Praha - V pěti wagnerovských rolích se na sobotním koncertu Pražského jara v Obecním domě představí německá sopranistka Angela Denoke. Festivalový koncert Pocta Richardu Wagnerovi ji uvede jako Elsu (Lohengrin), Sieglindu (Valkýra), Adriana (Rienzi), Alžbětu (Tannhäuser) a celý večer uzavře smrtí Isoldy, závěrem Tristana a Isoldy. Doprovodný Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK povede britský dirigent Graem Jenkins.
"Nejblíže ze všech wagnerovských operních ženských postav je mi Alžběta, ale vlastně mám ráda všechny, Jsou to velmi silné postavy, ale u Alžběty mám pocit, že když ji zpívám, vím, co cítí. Navíc je to komplexní postava, na jednu stranu bojovnice, na druhou se dokáže hluboce vcítit do ostatních," řekla jednapadesátiletá zpěvačka, která v Praze vystoupí poprvé.
Na koncert se podle svých slov velmi těší, vždy se prý do Prahy a České republiky chtěla podívat. "Například ve Vídni se setkávám s českými posluchači a často dělám český repertoár, takže už byla pomalu ostuda, že jsem tady ještě nebyla," uvedla Doneke, která zná velmi dobře dílo Leoše Janáčka. Objevila se například v hlavní roli Věci Makropulos na Salcburském festivalu v roce 2011, ale již předtím Jenůfy a Káti Kabanové.
Donekeová má k Wagnerovi vřelý vztah. Letos si hudební svět připomíná dvě výročí skladatele, který podle dirigenta Jenkinse "vnesl revoluci do operní hudby". 13. února uběhlo 130 let od jeho úmrtí, 22. května 200 let od jeho narození. "Včerejší (středeční) oslavy byly tak velkolepé, že jsem dostala strach, jestli nám něco zbude na příští rok," podotkla k různým vzpomínkovým akcím.
Wagnerův význam je podle hudebních teoretiků historický a netýká se pouze dějin světové opery. Wagnerova hudební řeč završila celý dosavadní hudební vývoj a hledáním a úspěšným nacházením novodobých kompozičních prostředků především v oblasti harmonie otevřela nové možnosti do budoucnosti. Wagnerovy opery se staly hudebními dramaty a zásadně překonaly dosavadní tradici, uvádění jeho děl však občas provázejí skandály.
"Problém je v tom, že Wagner byl oblíbeným skladatelem Hitlera, ale my se jako umělci bráníme tomu udělat z Wagnerovy hudby politiku, snažíme se oddělit muziku od jeho politických názorů. Ano, víme, že napsal protižidovské články, ale práce umělců není v tom hledat v jeho díle rasismus," míní Denoke.
