixely, ale sledujme, do jakého celku se skládají.

Věc je celkem srozumitelná. Ano, z Lega se skládá legotvorné Dánsko, ale nejde jen o banální vyplnění hranic. Eurostáty jsou sice představeny prvoplánově, ale tohle by bylo opravdu hodně mechanické, zvlášť při vědomí toho, co všechno Lego dokáže zobrazit.

Při pozornějším pohledu na nás ovšem z teritoria Dánského království jukne pověstná (opět výbušně) zkarikovaná hlava proroka Mohammeda, která způsobila pěknou paseku v celé Evropě vzápětí po svém otištění v roce 2006. Omyl je vyloučen. Někomu pro identifikaci stačilo i těch zhruba pět vteřin, během nichž se obrázek u nás zřejmě poprvé objevil v úterních Událostech, komentářích.

Otázka nic netušící Daniely Drtinové, která se téměř vzápětí teatrálně zeptala, jestli bylo umění někdy příčinou rozpoutání války, tak paradoxně nemusela být úplně od věci.

Válka je asi opravdu příliš velké slovo, ale záleží na tom, kdo, jestli a jakým způsobem se ozve. Pokud to budou jen Dánové, je to pohodička. Ještě by to mohli být muslimové. Doufejme, že mají smysl pro humor alespoň tak velký jako David Černý.

 

Právě se děje

Další zprávy