Diskuse o jeho "chobotničce", která vyroste v roce 2011 nad Prahou, plní od začátku března stránky novin.

Podle Kaplického je ale diskuse nevěcná. "Nikdo neřeší, jestli se bude lidem v knihovně líbit a jestli bude krásná. Kritici se podle mne ani pořádně nepodívali do těch výkresů, které jsou k dispozici," dodává Kaplický.

Návrh brněnského týmu pod vedením architekta Davida Titze. Ani jeho "přilba" u porotců uznání nenašla. "Je to podle mně příliš extravagatní a snažící se šokovat. Kontext okolí ta stavba příliš nerespektuje," okomentoval návrh místopředseda poroty Petr Bílek. | Foto: repro Aktuálně.cz

ČTĚTE VÍCE: Co mohlo stát nad Prahou? Podívejte se Kamenné termitiště či velké zrno fazole. I tak mohla vypadat budova Národní knihovny, kdyby uspěl jiný návrh. Uvnitř: FOTOGALERIE

Kromě názoru na kontroverzi kolem návrhu mluví v rozhovoru s Aktuálně.cz také o tom, jak sám vnímá kontext své stavby na Letné, jak by podle něj měla současná architektura vypadat či na jakých projektech kromě knihovny nyní pracuje. 

A: Často se diskutuje o kontextu, ve kterém bude nová Národní knihovna stát a zda se do něj hodí? Co si o tom myslíte vy?
Podle mě na tom místě není žádný kontext. Je tam jedna Sparta, tribuna komunistických potentátů, kterou nemůžeme brát vážně. Pak je tam les, který všichni zanedbávají. Nejbližší historická budova Letohrádek Královny Anny je půl kilometru daleko a Hradčany jsou kilometr vzdálené. Takže k čemu se vztahuje ta budova? K lesu? To je podle mne v pořádku.

A: Kdybyste měl sám vybírat místo pro novou knihovnu v Praze, nezvolil byste jiné?
Tak to je teoretická otázka. Místo bylo dáno soutěží a z toho jsme vycházeli. V současné době mne na tom místě rozčiluje jen ten strašný tunel, který se tam má stavět. Byl by to smradlavý nástup pro tisíce aut, které tam budou denně vjíždět pod zem. A o tom nikdo nenapsal ani řádku, ač se všichni starají o kontext stavby. Bohužel to ovlivňuje úplně někdo jiný než ten, kdo má na starosti stavbu knihovny.

A: A jak zapadá vaše stavba do kontextu celé Prahy jako historického města?
Kousek od Letné stojí barokní chrám sv. Mikuláše, krásná stavba s kupolí na vrcholu. Praha je plná baroka, které nemá jedinou rovnou čáru. Stejně jako naše knihovna. Už na výkresech jsme barokní křivky schválně měli, ale to si mnoho lidí nevšimlo. To samé s barvou. Do města, kde je všechno po mnoho generací zlaté anebo pozlacené, barvy prostě patří. To ale také málokdo vnímá.

A: Jak hodnotíte debatu, která se po vyhlášení výsledků odehrála?
Vadí mi, že není věcná. Kritici se podle mě pořádně nepodívali do těch výkresů, které jsou k dispozici. A proto jsou jejich výtky spíš emocionální. Možná je to ještě pozůstatek z bývalého režimu, protože věcně kritizovat je schopnost, která se musí umět a je třeba se jí učit. To se tady moc neumí.

Kaplický: Málokdo z kritiků se podíval do výkresů, dikuse pak těžko může být věcná. | Foto: Ondřej Besperát

A: V čem podle vás kritici neumí diskutovat?
Musí tomu problému hlavně rozumět. Opakuji to často, ale když se navrhuje Jumbo Jet, tak se nikdo neptá každého pasažéra, co si o tom myslí. Protože to bychom pak chodili pěšky. Tady porota rozhodla 8:0 pro Future Systems. To je pro mne výsledek. Navíc tady se pořád mluví jenom o diskusi, která po soutěži vznikla. Pro mně je ale důležitější, aby tu budovu někdo používal a aby krásně vypadala. O kráse se vůbec nemluví.

A: Dobrá. Když hovoříte o kráse, jaká jsou podle vás kritéria krásné architektury?
To záleží trochu na každém z nás. Jsou to barvy, tvary, praktičnost, jak se tam lidem líbí a zda se tam cítí pohodlně. A hlavně rozhoduje kompozice hmoty, která musí nějak zabrat. Nemůže to být ošklivá škatule.

A: Na co dalšího se při navrhování architektury soustředíte?
Aby ty budovy vydržely trochu dopředu. Nesmí to být dělané pro dnešek, ani zítřek, ale musí to vydržet alespoň padesát let. A zvlášť u knihovny je důležité, aby se ta budova mohla rozšiřovat s tím, jak budou růst její potřeby a přibývat svazky. To se v našem návrhu řeší.

Foto: Ondřej Besperát

A: Jaké jsou další projekty, na kterých nyní ve Future Systems pracujete?
Děláme automobilové muzeum Maserati u rodného domu Enza Ferrariho v Modeně. Pak tři obytné domy, dva v Česku a jeden v Británii. A spoustu designu. Je toho dost.

A: Na projektu Národní knihovny s Vámi spolupracovali velmi mladí architekti. Jak je vybíráte?
Většinou se hlásí sami, někteří propadnou nebo odpadnou, někteří zůstávají. Důležité je, aby byli nadaní, zajímali se a vydrželi.