Praha - Lou Reed, Scarlett Johansson nebo Keira Knightley, ti všichni stáli před objektivem Tona Stana. Slavný fotograf, rodák ze Slovenska, projel celý svět a nafotil stovky charakteristicky černobílých fotografií. Za více než třicet let tvorby se ale Stano zároveň věnoval i barevnému pohledu, který ovšem nikdy samostatně neuvedl.
Až teď připravil pro prestižní galerii Leica dosud nejrozsáhlejší prezentaci své barevné tvorby. Některé z vystavených velkoformátových snímků jsou i z počátku 80. let, ve Stanově tvorbě se tedy barevné snímky objevují po tři desítky let.
Barev stačí Stanovi často poskrovnu, jako by byl jednou nohou stále ve svém nezaměnitelném černobílém světě. Že pestrost není pro dokonalý efekt třeba, dokazuje už ústřední portrét výstavy: bílá tvář, zavřené temné oči a sytě červená zatnutá pěst před ústy a nosem. Modrá ve vlasech doplňuje kombinaci národních barev, stejně jako další snímek v trikoloře, příznačně nazvaný Má vlast.
"S nástupem digitálního média jsem začal automaticky fotit barevně. Přemýšlel jsem, zda budu fotografie převádět do černobílé podoby, nebo ne. Když je fotka dobrá, tak je dobrá barevná i černobílá," říká Tono Stano. V jisté době se prý v noci budil, protože k němu "promlouvaly" starší barevné fotografie, aby se mu připomněly. "Bylo důležité porovnat ty staré věci s novými a ukázat je. Můžu konstatovat, že po téhle výstavě můžu s čistým svědomím jít dál," podotýká.
Připomíná také, že barevné fotografie v době, kdy začínal, tedy v 80. letech, nevytvářel z několika důvodů. Jedním z nich byl ten, že autor v té době musel nechat fotografie zhotovit v laboratoři.
"Nikdy jsem nechtěl své fotky dávat dělat někomu jinému, chci si je hlídat do posledního detailu," uvedl. Významné bylo také to, že barvy na tehdejších fotografiích se v čase měnily. Svět se od té doby změnil, s ním i technologie a přístup fotografa k jeho tvorbě.
Kompozice Stanových fotografií jsou dráždivě rafinované a snové zároveň, přirozené i pečlivě naaranžované. U lidského těla zachycuje autor především čisté linie a pohybovou dokonalost hraničící místy až s akrobacií. Modelky stojí široce rozkročené, splývají ve vodě nebo se proplétají ve dvojicích. Nepřirozené polohy přesto nepůsobí nijak nepatřičně, naopak jsou zachyceny ladně a s lehkostí. V expozici nechybí ani slavný Smysl, který dostal barevnější šaty. Návštěvníci se ale seznámí i s prvotními, konceptuálně laděnými fotografiemi.
Třiapadesátiletý Tono Stano patří mezi nejznámější současné české a slovenské fotografické tvůrce. V letech 1975 až 1979 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě a v roce 1986 absolvoval FAMU v Praze. Od tohoto roku také pracuje jako nezávislý umělecký fotograf. Jeho fotografie vyhledávají nejen privátními sběratelé, ale jsou součástí i řady veřejných sbírek v České republice a zahraničí.
Výstava Moje barvy v pražské Leica Gallery potrvá do 16. června.
